"Můžu si zahrát tady Dragon Age?"
"Ne, máme Dragon Age doma."
Dragon Age doma - Greedfall.
Výše slovně popsaný meme sedí na Greedfall nejvíc. Wannabe velký RPG aka budgetový Dragon Age. Proč?
Po velice povedeném úvodu před vyplutím na ostrov začnou vyplouvat (mrk mrk) nedokonalosti a chybky.
Boj a ovládání celkově je velice neohrabaný a nemá správnou odezvu. Hraní na vyšší obtížnosti si nedovedu představit.
Postava se často zasekává o neviditelné bariéry nebo nemůže přejít miniaturní rigol. Naopak mrtvolama nepřátel se dá proběhnout.
Při bližším zkoumání je každá druhá textura na stupnici od neostré až po škaredou.
V celé hře je, kromě několika bossů, osm, slovy VOSUM druhů nepřátel. Nejen, že jsou boje neohrabaný, tak jsou i dost monotónní a velice rychle začnou nudit.
Omezený počet skillů bojům na atraktivitě taky zrovna nepřidává. Bojovník/střelec má v podstatě celou hru dva skilly a úskok.
NPC mají dokola 3 různý obličeje a hlasy. Interiér domu je jen jeden, interiér hospody je jen jeden, interiér paláce je jen jeden, dungeony jsou snad dva. Všechny tři města vypadají stejně a mají nulovou atmosféru.
Ostrov je rozdělen na několik regionů, skoro všechny bohužel vypadají stejně, takže se v nich absolutně nedá vyznat.
Navíc jsou pojmenovaný domorodou pseudo islandštinou - Glendgnámvár, Magasvár, Wenshaganaw nebo Védvílvie. V podstatě to ani nejde přečíst a celou dobu mě jména míst, náčelníků a další domorodý slova jenom otravovaly.
Od poloviny hry jsem nenašla lepší zbroj a zbraň, což je strašně deprimující. Obchodníci nikdy neprodávali nic zajímavýho. Hráč nemá absolutně žádnou motivaci vůbec otevírat truhly nebo obchodovat.
Část questů jsou samozřejmě fetch questy s ubíjejícíma místama pro fast travel. Například do paláců guvernérů, kam se při plnění příběháku a vedlejších úkolů cestuje nejméně 20x, se dá "nejlíp" dostat přes základnu, loading ven do města, chvilka běhu k paláci, loading dovnitř do paláce, vyběhnutí schodů do prvního patra, otočka, otevření dveří do trůnního sálu, pokecání s guvernérem a následuje ta samá anabáze k odcestování za questem třeba do Wenshaganaw.
Při hraní jsem si musela dávat několikadenní pauzy a k dohrání hry jsem se musela donutit. Při splnění všech questů mi to trvalo 39 hodin, a to je na tuhle hru moc. Měla by být tak o čtvrtinu a pět fetch questů kratší.
Skoro všechny zmíněné nedostatky jsou drobnosti, nad kterými by se dalo mávnout rukou. Ale ne, když se jich sejde tolik najednou. Nicméně by bylo fér uvést i věci, které se povedly. Tou nejdůležitější je příběh. Ten Greedfall drží nad vodou spolu s chemií mezi hlavní postavou a jejím bratrancem Constantinem.
Dalším plusem jsou společníci, všichni jsou docela sympatický a mají pěkně napsaný vlastní questy. Vypíchla bych hlavně Kurtův a Petrusův - tajný spiknutí a politický pletichaření já ráda. Romance jako by z oka vypadly těm od BioWare, jaká to náhoda, ale bohužel zdejší postavy zdaleka nejsou Morrigan, Isabela nebo Zevran.
Stealth mise (hlavně na začátku), převlíkání se do uniforem jiných frakcí a řešení questů nenásilnou cestou je jedna z věcí, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že tam toho nebylo víc.
Zasazení do éry kolonialismu spolu s několika frakcemi bojujícími o ostrov a systémem reputace dává smysl a několik možných konců na základě zvolených rozhodnutí potěší. A ten temnej konec mě potěšil nejvíc, merci beaucoup.
tldr; bohužel průměrný rpg se špatným bojovým systémem s feelingem Dragon Age a zasazením podobným Pillars of Eternity II: Deadfire
"Ne, máme Dragon Age doma."
Dragon Age doma - Greedfall.
Výše slovně popsaný meme sedí na Greedfall nejvíc. Wannabe velký RPG aka budgetový Dragon Age. Proč?
Po velice povedeném úvodu před vyplutím na ostrov začnou vyplouvat (mrk mrk) nedokonalosti a chybky.
Boj a ovládání celkově je velice neohrabaný a nemá správnou odezvu. Hraní na vyšší obtížnosti si nedovedu představit.
Postava se často zasekává o neviditelné bariéry nebo nemůže přejít miniaturní rigol. Naopak mrtvolama nepřátel se dá proběhnout.
Při bližším zkoumání je každá druhá textura na stupnici od neostré až po škaredou.
V celé hře je, kromě několika bossů, osm, slovy VOSUM druhů nepřátel. Nejen, že jsou boje neohrabaný, tak jsou i dost monotónní a velice rychle začnou nudit.
Omezený počet skillů bojům na atraktivitě taky zrovna nepřidává. Bojovník/střelec má v podstatě celou hru dva skilly a úskok.
NPC mají dokola 3 různý obličeje a hlasy. Interiér domu je jen jeden, interiér hospody je jen jeden, interiér paláce je jen jeden, dungeony jsou snad dva. Všechny tři města vypadají stejně a mají nulovou atmosféru.
Ostrov je rozdělen na několik regionů, skoro všechny bohužel vypadají stejně, takže se v nich absolutně nedá vyznat.
Navíc jsou pojmenovaný domorodou pseudo islandštinou - Glendgnámvár, Magasvár, Wenshaganaw nebo Védvílvie. V podstatě to ani nejde přečíst a celou dobu mě jména míst, náčelníků a další domorodý slova jenom otravovaly.
Od poloviny hry jsem nenašla lepší zbroj a zbraň, což je strašně deprimující. Obchodníci nikdy neprodávali nic zajímavýho. Hráč nemá absolutně žádnou motivaci vůbec otevírat truhly nebo obchodovat.
Část questů jsou samozřejmě fetch questy s ubíjejícíma místama pro fast travel. Například do paláců guvernérů, kam se při plnění příběháku a vedlejších úkolů cestuje nejméně 20x, se dá "nejlíp" dostat přes základnu, loading ven do města, chvilka běhu k paláci, loading dovnitř do paláce, vyběhnutí schodů do prvního patra, otočka, otevření dveří do trůnního sálu, pokecání s guvernérem a následuje ta samá anabáze k odcestování za questem třeba do Wenshaganaw.
Při hraní jsem si musela dávat několikadenní pauzy a k dohrání hry jsem se musela donutit. Při splnění všech questů mi to trvalo 39 hodin, a to je na tuhle hru moc. Měla by být tak o čtvrtinu a pět fetch questů kratší.
Skoro všechny zmíněné nedostatky jsou drobnosti, nad kterými by se dalo mávnout rukou. Ale ne, když se jich sejde tolik najednou. Nicméně by bylo fér uvést i věci, které se povedly. Tou nejdůležitější je příběh. Ten Greedfall drží nad vodou spolu s chemií mezi hlavní postavou a jejím bratrancem Constantinem.
Dalším plusem jsou společníci, všichni jsou docela sympatický a mají pěkně napsaný vlastní questy. Vypíchla bych hlavně Kurtův a Petrusův - tajný spiknutí a politický pletichaření já ráda. Romance jako by z oka vypadly těm od BioWare, jaká to náhoda, ale bohužel zdejší postavy zdaleka nejsou Morrigan, Isabela nebo Zevran.
Stealth mise (hlavně na začátku), převlíkání se do uniforem jiných frakcí a řešení questů nenásilnou cestou je jedna z věcí, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že tam toho nebylo víc.
Zasazení do éry kolonialismu spolu s několika frakcemi bojujícími o ostrov a systémem reputace dává smysl a několik možných konců na základě zvolených rozhodnutí potěší. A ten temnej konec mě potěšil nejvíc, merci beaucoup.
tldr; bohužel průměrný rpg se špatným bojovým systémem s feelingem Dragon Age a zasazením podobným Pillars of Eternity II: Deadfire
Brütal Legend
Pro: příběh, ústřední dvojice postav, společníci, frakce, stealth mise
Proti: Nugeta nikdy nebude chutnat jako Nutella, Poličanka nebude jako Hellmans