Toonstruck je hra z časů konce klasických point and click adventur. A jako produkt své doby je dovedena k dokonalosti. Hra navazuje na klasické animované televizní grotesky, stejně jako na humoristické adventury 90. let. Vzhledem ke hře za dvě postavy se nabízí hledání inspirace autorů ve hře Sam & Max Hit the Road . Hlavní hrdina Drew Blanc hraje roli Sama a jeho přítel Flux Wildly hraje roli sidekicka/nástroje pro špinavou a/nebo bolavou práci. Vzhlerem k pokřivéné grafické realitě vidím dále velkou inspiraci ve hře Maniac Mansion: Day of the Tentacle . Oproti těmto dvěma hrám přináší Toonstruck hraného hlavního hrdinu v animovaném světě. Jde tedy o Falešnou hru králíka Rogera pohledem z druhé strany obrazovky.
Z hlediska technického provedení je hra skvostná. Zasazení Christophera Lloyda jako Drewa do animovaného prostředí se podařilo na jedničku. Hra obsahuje mnoho dlouhých animací a hrané intro a outro. Na těch sice zanechala stopy nutná komprese videa, ale ta samozřejmě vycházela z omezeného objemu dat, která se vejdou na CD. Grafika animovaného světa je čistá, dabing se také vydařil.
Vždy jsem měl raději vážné adventury a od humoristických jsem si držel odstup. Toonstruck u mě většinou nevyvolával záchvaty smíchu, ale úsměv na rtech doprovázel celé mé hraní. A mnohdy jsem zkoušel i zdánlivě nesmyslné a sebevražedné kombinace jen abych se dočkal dalších a dalších filmečků a animací. S pojetím humoristické adventury většinou přichází i slabší příběh, ani Toonstruck není výjimkou. Drew Blanc je vyhořelý animátor, který se živí kreslením roztomilých psychicky nevyrovnaných králíčků pro Fluffy Fluffy Bun Bun Show. Jeho pracovní prostředí není tak zlé. Srovnej s dnešními korporáty, kde člověk nemá jisté ani své místo u stolu v oupn spejsu. Jeho kancelář je tedy ještě poměrně příjemným doupětem. Během večerního šlofíčku nad kreslířským prknem je Drew vtažen do vlastního animovaného světa. První střet s budoucí nemesis Nefariousem přežije jen díky pomoci Fluxe Wildlyho, animovaného fialového dinosauříka (?) nebo co to je. Od krále Cutopie se dozví, že jeho návrat je podmíněn záchranou Cutopie před zlým Nefariousem, vládcem sousedního Malevolandu, který mění pomocí Malevolatoru (takové drápkaté UFO) části Cutopie na prostředí jako vytažené z bažin v King's Quest VII: The Princeless Bride . Kromě dvou soupeřících zemí obsahuje herní mapa ještě neutrální svět Zanydu.
Prostředí ve hře se dynamicky mění a mnohé obrazovky jsou nakresleny ve dvou variantách - před a po zásahu Malevolatorem. Každý počítačový časopis otiskl obrázek Mistress Marge and Punisher Polly, díky kterému jsem si hru pamatoval už od raného teenagerovského věku a díky tomu obrázku jsem zjistil, že svět není jen Fluffy Fluffy Bun Bun, ale že obsahuje i temnější odstíny, mnohdy neméně lákavé.
Z pohledu neameričana je hra těžká. Hratelnost první části je založena na řadě slovních hříček a spojení, které standardní Evropan nezná a proto se například při stavění Cutifieru často nehne z místa a musí nakukovat do návodu (god bless internet). To ale nelze vyčítat hře primárně cílící na americké publikum. Jinak hra není nesmyslně obtížná. Většina akcí má z hlediska animovaného světa svou logiku, hra neobsahuje příliš aktivních míst. I přes zkoušení absurdních akcí se mi ve hře nepodařilo zemřít, jen je možné skončit ve vězení (odkud lze obratem utéct).
O hře koluje informace, že byla vydána předčasně a je fakt, že konec obsahuje poměrně kvalitní cliffhanger volající po nikdy nevydaném pokračování. Ale na druhou stranu i ta část hry, která nakonec vyšla pod názvem Toonstruck, je na poměry své doby poměrně dlouhá a není to adventura dohratelná na jeden zátah mezi obědem a večerním vysíláním Big Bena. A to je dobře. Stejně jako byl Discworld Noir rozloučením s noirovými adventurami a Quest for Glory V: Dragon Fire rozloučením s klasickými Sierrovkami, tak je Toonstruck rozloučením s žánrem humoristických adventur. A je to odchod na vrcholu kariéry, nikoliv pozdní loučení se 40letého obtloustlého fotbalisty.
Z hlediska technického provedení je hra skvostná. Zasazení Christophera Lloyda jako Drewa do animovaného prostředí se podařilo na jedničku. Hra obsahuje mnoho dlouhých animací a hrané intro a outro. Na těch sice zanechala stopy nutná komprese videa, ale ta samozřejmě vycházela z omezeného objemu dat, která se vejdou na CD. Grafika animovaného světa je čistá, dabing se také vydařil.
Vždy jsem měl raději vážné adventury a od humoristických jsem si držel odstup. Toonstruck u mě většinou nevyvolával záchvaty smíchu, ale úsměv na rtech doprovázel celé mé hraní. A mnohdy jsem zkoušel i zdánlivě nesmyslné a sebevražedné kombinace jen abych se dočkal dalších a dalších filmečků a animací. S pojetím humoristické adventury většinou přichází i slabší příběh, ani Toonstruck není výjimkou. Drew Blanc je vyhořelý animátor, který se živí kreslením roztomilých psychicky nevyrovnaných králíčků pro Fluffy Fluffy Bun Bun Show. Jeho pracovní prostředí není tak zlé. Srovnej s dnešními korporáty, kde člověk nemá jisté ani své místo u stolu v oupn spejsu. Jeho kancelář je tedy ještě poměrně příjemným doupětem. Během večerního šlofíčku nad kreslířským prknem je Drew vtažen do vlastního animovaného světa. První střet s budoucí nemesis Nefariousem přežije jen díky pomoci Fluxe Wildlyho, animovaného fialového dinosauříka (?) nebo co to je. Od krále Cutopie se dozví, že jeho návrat je podmíněn záchranou Cutopie před zlým Nefariousem, vládcem sousedního Malevolandu, který mění pomocí Malevolatoru (takové drápkaté UFO) části Cutopie na prostředí jako vytažené z bažin v King's Quest VII: The Princeless Bride . Kromě dvou soupeřících zemí obsahuje herní mapa ještě neutrální svět Zanydu.
Prostředí ve hře se dynamicky mění a mnohé obrazovky jsou nakresleny ve dvou variantách - před a po zásahu Malevolatorem. Každý počítačový časopis otiskl obrázek Mistress Marge and Punisher Polly, díky kterému jsem si hru pamatoval už od raného teenagerovského věku a díky tomu obrázku jsem zjistil, že svět není jen Fluffy Fluffy Bun Bun, ale že obsahuje i temnější odstíny, mnohdy neméně lákavé.
Z pohledu neameričana je hra těžká. Hratelnost první části je založena na řadě slovních hříček a spojení, které standardní Evropan nezná a proto se například při stavění Cutifieru často nehne z místa a musí nakukovat do návodu (god bless internet). To ale nelze vyčítat hře primárně cílící na americké publikum. Jinak hra není nesmyslně obtížná. Většina akcí má z hlediska animovaného světa svou logiku, hra neobsahuje příliš aktivních míst. I přes zkoušení absurdních akcí se mi ve hře nepodařilo zemřít, jen je možné skončit ve vězení (odkud lze obratem utéct).
O hře koluje informace, že byla vydána předčasně a je fakt, že konec obsahuje poměrně kvalitní cliffhanger volající po nikdy nevydaném pokračování. Ale na druhou stranu i ta část hry, která nakonec vyšla pod názvem Toonstruck, je na poměry své doby poměrně dlouhá a není to adventura dohratelná na jeden zátah mezi obědem a večerním vysíláním Big Bena. A to je dobře. Stejně jako byl Discworld Noir rozloučením s noirovými adventurami a Quest for Glory V: Dragon Fire rozloučením s klasickými Sierrovkami, tak je Toonstruck rozloučením s žánrem humoristických adventur. A je to odchod na vrcholu kariéry, nikoliv pozdní loučení se 40letého obtloustlého fotbalisty.
Pro: Dlouhá hra, spojení živého herce s animovaným světem, akce jsou většinou logické.
Proti: Závěrečný cliffhanger, pro Evropana těžké, příběh mohl být lepší.