Moje láska k žánru point’n’click adventur sahá až do mého útlého dětství, kde jí ve mně zakořenila série Polda. V rámci čekání na "remástr" Poldy 2, se na Steamu objevil původní Polda 3 za velmi líbivých 3,29€, což je nabídka, která se neodmítá. Řekl jsem si, že Polda 3 je přeci jenom díl, který nemám tolik zažitý v paměti a rád bych si ho připomněl. Bohužel se nejednalo o příjemné vzpomínání na časy minulé...
Jedna z věcí, které mě zklamaly, byl příběh. Pankrác odešel od police a nyní se živí jako soukromé očko, který přijímá případ, kdy má nalézt kuchaře, jehož bývalá manželka ho shání kvůli dědictví. Celý případ se zkomplikuje zmizením kuchaře společně s nejslavnějším hokejistou Jardou Jégrem, pro kterého dotyčný vařil. Příběhová kostra mi přišla velmi kostrbatá a překombinovaná – přišlo mi, že jsem se celou hru hnal za něčím a ani jsem nevěděl pořádně za čím... Případ neustále bobtnal, Pankrác chodil od čerta k ďáblu, stal se z něho agent CIA, ale absence nějaké „silnější“ zápletky ve mně akorát vzbuzovala silné pocity nezájmu. Moji pozornost si hra získala až ke konci, kdy se konečně odhalilo, o co celou dobu vlastně šlo a za čím se Pankrác hnal. Samotný závěr je ale potom strašně uspěchaný, že jsem nestihnul ani mrknout a už jsem sledoval závěrečné titulky. V tomto ohledu mě také zamrzelo, že se nedohrála příběhová linka s kuchařem, která celou hru odstartovala… Co se týče humoru, na kterém je Polda postavený, tak ten mi přišel takový 50 na 50 – občas jsem se pousmál, ale občas jsem slyšel cvrkat cvrčky…
Hádanky jsou kapitola sama pro sebe. Během hraní jsem nezažil žádný markantní zásek, avšak občas jsem byl trošku rozpačitý z toho, že jsem nevěděl, proč dělám to, co dělám… Některé hádanky nejsou nijak vysvětlené a díky kombinování "všeho se vším" jsem se vždy nějakým způsobem dobral ke zdárnému, leč zmatenému řešení. Ke hratelnosti se zároveň vážou mezihry, které by i příjemně zpestřovaly hru, kdyby nebyly tak nesmyslně obtížné. Například mezihra "prší" mě sejřila jako žádná jiná hra za poslední rok.
Audiovizuální stránka hry mi také nesedla a přišla mi velmi slabá… Přibily zde 3D pozadí, které bijou do očí a prapodivné komiksové cutscény. Podobně jako příběh mi i grafika přišla překombinovaná a nechápu, proč se vývojáři nedrželi jednoho stylu a normálních kreslených pozadí, ale proč tam míchali i 3D pozadí... Co se týče hudby, tak mě ani neurazila, ale ani neohromila… Ovšem úvodní skladba, která hraje v menu hry se mi zafixovala do paměti.
Polda 3 je pro mě menší zklamání… Připadalo mi, že jsem hrál nějakou průměrnou freeware adventuru a opět jsem si potvrdil, že některé hry by měly zůstat v dětství. Mohu jedině doufat, že se také dočkáme znovu vydání Poldy 4 na Steamu, abych si spravil chuť.
Jedna z věcí, které mě zklamaly, byl příběh. Pankrác odešel od police a nyní se živí jako soukromé očko, který přijímá případ, kdy má nalézt kuchaře, jehož bývalá manželka ho shání kvůli dědictví. Celý případ se zkomplikuje zmizením kuchaře společně s nejslavnějším hokejistou Jardou Jégrem, pro kterého dotyčný vařil. Příběhová kostra mi přišla velmi kostrbatá a překombinovaná – přišlo mi, že jsem se celou hru hnal za něčím a ani jsem nevěděl pořádně za čím... Případ neustále bobtnal, Pankrác chodil od čerta k ďáblu, stal se z něho agent CIA, ale absence nějaké „silnější“ zápletky ve mně akorát vzbuzovala silné pocity nezájmu. Moji pozornost si hra získala až ke konci, kdy se konečně odhalilo, o co celou dobu vlastně šlo a za čím se Pankrác hnal. Samotný závěr je ale potom strašně uspěchaný, že jsem nestihnul ani mrknout a už jsem sledoval závěrečné titulky. V tomto ohledu mě také zamrzelo, že se nedohrála příběhová linka s kuchařem, která celou hru odstartovala… Co se týče humoru, na kterém je Polda postavený, tak ten mi přišel takový 50 na 50 – občas jsem se pousmál, ale občas jsem slyšel cvrkat cvrčky…
Hádanky jsou kapitola sama pro sebe. Během hraní jsem nezažil žádný markantní zásek, avšak občas jsem byl trošku rozpačitý z toho, že jsem nevěděl, proč dělám to, co dělám… Některé hádanky nejsou nijak vysvětlené a díky kombinování "všeho se vším" jsem se vždy nějakým způsobem dobral ke zdárnému, leč zmatenému řešení. Ke hratelnosti se zároveň vážou mezihry, které by i příjemně zpestřovaly hru, kdyby nebyly tak nesmyslně obtížné. Například mezihra "prší" mě sejřila jako žádná jiná hra za poslední rok.
Audiovizuální stránka hry mi také nesedla a přišla mi velmi slabá… Přibily zde 3D pozadí, které bijou do očí a prapodivné komiksové cutscény. Podobně jako příběh mi i grafika přišla překombinovaná a nechápu, proč se vývojáři nedrželi jednoho stylu a normálních kreslených pozadí, ale proč tam míchali i 3D pozadí... Co se týče hudby, tak mě ani neurazila, ale ani neohromila… Ovšem úvodní skladba, která hraje v menu hry se mi zafixovala do paměti.
Polda 3 je pro mě menší zklamání… Připadalo mi, že jsem hrál nějakou průměrnou freeware adventuru a opět jsem si potvrdil, že některé hry by měly zůstat v dětství. Mohu jedině doufat, že se také dočkáme znovu vydání Poldy 4 na Steamu, abych si spravil chuť.
Polda 2 remástr