King's Quest VII: The Princeless Bride

Poslední klasický díl královské série dohrán. Sedmičku jsem v 90. letech nikdy nehrál a vlastně mě ani moc nelákala, protože ohledně téhle hry vzniklo ve své době významné hnutí odporu, které zahájil Andrej Anastasov svou recenzí ve Score (59%) a vlastně na něj navazuje i DH, protože než jsem přispěl svou trochou do mlýna já, i zde měla hra hodnocení 59%.

A co vlastně Andrew hře vytýkal? Když to zkrátím, vadily mu bugy a grafika ve stylu Walta Disneyho. Co se týká prvního problému, bugy se tvůrcům podařilo dokonale exterminovat a hra mi ani jednou nespadla. Ohledně grafiky je problém složitější. Zatímco KQ6 je orientovaná na trochu odrostlejší publikum, byť je to stále pohádka, KQ7 míří opačným směrem a inspirace Disneyovkami je nepopiratelná. Asi je to úplně něco jiného, než Andrew očekával a teď hráči ber nebo nech být. A já beru všemi deseti, protože jsem podobnou Disneyovku nikdy nehrál. Napadá mne snad pouze Black Cauldron, ale jeho EGA grafika pochází z opravdu dřevních dob. A pod cartoonovou animací je to stále klasická sierrácká adventura.

Další Andrejovu výtku, že můžeme vybrat start od jedné ze šesti kapitol, neberu vůbec v potaz. Je fakt, že při hře je možné ukládat do jediného slotu, což vadilo u zabugované verze, ale u aktuální to nevadí ani trochu, protože když ve hře postava zemře (a to není úplně neobvyklé), vrátí se děj o kousek zpět v čase. Podobně řešené to bylo v lucasím Loomu. A na žádný dead end jsem nenarazil.

Je fakt, že autoři začali snad až příliš hrrr. V intru královna Valanice přemlouvá svou dceru Zpěvanku, sorry, Rosellu, aby se oženila, protože jí už táhne na dvacátý rok života. Rosella zatím působí dojmem klackovitého puberťáka. Náhle však po vzoru pětiletých dětí skáče do jezera, kam je následovaná svou vystrašenou matkou. Bum prásk, ovládání přebírá hráč, střídavě hraje za obě dámy a začíná s Valanicí. Donutit se po podobném intru do hraní je poměrně složité, a tak jsem si hned ze začátku dopřál několikadenní oddych.

Jak jsem již řekl, pod cartoonovým kabátkem je to stále klasická point-n-click adventura, která zjednodušila ovládání na jediný kurzor - kouzelnou hůlku, která sama reaguje na aktivní místa obrazovky. Jedná se o zjednodušení, které mi rozhodně není proti srsti. Když přistoupíte na hru autorů a akceptujete Disneyovský look, pravděpodobně uznáte, že graficky je hra nádherná a jedinou slabinou jsou paradoxně postavičky. Ty jsou ale zase kompletně animované a jejich animace byla překonána až Broken Swordem. Zvukově i hudebně je to sierrácký standard, takže je obojí velmi slušné, ale žádné ikonické melodie á la Girl in the tower se tentokrát bohužel nedočkáme. Hra neobsahuje titulky, což u lidských postav nevadí, ale u pitvořících se zvířat je to problém. Tady by asi titulky nezaškodily (byť třeba jen volitelné).

Ke hře jsem přistupoval s despektem, ale brzy jsem ho odhodil a začal se dobře bavit. Hra obsahuje šest kapitol a po slabší první nastupuje Trollí království, které je parádní a hra neubírá na tempu ani v dalších kapitolách. Od půlky značně přituhne, přibyde úmrtí, která jsou mnohdy nepředvídatelná, nicméně vzhledem k tomu, že vás hra vrátí po smrti kousek zpět, odpadá mlácení do klávesnice způsobené tím, že hráč dlouho nesejvoval. Hra má dva konce - jeden dobrý a jeden špatný. Dohrál jsem pro jistotu oba. Myslím, že se jedná o důstojné zakončení celé dlouhé královské série. Alespoň pro mne série končí. Osmička mne neláká. Možná ji vyzkouším, ale jelikož jsem hrám na způsob Gothicu nikdy nepřišel na chuť, pravděpodobnost dohrání u mne konverguje k nule. A to odspoda.