Poslední komentáře

Na Extra Edition lze pohlížet jako na takový datadisk k původní verzi hry Sokoban. Vyšla jako součást časopisu PC Magazin, ale nikoliv v podobě přílohy, ale přímo kódu v BASICu na jeho stránkách. Samotný program zabírá tři strany, což sice není mnoho, ale přepis je komplikovaný. Problémem totiž je, že více než polovinu tvoří jen sekvence čísel a opsat bez chyby tolik řádků není sranda. Hru jsem překvapivě nikde nenašel ani v textové podobě, takže jsem si dobový zážitek užil komplet. Od letmého seznámení s počítačem PC-88 a jeho BASICem, přes přepis kódu až po hledání několika chyb. Díky přístupu ke zdrojovému kódu zase ale nebyl problém jednotlivé levely alespoň vizuálně rychle zkontrolovat.

A teď už k samotnému obsahu. Jde o deset levelů ve stylu první poloviny originální hry. Nečekejte tedy žádné falešné zdi ani žádné nové prvky. Jde opravdu jen o sadu nových puzzlů k rozlousknutí. Obtížnost povyrostla, ale až na dva případy není nijak hrozná. Hraní je stále zábavné a vlastně jsem si dost užil i samotný proces přepsání. Je hezké nakouknout trochu pod pokličku takové herní legendy a ještě na u nás velmi okrajové platformě. Přesto se po třiceti levelech už dostavuje trochu stereotypu. Teď si tedy dám od série pauzu a na její další vývoj se podívám jindy.

Logické hry mají výhodu, že moc nestárnou. Grafika a další technické aspekty téměř nehrají roli. Jde o zajímavý nápad a kvalitně navržené hádanky. A to splňuje Sokoban bez výhrad. Jako skladník musíte rovnat jedno patro zanesené krabicemi za druhým. Přesouvat lze jen jednu a pouze strkáním. A to je vlastně vše. Jednoduchý princip, který je ovšem stále zábavný a v DOS verzi mě ve své době udržel mnoho měsíců. Nebyla to hra, kterou člověk hrával každý den hodiny, ale pravidelně se k ní vracel na jednu dvě úrovně. I takto jednoduchý princip nabízí tisíce možností jak vytvořit jednotlivá patra a časem v různých verzích a klonech vzniklo nespočetně úrovní.

Tentokrát jsem se ke hře vrátil s cílem dokončit tu první původní verzi. Sokoban vyšel v Japonsku roku 1982 a to pro jejich typické počítače PC-88 a FM-7. Obě verze jsou stejné a zvolil jsem tu pro NEC PC-88. Hra obsahuje dvacet pater, které bych rozdělil do dvou samostatných desítek. První nabízí klasické úrovně, dle popisu výše, s dost stoupající obtížností. Druhá přidává koncept falešných zdí. Ty lze odhalit a tím odebrat z obrazovky pouhým zatlačením, ale vždy jen z jednoho směru. V těchto patrech je tak potřeba nejdříve zpřístupnit co největší část mapy a až pak se pustit do úklidu krabic, který už většinou není tak obtížný jako ke konci první desítky. Na začátku je falešných zdí pár, ale na závěr už začínáte s téměř celým patrem skrytým.

Ze začátku jsem se do hry musel dostat, už druhá úroveň potrápila. Ale postupně si lze na způsob a styl zvyknout. Jednoduchý koncept opravdu funguje i dnes a u hry jsem strávil velmi příjemné hodiny. Každé vyřešené patro je povzbuzením a přináší uspokojení z úspěchu. Takže pokud máte rádi logické hry a Sokobana neznáte, rozhodně mu dejte šanci a to v jakékoliv podobě.

Poslední verze stejného příběhu sice vyšla už jako druhá, ale nechal jsem si ji na konec. Zaprvé proto, že je nejméně známá a zadruhé není tak jednoduché ji hrát. Ačkoliv přítomnost anglických názvů předmětů hodně pomáhá a většina postupů i příkazů je shodná se Softporn Adventure, tak je hraní přesto dost obtížné. Nevíte kdo co říká a v čem je zrovna problém. Hodně pomohl překlad přes foťák v mobilu a v případě nouze i video s kompletním průchodem. Nakonec se zadařilo a překvapivě jsem rád. Ano hra je samozřejmě v základu stále stejná, ale odlišná grafika jí dává zajímavější atmosféru. Grafika se povedla a většina lokací tak působí mnohem lépe. Na řadě obrazovek je vidět, že mohly posloužit jako inspirace pozdějším verzím Larryho. Oproti ostatním hrám se zde lépe získávají peníze na automatech a naopak v kartách se mi vůbec nedařilo. Hrál jsem verzi pro Sharp X1, ale podle všeho se jednotlivé platformy nijak neliší. Celkově jde o velmi zajímavý titul, který kvůli odlišnému pojetí stojí alespoň za zhlédnutí.

Mission Asteroid přináší základní příběh o záchraně Země před asteroidem v podobě jednoduché hry. Už první část série Hi-Res, Mystery House, byla celkem krátká a jednoduchá, ale třetí vydaný díl je ještě o něco kratší. Celá hra je, pro sérii tradičně, grafická s čistě textovkovým ovládáním - parserem. Lze ji doporučit i pro začátečníky, pouze je třeba dát pozor na nepříliš inteligentní parser - hra nebere moc alternativních slov. Po celou hru je také nutné si hlídat časový limit. Náplň není vůbec špatná a vtipně ukazuje přípravu astronauta na misi. Po úspěšném dokončení hra vypíše gratulaci, ale doporučuji pokračovat v hraní - dojde k zajímavé události. Základní verze vyšla na Apple II, obsahuje barevnou grafiku a proti Mystery House vypadá o dost zajímavěji. Bohužel kostrbatá kresba postav zůstala.

Ve stejném roce vyšla verze pro Atari 8-bit, která je o dost horší. Barvy za nic nestojí a obrazovky mají špatné rozlišení. O tři roky novější verze pro Commodore 64 vypadá rozhodně nejlépe, ale trpí nízkou rychlostí vykreslování. To není nijak svižné v žádné verzi, ale na C64 je to nejhorší. Všechny verze lze přepnout do čistě textového režimu, který je samozřejmě rychlejší, ale hra není tak dlouhá aby to stálo za to. Při hraní druhých dvou verzí jsem již věděl co a jak, takže to šlo zvládnout. Obecně bych ale doporučil pouze verzi na Apple II. Ještě existují japonské porty pro PC-88, PC-98 a FM-7, ale kvůli jazykové bariéře a nedostupnosti jsem je bohužel nezkoušel. Špatně se dohledávají i obrázky nebo videa z těchto verzí, něco se ale najít dá. Všechny tři nají kompletně předělanou grafiku v dost odlišném stylu. PC-88 a PC-98 jsou pouze černobílé a dost svižné, FM-7 je barevná. V jedné z obrazovek je nutné pracovat s počítačem, který vždy odpovídá platformě na které hrajeme. Takovéhle drobnosti mám rád. Celkově je hra vhodná pouze pro zájemce o herní historii nebo fanoušky Sierry.