Studio Wadjet Eye Games zbožňuji. Jejich Unavowed jsem dohrál několikrát a pod nimi znovuvydaný Technobabylon mě okouzlil také, stejně jako starší Gemini Rue. V tvorbě je poznat jejich typický rukopis při vytváření animací, dialogů a také v pojetí luštění hádanek. Proto jsem nezaváhal a při slevách se vydal do vod Blackwell legacy.

Hra je sice velmi krátká a je součástí série, sama o sobě však dokáže zapůsobit také. Tentokrát se vydáváme do světa rodiny Blackwellů a jejich unikátního "prokletí", které se po generace dědí. Začínáte rozsypáváním popela zesnulé tety do řeky a pokusem o návrat domů. Vtom vám ale brání jakýsi floutek, kterého neznáte, a on nejspíše nezná vás. A tak vám nezbývá, než vyhledat pomoc.

Jedna z věcí, co bych tvůrcům vyčetl, je trochu deus ex machina styl děje. Stane se několikrát, že se máte v ději posunout, a tak se prostě stane určitá událost, která vás posune, ale z hlediska konzistence příliš smysl nedává. Já bych tedy neurotické introvertce, která je placená za recenze knih, určitě nedal za úkol jít do terénu a napsat článek o sebevraždě studentky.

Dalším příkladem je právě úvodní scéna, kdy zrovna ten den v městě probíhá stávka a zrovna vchod hlídá floutek, který ani nezná obyvatele. A jakmile od sousedky seženete svědectví, že v bytě bydlíte, stávka skončí a floutek zmizí.

Trochu to narativu děje narušuje, jinak je ale klasicky příběh zajímavý a doplňuje atmosféru, kterou dokáží tvůrci vytvořit s umem sobě vlastním. Subjektivně mi ji kazí hudba, která je oproti dialogům velmi nahlas, nejde ztlumit ani vypnout a ne vždy se hodí. Jinak vytvořili Wadjet Eye další atmosférickou adventuru, se kterou můžete strávit příjemné dvě hodinky.