Witchaven 2 je hra, které jsem věnoval nadprůměrné množství energie, protože pod vším tím balastem a nepřátelským rozhraním jsem čekal nevybroušený diamant. O diamant se nakonec nejednalo, ale na poměry své doby není Witchaven 2 vůbec špatná hra, byť se nejedná o takové zjevení, jako byl první díl. 

Coby herní purista jsem opět spustil original verzi. Zjišťuji určité grafické zlepšení, malarickou obtížnost a potvrzuji i fakt, že modrý lektvar přidává jen 12 životů a ankh jen 125. Bohužel někde v polovině prvního levelu se hra začíná brutálně trhat. Podívám se, co k tomu radí nějaké ty internety a zvyšuji hodnotu cyklů na 150000. Zároveň se začíná trhat i intro, ale to vem čert, hra běží. Po několikadenním boji dohrávám první level na nejjednodušší obtížnost na perfect (všichni nepřátelé a poklady), což se mi pak už nikdy nepovedlo, a pokračuji v boji. Bohužel v průběhu druhého levelu se trhání vrací a to tak, že při přechodu místnosti s prvním snímkem jsem uprostřed místnosti a s druhým ryju držkou v protilehlé zdi. V nejvyšším zoufalství zkouším různé hodnoty cyklů včetně "auto", ale hra stále neběží hladce. Některé hodnoty cyklů trochu zlepšují trhání obrazu, hratelné to však není, a zároveň začíná lagovat hudba. Zkouším i snížit rozlišení z SVGA na VGA, ale nepomáhá to. Vzdávám to, po prvním týdnu navždy vypínám original verzi a spouštím enhanced.

Enhanced je jednodušší. Na nejnižší obtížnost poskytuje výzvu, ale delirium original verze se nekoná. Že by měla originální verze rozhozené obtížnosti? Modrý lektvar doplňuje 25 životů, ankh 250 a tak tomu bylo i v prvním díle. Zároveň ale hraju jinou hru. Enhanced verze se oproti prvnímu dílu chová jako standardní buildovka včetně tlačítka pro běh a změny stylu skákání (špatně se to popisuje, ale skoky prostě reagují jinak). Graficky podle mě hra překonává Duke Nukem 3D a hudebně je to taky paráda (i to byla Dukova slabina). Příběh je standardní "zabil jsi mi ségru, tak ti teď za to dám přes držku" a hratelnostně to má blíž k ostatním buildovkám než k prvnímu dílu.

Změn oproti prvnímu dílu je hodně. Bestiář byl takřka celý obměněn. Mnoho druhů rytířů (čti "maso v konzervě") se celkem usilovně brání. Došlo k výraznému downgradu bludičky, která se mění z obávaného protivníka kradoucího zkušenosti na otravnou vosu. Ze hry mizí otravní pavouci, kteří jsou nahrazeni impy. Největší změna je u guardiana, který byl přeskinován, špatně se trefuje, ubírá docela dost životů a vyjma nuke a hořících šípů jsem na něj nenašel účinnou zbraň. Závěrečný souboj byl slabý. Po dvou atomovkách zbyla sama samotinká Cirae-Argoth a chudinka se skoro nezmohla k odporu. Oproti jedničce jsem víc používal kouzla včetně nuke a dokonce jsem několikrát využil i nápoj neviditelnosti, protože jsem se rozhodl některé boje nepodstoupit (standardně zahrnovaly velkou skupinu nepřátel a guardiana a nezahrnovaly nuke v inventáři).

Z hlediska level designu hodnotím hru dobře. Poslední dva levely jsou parádní, 12 a 13 jsou sice nepřehledné, ale z hlediska designu zajímavé (překrývání chodeb na mapě). Nicméně 11 v lávových polích s bludičkami střílejícími přes půl mapy byla osina v sedince.

Když se řekne Witchaven 2, je třeba druhým hlasem dodat bugy. Original verze je podle mě nehratelná. Enhanced dejme tomu ok, ale bugy tam prostě jsou. Zdi a sloupy občas dají instantní kill. Nejzajímavější situace je co do podlažních tlačítek. Občas fungují, občas z legrace uberou pár bodů života (nenašel jsem nic jiného, co by na mě v ten okamžik útočilo), občas instantně zabijí. Level 12 běžel během hraní ok. Když jsem se do něj chtěl po jeho dohrání vrátit, pokaždé po pár sekundách spadl. Pád po načtení levelu jsem zažil jednou. Level 13 mi kromě pár grafických glitchů fungoval dobře, rozbitá grafika mě potkala až v úvodu 14. levelu. Naštěstí zafungovalo vypnutí a zapnutí hry.

Život Capstone je smutný čajový příběh. Když už firma vyplodila podle mě jednoznačný hit Witchaven, hra se hitem nestala. Snad za to mohl slabý marketing, snad skvrny na slunci, konspirace mimozemšťanů, těžko říct. Před Witchavenem 2 byla firma v neřešitelné situaci. Hra vyšla 8 měsíců po prvním dílu, jen aby předběhla vydání Duke Nukem 3D a Quake. S Quake jim to vyšlo, s Dukem bych to viděl na remízu. Jenže hra by byla bývala potřebovala ještě pár měsíců v inkubátoru. Takto se zázrak nekonal, Capstone se odebral do hlubin nicoty a třetí díl se nikdy nekonal. Upřímně by mi Witchaven 3 na enginu Quake nebo Unreal vůbec nebyl proti srsti. Dvojka je dobrá hra, ale k piedestalu nejlepších her jí chybí odstranění pár mušek (masařek, velbloudů,...). Hru doporučuji, ale těžším obtížnostem se zdaleka vyhněte.

Jak to vidí dobové recenze? Eisler ve Score hodnotí 4/10, ale ten sestřelil i Quake. Proč hrál autor 3D akce je mi záhadou, protože očividně ty hry neměl rád. Zmiňuje vyšší obtížnost a fakt, že obouruční meč je možné získat už v prvním levelu (když má hráč štěstí a je součástí lootu po mrtvém nepříteli, doplňuje Londo). Eisler očividně hru aspoň spustil. Do Levelu hru "recenzoval" Doll. Pod touto přezdívkou se neskrývá nikdo jiný než dlouholetý šéfredaktor Jan Herodes. Hru ohodnotil slovem "dobrá" a v článku s podtitulem "příběh síly a magie" napsal povídku o životě a skonu rytíře Harolda. Jenže hrdinou hry Witchaven je Grondoval, stačilo otevřít aspoň manuál. O hře se z "recenze" nedozvíme vůbec nic. Jediné zajímavé informace o hře tak přinesly diskmagy, které jsem v té době nesledoval. Vojtěch Lacina (Taurus z Nemedie) z Keltu se dostal ke kopii hry, ale nechodila mu, a tak hru testoval na počítači Jana Nevěděla (Lobin XXV - Pařeniště). Oba pak napsali poměrně kvalitní texty, chválí grafiku, zmiňují obtížnost a dále podobu s prvním dílem. V tomto případě z novinářského úhlu pohledu jednoznačné vítězství diskmagů nad papírovými plátky.