Druhý díl ze série Halo navazuje tam, kde jednička skončila. Zpočátku to opravdu nevypadá na velké změny, ale později dojde k hraní za arbitera, což je přece jen trochu nové. Ale jinak je vše na svém místě. Hratelnost, střelba, řízení vozidel, nic z toho nepřekvapí. Jedinou příjemnou změnou je možnost dvou zbraní naráz, což se při slušné obtížnosti hodí. Design jednotlivých úrovní je o něco lepší. Ano, i první díl měl pěkné a atmosférické lokace, ale také velkou míru copy-paste. Zde je tento nešvar přítomen také, ale v menší míře. Pěkně se rozjíždí také příběh a to i díky v remasterované verzi přidaným terminálům, po jejichž nalezení následuje vždy moc pěkně udělaný CGI filmeček. Ty jsem se snažil najít všechny, protože samotný svět Halo považuji za jeden z největších plusů série, ale bohužel jeden unikl. Možná se k tomu vrátím později.

Halo 2 je také o něco delší než díly co jsem už odehrál (1 a Reach). Nevadilo by klidně ještě přidat, díky střídání hratelných postav jsem si totiž hlavního hrdiny tentokrát moc neužil. Z hlediska hratelnosti a rozmanitosti je tahle mechanika dobrá, ale trochu tím trpí sžití se s postavami. Graficky vypadá Anniversary verze obsažená v The Master Chief Collection velmi dobře. Hodně také chválím možnost okamžitého přepínání mezi novou a původní grafikou. Navíc se na původní verzi přepne i soundtrack a zvuky. Často jsem tak porovnával změny ve zpracování a atmosféře jednotlivých částí. Obecně je tohle funkce kterou mám u vylepšených verzí hodně rád. A když už jsme u toho, tak hudební doprovod je opět skvělý. Závěr rozhodně nabádá k hraní třetího dílu, takže se pokusím co nejdříve pokračovat. Celkově je vidět posun a vlastně mě nenapadá nic, v čem by druhý díl nebyl lepší. Kolekce tradičně nabízí více playlistů k hraní, ale zas tak mě Halo nebaví, abych se k němu nějak moc vracel.