Bude tomu už víc než 14 let co jsem tady naposledy napsal "Komentář" na nějakou videohru.
Hlavním důvodem je, přiznávám, moje lenost. Her jsem hrál a dohrál za tu dobu spoustu, ale na nějaké vyklepávání mini-recenze, kterou komentáře tady na DH vlasně jsou, jsem neměl náladu ani nadšení.
Je ale pravda, že několik her, u kterých jsem napsání nějakého komentáře zvažoval, a jednalo se hlavně o dlouhodobé projekty - ať už dlouhé RPG série jako Xenoblade, MMOčka jako Final Fantasy XIV (které hraju od roku 2019), nebo "live servisy" Destiny a Destiny 2 (u kterých jsem vydržel někdy od roku 2016 víceméně až doteď). Proto asi není k podivu, že hra, která mě konečně donutila něco k ní napsat je také "live service" - specificky nejnovější počin Studia Bungie =
Můj vztah ke hrám od Bungie a tomuto studiu všeobecně je, stejně jako asi u každého dlouhodobého hráče jejich her, vcelku složitý. Před lety jsem zkoušel hrát jejich hvězdu - Halo: Combat Evolved - a že bych z něj byl nadšený říct nemůžu. Až poté co jsem o roky později propadl Destiny jsem se k němu vrátil a dokázal ocenit kvality, které i tato hra a série má. Ale o tom tento komentář není. A ani není o letech střídavého nadšení a frustrace s tím jakým způsobem se Bungie - občas neuvěřitelně dobře a občas neuvěřitelně špatně - dařilo naplňovat a nenaplňovat potenciál této epické sci-fantasy. Když před rokem Bungie oznámilo Destiny rozšíření "Renegades", které přešlo do oficiálního crossoveru s frančízou Star Wars, myslel jsem si, že jsem jako fanoušek tohoto studia skončil, a i když to nakonec byly jen slova a Renegades jsem se skřípajícíma zubama přežil, a z části se u něj i bavil, byl jsem si jistý, že další hru od Bungie si jen tak už nekoupím.
O Marathonu jsem samozřejmě věděl - původní trailer mě vcelku zaujal, jeho vývoj jsem koutkem oka pozoroval a občas si poslechl i nějaké shrnutí probíhajícího ARG. Čistě ze zvědavosti jsem si zahrál i původní sérii pro Mac a docela se u ní bavil. Ale idea extrakční střílečky mě moc nelákala a po po zpackáne alfě a, dnes už adekvátně vyřešenému, dramatu s ukradenými assety jsem zájem o Marathon úplně ztratil.
A pak přišel Server Slam před vydáním a já jsem si řekl, že zadarmo tomu přece jen můžu dát ještě šanci. A to všechno změnilo.
Prvních pár hodin mě teda vlastně ani nepřesvědčilo. Z tutoriálu a prvních pár runů jsem měl rozpačité pocity a seznam věcí, které bych preferoval aby byly jinak. Z těchto věcí co mi tehdy vadily si teď po více než 200 hodinách ve hře (což je na mě v rámci třech měsíců fakt hodně!) nepamatuju vůbec, vím jen, že jsem neměl pravdu. Protože jakmile jsem do Marathonu víc a víc pronikal, tím víc jsem objevoval mistrovský záměr, který existuje za jeho mechanikami. Ne že by neměl chyby, ale spousta z nich byla aktivně vyřešena ze strany Bungie už během první sezóny a druhá sezóna, která se v době psaní tohoto komentáře teprve blíží, slibuje ještě víc zlepšení na základě feedbacku komunity.
Ale předbíhám se - co hmatatelného ale můžu o Marathonu vlastně říct? Můžu vychválit unkátní atmosféru jeho lokací a napětí, které v kombinaci s výborným zvukovým designem a pro mě okouzlujícím art stylem dokáže vyprodukovat? Které působí na hráče jiným dojmem když hraje v týmu (default hry je Trios, v průběhu první sezóny proběhlo několik experimentálních Duos nastavení, které mají v druhé sezóně přijít na trvalo) než když hraje solo - kdy hra dokáže sama sebe transformovat v defakto survival horror.
Nebo se mám soustředit na jejich skvělý level design - ve hře jsou sice "jenom" 4 mapy, ale to vede mnohé k podcenění toho jak dobře nadesignované ty mapy jsou. Každá z nich se totiž skládá z lokací, které by v jakékoli jiné hře fungovaly jako perfektně funční a dobře nadesignované PVP arény. Každá z nich je unikátním bojištěm jak pro boj s NPC roboty, tak s ostatními hráči. Kde mezi nimi Outpost a samozřejme "endgame" Cryo Archive samy o sobě představují asi nejlepší mapy v multiplayerové střílečce, které jsem kdy hrál.
Taky bych mohl vyzdvihnout selekci zbraní, které se nejenže skvěle používají - jak už je klasické pro Bungie a jejich obecně nadstandardní kvalitu střeleckého modelu a hlavně feedbacku - ale velké množství různých modifikací je dokáží změnit téměř k nepoznání. Příkladem za všechny může být například SMG, které z klasického módů full auto může upravit tak, aby střílelo 5 nábojů téměř současně v přerušovaných dávkách a tedy fungovat jako varianta rychlopalné brokovnice.
Dále bych určitě měl zmínit "shelly" - postavy za které se jednotlivé runy hrají. V rámci příběhu a lore hry se jedná pouze o umělá těla se simulovanými personality matrixy, které hráčovo vědomí okupuje, ale nebudeme si nic nalhávat - jsou to defakto classy/hrdinové. A byť rozumím tomu, proč mnozí byli už předem z tohoto konceptu otrávení, osobně si myslím, že bylo správnou volbou.
V Marathonu je opravdu důležité být schopný ihned rozeznat jaké balíčky schopností protivníci mají k dispozici, protože od toho se často odvíjí veškerá taktická rozhodnutí.
Vidím mezi nepřáteli běžce s shellou Recon? - vím, že ho nesmím "pingnout" pro své spoluhráče, protože pasivní schopnost Recon je mimo jiné to, že je informována o tom, že ji někdo pingnul. Vidím mezi nepřáteli Vandal/Thief? - pak vím, že se díky svému double jumpu/grapplu může dostat na místa, které by jinak nemusel hlídat. Je v nepřátelském týmu Triage? - tak vím, že na dálku může oživit své spoluhráče.
Sám jsem překvapený, jak dobře jednotlivé shelly fungují - za celou sezónu jsou si podrobně vyzkoušel všechny co jsou na výběr a nenarazil jsem na jedinou, kterou bych nebyl ochotný hrát.
(Byť jsem nakonec strávil asi nejvíc času jako Recon, kvůli sestavě týmu, který jsme si s pravitelnými spoluhráči poskládali.)
A pak samozřejmě lore a příběh. No nebudu chodit kolem horké kaše - zcela chápu, že mnozí nejsou nebo nebudou z tohoto aspektu hry unešení. Nechápejte mě špatně - svět Marathonu je za mě paradní horrové a distopické scifi, náramně propracovaný lore plný tajemství k objevení jak v rámci obsahu první sezóny, tak do budoucna. Rozhodně to není nic co by dělalo Bungie ostudu.
Není tam ale žádná kampaň a příběh je vyprávěn dvěma způsoby:
1) Přes Prioritní Kontrakty = sérii úkolů od zastupitelů jednotlivých frakcí (různých korporací, teroristické organizace a kultu se zájmy na planetě Tau Ceti IV), se kterými si hráč loaduje do jednotlivých map a které jsou prezentovány skrze monology těchto zastupitelů. Nejedná se ale o žádné prázdné úkoly (většinou) - ale často věci, které nějak ovlivňují i děj v mapě. Nejlepším příkladem může být například finální kontrakt pro teroristickou organizaci MIDA, ve které musí hráč/hráči převzít kontrolu nad řídícím oddělením základny a po dobu tří minut vysílat nahrávku s manifestem této organizace, které je přehráváno na obrazovkách napříč celou mapou, takže i ostatní hráči vidí, co se děje. Těchto kontraktů je ve hře v rámci první sezóny asi 32, jsou rozdělené mezi zmíněné farakce v dějových blocích a slouží k tomu předvést hráči jaké mají tyto frakce agendy. Zmíněná MIDA se snaží odhalit zločiny, kterých se pozemská vládní organizace UESC dopouští, agrikulturní korporace NuCaloric se zase snaží zjistit co se stalo s kolonisty na Tau Ceti IV, zatímco industrální korporace Traxus se zase zaměřuje na podivnou Anomálii na planetě, její zdroj a následky.
2) Přes Codex - knihovnu herních milníků, a shromaždiště lore, kde některé činy a hlavně "cennosti", které hráč najde v mapě, otvírají pro hráče stránky s informacemi a zvukovými nahrávkami. Ty pak hráčům odhalující více detailů o tom co se na Tau Ceti děje a dělo.
Takže plně rozumím, když to někomu nestačí. Osobně jsem ale s touto formou spokojený - vyhovuje mi například víc, než občas přehnané charakterové melodrama, ke kterému se v posledních letech dopracovalo právě Destiny.
Myslím, že nemusím ani psát, že jsem se do Marathonu naprosto zamiloval, ale asi bych měl říct i nějaké výtky, protože dokonalá hra to samozřejmě také není.
I když jsem neměl tak velké problémy se strukturou UIčka, jako někteří, tak musím uznat, že dokáže být matoucí a potřebuje konsolidaci. Bez okolků přiznávám, že některé runy dokázaly zabolet, zvláště když jsem byl vyřazen z boje dřív, než jsem stihl vůbec zjistit co se děje (ale uznejme si, sám jsem některé protihráče dostal do stejného stavu, ne že ne). A hlavně progresový model první sezóny nebyl nejlépe dimenzovaný - zvláště odemčení možnosti nakupovat modré štíty, které ve hře představují tu středovou kvalitu a tím pádem i normu pro mnohé runy v pozdějších fázích sezóny, byl zdlouhavý a občas frustrující proces pro mě i mnohé další hráče. Občasné bugy mi sice hru nikdy moc nekazily, ale jeden kdy se může stát, že nefunguje týmový voice chat mezi dvěma hráči v týmu je potřeba vyřešit. No a selekce dobrovolně koupitelných charakter skinů byla v první sezóně opravdu smutná, a to říkám jako hráč, který do těchto věcí obvykle opravdu peníze neháže.
To všechno, ale působí že bude nějakou formou opraveno v sezóně druhé, nebo to alespoň začne směřovat k potenciálním zlepšením v sezónách následujících, do kterých vývojáři slibují například i dedikované PVE nebo PVP mody pro ty co hledají alternativu a nebo chtějí mít více možností co v Marahonu dělat.
---------
Den kdy dopisuju tento komentář je současně posledním dnem první sezóny Marathonu. Co následuje má být sezóna druhá, která přinese noční verzi jedné z map obohacenou o novou lokaci k prozkoumání, své vlastní mechaniky pro to jak se vypořádat se tmou a světlem, a novou selekci nepřátel; a samozřejmě spoustu úprav v progresi, balanci a nový shell Sentinel, i nové herní mody (trvalé i experimentální).
Tato sezóna má také začít celým týdnem, kdy bude Marathon zcela zdarma k vyzkoušení, a jestli to není jasné ze všeho co jsem napsal, tak já všemi deseti doporučuju aby ti z vás, které hra z mého komentáře alespoň trochu zaujala, jí alespoň nějaký svůj čas věnovali. Třeba, stejně jako já, odhalíte, že je to hra přesně pro vás.
Tak se třeba uvidíme na Tau Ceti IV.
Hlavním důvodem je, přiznávám, moje lenost. Her jsem hrál a dohrál za tu dobu spoustu, ale na nějaké vyklepávání mini-recenze, kterou komentáře tady na DH vlasně jsou, jsem neměl náladu ani nadšení.
Je ale pravda, že několik her, u kterých jsem napsání nějakého komentáře zvažoval, a jednalo se hlavně o dlouhodobé projekty - ať už dlouhé RPG série jako Xenoblade, MMOčka jako Final Fantasy XIV (které hraju od roku 2019), nebo "live servisy" Destiny a Destiny 2 (u kterých jsem vydržel někdy od roku 2016 víceméně až doteď). Proto asi není k podivu, že hra, která mě konečně donutila něco k ní napsat je také "live service" - specificky nejnovější počin Studia Bungie =
Marathon.
Můj vztah ke hrám od Bungie a tomuto studiu všeobecně je, stejně jako asi u každého dlouhodobého hráče jejich her, vcelku složitý. Před lety jsem zkoušel hrát jejich hvězdu - Halo: Combat Evolved - a že bych z něj byl nadšený říct nemůžu. Až poté co jsem o roky později propadl Destiny jsem se k němu vrátil a dokázal ocenit kvality, které i tato hra a série má. Ale o tom tento komentář není. A ani není o letech střídavého nadšení a frustrace s tím jakým způsobem se Bungie - občas neuvěřitelně dobře a občas neuvěřitelně špatně - dařilo naplňovat a nenaplňovat potenciál této epické sci-fantasy. Když před rokem Bungie oznámilo Destiny rozšíření "Renegades", které přešlo do oficiálního crossoveru s frančízou Star Wars, myslel jsem si, že jsem jako fanoušek tohoto studia skončil, a i když to nakonec byly jen slova a Renegades jsem se skřípajícíma zubama přežil, a z části se u něj i bavil, byl jsem si jistý, že další hru od Bungie si jen tak už nekoupím.
O Marathonu jsem samozřejmě věděl - původní trailer mě vcelku zaujal, jeho vývoj jsem koutkem oka pozoroval a občas si poslechl i nějaké shrnutí probíhajícího ARG. Čistě ze zvědavosti jsem si zahrál i původní sérii pro Mac a docela se u ní bavil. Ale idea extrakční střílečky mě moc nelákala a po po zpackáne alfě a, dnes už adekvátně vyřešenému, dramatu s ukradenými assety jsem zájem o Marathon úplně ztratil.
A pak přišel Server Slam před vydáním a já jsem si řekl, že zadarmo tomu přece jen můžu dát ještě šanci. A to všechno změnilo.
Prvních pár hodin mě teda vlastně ani nepřesvědčilo. Z tutoriálu a prvních pár runů jsem měl rozpačité pocity a seznam věcí, které bych preferoval aby byly jinak. Z těchto věcí co mi tehdy vadily si teď po více než 200 hodinách ve hře (což je na mě v rámci třech měsíců fakt hodně!) nepamatuju vůbec, vím jen, že jsem neměl pravdu. Protože jakmile jsem do Marathonu víc a víc pronikal, tím víc jsem objevoval mistrovský záměr, který existuje za jeho mechanikami. Ne že by neměl chyby, ale spousta z nich byla aktivně vyřešena ze strany Bungie už během první sezóny a druhá sezóna, která se v době psaní tohoto komentáře teprve blíží, slibuje ještě víc zlepšení na základě feedbacku komunity.
Ale předbíhám se - co hmatatelného ale můžu o Marathonu vlastně říct? Můžu vychválit unkátní atmosféru jeho lokací a napětí, které v kombinaci s výborným zvukovým designem a pro mě okouzlujícím art stylem dokáže vyprodukovat? Které působí na hráče jiným dojmem když hraje v týmu (default hry je Trios, v průběhu první sezóny proběhlo několik experimentálních Duos nastavení, které mají v druhé sezóně přijít na trvalo) než když hraje solo - kdy hra dokáže sama sebe transformovat v defakto survival horror.
Nebo se mám soustředit na jejich skvělý level design - ve hře jsou sice "jenom" 4 mapy, ale to vede mnohé k podcenění toho jak dobře nadesignované ty mapy jsou. Každá z nich se totiž skládá z lokací, které by v jakékoli jiné hře fungovaly jako perfektně funční a dobře nadesignované PVP arény. Každá z nich je unikátním bojištěm jak pro boj s NPC roboty, tak s ostatními hráči. Kde mezi nimi Outpost a samozřejme "endgame" Cryo Archive samy o sobě představují asi nejlepší mapy v multiplayerové střílečce, které jsem kdy hrál.
Taky bych mohl vyzdvihnout selekci zbraní, které se nejenže skvěle používají - jak už je klasické pro Bungie a jejich obecně nadstandardní kvalitu střeleckého modelu a hlavně feedbacku - ale velké množství různých modifikací je dokáží změnit téměř k nepoznání. Příkladem za všechny může být například SMG, které z klasického módů full auto může upravit tak, aby střílelo 5 nábojů téměř současně v přerušovaných dávkách a tedy fungovat jako varianta rychlopalné brokovnice.
Dále bych určitě měl zmínit "shelly" - postavy za které se jednotlivé runy hrají. V rámci příběhu a lore hry se jedná pouze o umělá těla se simulovanými personality matrixy, které hráčovo vědomí okupuje, ale nebudeme si nic nalhávat - jsou to defakto classy/hrdinové. A byť rozumím tomu, proč mnozí byli už předem z tohoto konceptu otrávení, osobně si myslím, že bylo správnou volbou.
V Marathonu je opravdu důležité být schopný ihned rozeznat jaké balíčky schopností protivníci mají k dispozici, protože od toho se často odvíjí veškerá taktická rozhodnutí.
Vidím mezi nepřáteli běžce s shellou Recon? - vím, že ho nesmím "pingnout" pro své spoluhráče, protože pasivní schopnost Recon je mimo jiné to, že je informována o tom, že ji někdo pingnul. Vidím mezi nepřáteli Vandal/Thief? - pak vím, že se díky svému double jumpu/grapplu může dostat na místa, které by jinak nemusel hlídat. Je v nepřátelském týmu Triage? - tak vím, že na dálku může oživit své spoluhráče.
Sám jsem překvapený, jak dobře jednotlivé shelly fungují - za celou sezónu jsou si podrobně vyzkoušel všechny co jsou na výběr a nenarazil jsem na jedinou, kterou bych nebyl ochotný hrát.
(Byť jsem nakonec strávil asi nejvíc času jako Recon, kvůli sestavě týmu, který jsme si s pravitelnými spoluhráči poskládali.)
A pak samozřejmě lore a příběh. No nebudu chodit kolem horké kaše - zcela chápu, že mnozí nejsou nebo nebudou z tohoto aspektu hry unešení. Nechápejte mě špatně - svět Marathonu je za mě paradní horrové a distopické scifi, náramně propracovaný lore plný tajemství k objevení jak v rámci obsahu první sezóny, tak do budoucna. Rozhodně to není nic co by dělalo Bungie ostudu.
Není tam ale žádná kampaň a příběh je vyprávěn dvěma způsoby:
1) Přes Prioritní Kontrakty = sérii úkolů od zastupitelů jednotlivých frakcí (různých korporací, teroristické organizace a kultu se zájmy na planetě Tau Ceti IV), se kterými si hráč loaduje do jednotlivých map a které jsou prezentovány skrze monology těchto zastupitelů. Nejedná se ale o žádné prázdné úkoly (většinou) - ale často věci, které nějak ovlivňují i děj v mapě. Nejlepším příkladem může být například finální kontrakt pro teroristickou organizaci MIDA, ve které musí hráč/hráči převzít kontrolu nad řídícím oddělením základny a po dobu tří minut vysílat nahrávku s manifestem této organizace, které je přehráváno na obrazovkách napříč celou mapou, takže i ostatní hráči vidí, co se děje. Těchto kontraktů je ve hře v rámci první sezóny asi 32, jsou rozdělené mezi zmíněné farakce v dějových blocích a slouží k tomu předvést hráči jaké mají tyto frakce agendy. Zmíněná MIDA se snaží odhalit zločiny, kterých se pozemská vládní organizace UESC dopouští, agrikulturní korporace NuCaloric se zase snaží zjistit co se stalo s kolonisty na Tau Ceti IV, zatímco industrální korporace Traxus se zase zaměřuje na podivnou Anomálii na planetě, její zdroj a následky.
2) Přes Codex - knihovnu herních milníků, a shromaždiště lore, kde některé činy a hlavně "cennosti", které hráč najde v mapě, otvírají pro hráče stránky s informacemi a zvukovými nahrávkami. Ty pak hráčům odhalující více detailů o tom co se na Tau Ceti děje a dělo.
Takže plně rozumím, když to někomu nestačí. Osobně jsem ale s touto formou spokojený - vyhovuje mi například víc, než občas přehnané charakterové melodrama, ke kterému se v posledních letech dopracovalo právě Destiny.
Myslím, že nemusím ani psát, že jsem se do Marathonu naprosto zamiloval, ale asi bych měl říct i nějaké výtky, protože dokonalá hra to samozřejmě také není.
I když jsem neměl tak velké problémy se strukturou UIčka, jako někteří, tak musím uznat, že dokáže být matoucí a potřebuje konsolidaci. Bez okolků přiznávám, že některé runy dokázaly zabolet, zvláště když jsem byl vyřazen z boje dřív, než jsem stihl vůbec zjistit co se děje (ale uznejme si, sám jsem některé protihráče dostal do stejného stavu, ne že ne). A hlavně progresový model první sezóny nebyl nejlépe dimenzovaný - zvláště odemčení možnosti nakupovat modré štíty, které ve hře představují tu středovou kvalitu a tím pádem i normu pro mnohé runy v pozdějších fázích sezóny, byl zdlouhavý a občas frustrující proces pro mě i mnohé další hráče. Občasné bugy mi sice hru nikdy moc nekazily, ale jeden kdy se může stát, že nefunguje týmový voice chat mezi dvěma hráči v týmu je potřeba vyřešit. No a selekce dobrovolně koupitelných charakter skinů byla v první sezóně opravdu smutná, a to říkám jako hráč, který do těchto věcí obvykle opravdu peníze neháže.
To všechno, ale působí že bude nějakou formou opraveno v sezóně druhé, nebo to alespoň začne směřovat k potenciálním zlepšením v sezónách následujících, do kterých vývojáři slibují například i dedikované PVE nebo PVP mody pro ty co hledají alternativu a nebo chtějí mít více možností co v Marahonu dělat.
---------
Den kdy dopisuju tento komentář je současně posledním dnem první sezóny Marathonu. Co následuje má být sezóna druhá, která přinese noční verzi jedné z map obohacenou o novou lokaci k prozkoumání, své vlastní mechaniky pro to jak se vypořádat se tmou a světlem, a novou selekci nepřátel; a samozřejmě spoustu úprav v progresi, balanci a nový shell Sentinel, i nové herní mody (trvalé i experimentální).
Tato sezóna má také začít celým týdnem, kdy bude Marathon zcela zdarma k vyzkoušení, a jestli to není jasné ze všeho co jsem napsal, tak já všemi deseti doporučuju aby ti z vás, které hra z mého komentáře alespoň trochu zaujala, jí alespoň nějaký svůj čas věnovali. Třeba, stejně jako já, odhalíte, že je to hra přesně pro vás.
Tak se třeba uvidíme na Tau Ceti IV.
Metal Garden