Cult of the Lamb na první pohled zaujme nápaditou stylizací. Satanistické motivy v kombinaci s roztomilými zvířátky tvoří vtipné kulisy pro tuhle budovatelskou strategii lomeno roguelite. Nebo bych měl raději říct "plus roguelite"?
Nechoďme kolem horké kaše, Cult of the Lamb jsou dvě hry pod jedním beránčím rouchem. Na jedné straně je budování vaší základny, ve které si pěkně pod širým nebem pěstujete rostliny, staráte se o své kultisty, vaříte jim obídky a vymýváte mozky. Zvířátka jsou rozličných druhů, s vtipnou mimikou a expresivními animacemi -- dobře se na ně kouká, jak svojí tvrdou prací budují vaši vizi. Komplexitou však budování základny nesahá ani po kotníky zavedeným velikánům jako je RimWorld nebo Stardew Valley -- nenajdete zde žádné větší systémy, prakticky vše se smrkne do jednoho čísla udávajícího spokojenost věřících a dvou stromových progresí, jedné za denní modlení a druhé za mše. Hloubka tady viditelně chybí -- velmi rychle přijdete na to, jak hrát "správně", a dále tato část jaksi postrádá výzbu. Taktéž zamrzí že mnoho činností začne být repetitivních a nejdou nijak automatizovat, například neustálé obíhání a sbírání nakutaných surovin z truhel, vybírání kadibudek, a nasávání přízně z hlavního totemu (kde navíc nepochopitelně některé budovy mají nasávání přízně ovládané jiným tlačítkem než jiné).
Samozřejmě budujeme kult, a k tomu patří i rituální sebevraždy, kanibalismus, tancování kolem ohně a tak. Všechny tyto aspekty jsou hrou zahrány spíše do humoru, není tady pokus o nějaký systém morality nebo dlouhodobých následků. Náhradu za obětovaného kultistu si přitom můžete koupit za rohem u pavouka za pár šupů.
Protipólem budovatelské strategie jsou výpravy do hvozdu, kde se najednou jehňátko stává hrdinou roguelite kampaně a prochází skrze procedurálně vygenerované úrovně. Oba systémy se přitom krásně doplňují -- suroviny získané během výprav využijete na vylepšování základny, a lepší základna vám skrze různá vylepšení přinese lepší šanci na úspěch výprav.
Ačkoliv je ve hře silně vidět inspirace The Binding of Isaac (včetně podivné fekální fixace), souboje jsou založené prakticky výhradně na boji zblízka, více ve stylu Hades. Opět tady ale oproti zmiňovaným velikánům dost schází hloubka, a hlavně výzva -- jen málokrát se mi stalo, že bych nedošel na konec výpravy, a zejména ke konci hry se výpravy staly farmící trivialitou. Speciálních místností existuje poskrovnu, všechny zbraně i bonusy fungují velice podobně, a v procedurálně generovaných úrovních prostě chybí dostatek variability, který by je pocitově přehoupnul z "pokaždé stejná" do "pokaždé jiná".
Velkým plusem jehňátka budiž to, že nezůstává až do zavíračky a ví kdy se má klidit. To, že nemá dostatek obsahu a hloubky na stovky hodin hraní jako některé zmíněné tituly se dá velmi snadno odpustit, protože hra má jasně definovanou příběhovou progresi a konec -- a skončilo právě tak akorát, když mě začínaly výše uvedené věci štvát.
Kreativní kombinování žánrů se běžně nevidí, a jehňátku se to vlastně docela povedlo. Progrese probíhá napříč oběma systémy, nemůžete se soustředit na jeden a druhý zanedbat -- i přes viditelný předěl mezi žánry funguje hra dobře jako celek. Bohužel padla za oběť hloubka a výzva, kterou s sebou běžně každý zvlášť z těchto žánrů nesou -- Cult of the Lamb dělá dvě věci obstojně, místo jedné výborně.
Pokud se vám líbí roztomilosatanská 2.5D grafika a oceníte trochu žánrového slalomu, doporučuji jehňátku obětovat pár hodin. I když to není kultovní hit.
Nechoďme kolem horké kaše, Cult of the Lamb jsou dvě hry pod jedním beránčím rouchem. Na jedné straně je budování vaší základny, ve které si pěkně pod širým nebem pěstujete rostliny, staráte se o své kultisty, vaříte jim obídky a vymýváte mozky. Zvířátka jsou rozličných druhů, s vtipnou mimikou a expresivními animacemi -- dobře se na ně kouká, jak svojí tvrdou prací budují vaši vizi. Komplexitou však budování základny nesahá ani po kotníky zavedeným velikánům jako je RimWorld nebo Stardew Valley -- nenajdete zde žádné větší systémy, prakticky vše se smrkne do jednoho čísla udávajícího spokojenost věřících a dvou stromových progresí, jedné za denní modlení a druhé za mše. Hloubka tady viditelně chybí -- velmi rychle přijdete na to, jak hrát "správně", a dále tato část jaksi postrádá výzbu. Taktéž zamrzí že mnoho činností začne být repetitivních a nejdou nijak automatizovat, například neustálé obíhání a sbírání nakutaných surovin z truhel, vybírání kadibudek, a nasávání přízně z hlavního totemu (kde navíc nepochopitelně některé budovy mají nasávání přízně ovládané jiným tlačítkem než jiné).
Samozřejmě budujeme kult, a k tomu patří i rituální sebevraždy, kanibalismus, tancování kolem ohně a tak. Všechny tyto aspekty jsou hrou zahrány spíše do humoru, není tady pokus o nějaký systém morality nebo dlouhodobých následků. Náhradu za obětovaného kultistu si přitom můžete koupit za rohem u pavouka za pár šupů.
Protipólem budovatelské strategie jsou výpravy do hvozdu, kde se najednou jehňátko stává hrdinou roguelite kampaně a prochází skrze procedurálně vygenerované úrovně. Oba systémy se přitom krásně doplňují -- suroviny získané během výprav využijete na vylepšování základny, a lepší základna vám skrze různá vylepšení přinese lepší šanci na úspěch výprav.
Ačkoliv je ve hře silně vidět inspirace The Binding of Isaac (včetně podivné fekální fixace), souboje jsou založené prakticky výhradně na boji zblízka, více ve stylu Hades. Opět tady ale oproti zmiňovaným velikánům dost schází hloubka, a hlavně výzva -- jen málokrát se mi stalo, že bych nedošel na konec výpravy, a zejména ke konci hry se výpravy staly farmící trivialitou. Speciálních místností existuje poskrovnu, všechny zbraně i bonusy fungují velice podobně, a v procedurálně generovaných úrovních prostě chybí dostatek variability, který by je pocitově přehoupnul z "pokaždé stejná" do "pokaždé jiná".
Velkým plusem jehňátka budiž to, že nezůstává až do zavíračky a ví kdy se má klidit. To, že nemá dostatek obsahu a hloubky na stovky hodin hraní jako některé zmíněné tituly se dá velmi snadno odpustit, protože hra má jasně definovanou příběhovou progresi a konec -- a skončilo právě tak akorát, když mě začínaly výše uvedené věci štvát.
Kreativní kombinování žánrů se běžně nevidí, a jehňátku se to vlastně docela povedlo. Progrese probíhá napříč oběma systémy, nemůžete se soustředit na jeden a druhý zanedbat -- i přes viditelný předěl mezi žánry funguje hra dobře jako celek. Bohužel padla za oběť hloubka a výzva, kterou s sebou běžně každý zvlášť z těchto žánrů nesou -- Cult of the Lamb dělá dvě věci obstojně, místo jedné výborně.
Pokud se vám líbí roztomilosatanská 2.5D grafika a oceníte trochu žánrového slalomu, doporučuji jehňátku obětovat pár hodin. I když to není kultovní hit.
Not for Broadcast