Hra Clair Obscur dokázala to, v co jsem marně doufal u remaku FFVII, tedy, že mne tahové RPG podobného stylu uhrane. Určitě tomu pomohla logická absence japonského patosu. Tedy ne, že by byl hit od Sandfall Interactive patosu zcela prostý, ale ten francouzský je daleko lépe stravitelný a svým způsobem milý. Hra navíc zároveň působí dospěle a artovým až snovým dojmem. Z 33. expedice k Monolitu jsem tak byl regulérně nadšen. Nejlepší JRPG (všech dob?) tak paradoxně vzniklo na Západě.

Už velmi dlouho se mi nestalo, aby mne nekompromisně strhlo vyprávění. Už pouhý námět hry a příběhový nástin mi přišel úžasný a bezprecedentně originální. Tajuplná malířka kdesi v dáli maluje na obří Monolit smrt. Rok co rok děsivá číslice klesá a každý obyvatel groteskní verze Paříže Lumière, jež svým věkem dosáhne dané číslice, je nevratně "Vymazán". Každoročně se tak k Monolitu vydává Expedice udatných bojovníků s jediným zoufalým cílem – zabít Malířku a přerušit smrtící cyklus. Dosud nikdo neuspěl, dopadne výprava Expedice 33 jinak? PROSTĚ TOP!

Příběh je výborný a je jedním z jasných taháků hry. Užitá témata zahrnují ta radostná i ta temná a depresivní. Už jen úvodní vymazání, či vylodění na Kontinentu. (Opět) po dlouhé době mě vyloženě záleženo na osudech parádně napsaných a zahraných postav. Troufám si tvrdit, že na žádnou z nich nezapomenu. Byť není zase takový problém některé zvraty odhalit dopředu, stejně vás zasáhnou. Tempo hry je (snad až na trochu utahanou pasáž v Monolitu, kde procházíte postupně zkracenou verzí dříve navštvených lokací) skvěle ukočírované a i u poměrně dlouhé hry jsem se nikdy nenudil. Skvělé jsou i audiodeníky předchozích neúspěšných expedic, které svoji pouť a životy předčasně ukončily na různých místech Kontinentu.

Vyprávění vaše charaktery provede úchvatnými scenériemi a lokacemi. Tady si ale odložím i jednou výtku, která stojí za zmínku. Ač je hra (zejména na AA produkci) v zásadě velmi hezká, je i na PS5 Pro v režimu výkonu (stabilních 60 FPS) zcela zřetelné, že hra jede v nízkém rozlišení a poté ji procesor televize upscaluje do 4K. Bohužel mě hra zastihla v době, kdy jsem na grafické nedokonalosti až přecitlivělý a na mé LG C5 prostě bylo vidět určité rozmazání objektů a textur. Ještě citelněji se limitace konzolí (či enginu?) projevuje v cutscénách. V módu kvality hra vypadá lépe, ale zase se už zřetelně trhá. Asi jsem si naivně myslel, že se mi má Vánoční investice do Pro a dobré televize při hraní více vyplatí. U Clair Obscur mě to mrzelo i proto, že jinak je na hře vidět, že na silném PC v opravdovém 4K musí vše vypadat úchvatně.

Teď už se ale bude prakticky jenom chválit. Systém vylepšování postav je poměrně jednoduchý, ale striktně funkční a zábavný. Rovněž ponouká hráče k přirozenému prozkoumávání mnoha lokací, aby bylo možné pro jednotlivé postavy nashromáždit co nejvíce Luminy, díky, které lze odemknout různé modifikátory schopností v boji. Občas jsem si posteskl, že hra nenabízí lokální mapu a sem tam se mi povedlo i na pár chvil někde zabloudit.

Velkou parádou je potom soubojový systém. Na klasických tahových JRPG mi vždy vadilo, že šarvátky většinou po pár hodinách upadají do šílené rutiny, kdy používáte vlastně jen pár jasně daných sekvencí schopností neustále dokola. Claire je v tomhle jiná. Ano, i zde se jede na tahy, ale před útoky nepřátel je nezbytné příslušnými tlačítky uhýbat, blokovat je (což přináší možnost protiútoku), nebo jim uskakovat. Na nejtěžší obtížnost je plné využití tohoto systému naprostá nezbytnost. Není totiž problém aby zejména bossové některým z ničivějších útoků sfoukli trojčlennou skupinu jediným útokem. Instakilly ve hrách úplně nemusím, tady mi to ale smysl dává a hra vám alespoň dává jasně danou možnost, jak se smrti vyhnout. Později s tím navíc pomáhají i některé Luminy. Obtížnost hry stoupá rozumně a přirozeně a i střety s řadovými nepřáteli jsou po většinu hry rozumná výzva. Díky danému systému tak musíte být neustále ve střehu a sledovat chování protivníků,

Každá z hratelných postav má kromě řad schopností, z nichž si jich do bitvy vyberete až šest, také určitý unikátní systém. Všemi milovaná Maelle tak mění bojové postoje, Verso hromadí Dokonalost apod. V důsledku je tak hra krásně komplexní a možnosti dostatečně rozmanité. Snad jen chudák Lune začne hlavně ke konci hry na zbytek party ztrácet a používal jsem ji jen minimálně. Povídá se s ní však taky skvěle.

Nad Claire Obscur bych se tu mohl rozplývat ještě dlouho a to by už fakt nikdo nečetl :). Přesto alespoň jako poslední velký klad zmíním naprosto famózní hudební doprovod. Originálních skladeb hra nabízí desítky a snad všechny jsou úžasné. V táborové sekci jsem si na gramofonu třeba "Lumière" přehrál snad stokrát a při psaní těchto řádek mi vtíravá melodie zní v mysli. Vyloženě slast. Jo, a rozhodně doporučuji alespoň pár hodin pokračovat i po dohrání příběhové linky. Svět hry skrývá řadu parádních tajemství, o které je fakt škoda přijít! Jednoduše nádherná hra, u které není problém smát se i plakat. Ač jsem k tomu byl i vzhledem k žánru lehce skeptický, nakonec ten titul GOTY vidím jako zasloužený (sorry Kingdom Come: Deliverance II).