Další příběh s Georgem a Nico v hlavních rolích. Trendem počátku třetího tisíciletí však byly 3D hry a toho se bohužel chytili i vývojáři z Revolution Software a tak hra opouští od krásné 2D Disney-like grafiky a animací z prvních dvou dílů a přechází právě do 3D.
Samotný vzhled hry mi tak úplně nesedl, ale grafika u mě nehraje prim, takže to dokážu v pohodě překousnout. Co už ale úplně překousnout nedokážu, jsou herní mechaniky vycházející z tohoto grafického stylu a tím mám na mysli především kamery. Přepínání jejich pohledů mi přišlo značně neintuitivní a v kombinaci s měnícím se významu šipek to u mě vedlo k tomu, že jsem skoro po každém přepnutí šel jiným směrem, než jsem předtím zamýšlel. Jít hezky rovně z místa A na místo B bez vrážení do zdí tak bylo pro mě skoro nemožné. Stejně tak se mi i párkrát stalo, že někde v rohu byly dveře, kterých jsem si kvůli nevhodnému úhlu kamer vůbec nevšiml. Čtvrthodinový zásek kvůli takové blbosti pak stál opravdu za to.
Hra navíc obsahuje několik akčních scén, kde je o čas. Bohužel se mi několikrát stalo, že právě kvůli zmíněnému nemotornému ovládání a kamerám jsem musel tyto scény často opakovat. K tomu navíc moc nepřidává fakt, že není možné přeskakovat dialogy a opakování scény se samozřejmě přesune až před ně, takže musím poslouchat daný text znovu a znovu. Scénu útěku po mostě před Susarrem a Petrou do výtahu jsem dělal tak 20x, ke konci jsem tu scénu už i lip syncoval. No děkuji pěkně.
Hlavní prvek mnoha 3D her té doby byly puzzly s bedničkami a protože kdo nemá ve své 3D hře bedničky, jako by nebyl, tak samozřejmě nesmí chybět i zde. Kdyby byly součásti jen několika puzzlů, tak by se to dalo, jenže ony mě doprovázejí skoro celou hru. Chápu, že tento prvek byl prostě trendy a vývojáři chtěli hru obohatit i o jiné prvky, ale podle mě se bedny hodí spíše do her jako Tomb Raider a ne do adventury. Zvláště když i díky nim ubylo puzzlů a miniher jiného typu. Abych ale jen nehanil puzzly krabicového typu, hodně podobným puzzlem je přesměrovávání paprsku pomocí zrcadel a to se tu celkem povedlo.
Dalším nepovedeným prvkem, který vývojáři do hry na sílu začlenili je stealth. Plížení kolem stráží je opět v kombinaci s pitomým ovládáním a kamerami neskutečně otravné, ne-li doslova za trest.
A teď už konečně k těm příjemnějším věcem. Příběh se zde hodně povedl, obsahuje celou řadu zábavných pasáží a s tím jdou ruku v ruce dialogy, které se také povedly. Hlavně ty mezi Georgem a Nico. I vedlejší postavy jako André nebo Beatrice. Trošku horší je to se záporňáky, kteří jsou občas vyloženě tupí. Susarro mi pak svým vzhledem i chováním hodně připomíná podobnou postavu Von Croye z Tomb Raider: The Last Revelation. Co se dabingu týče, ten si stále drží vysokou úroveň. Jsem rád za stejný hlas George, jen škoda, že Nico má v každém díle jiný hlas. Pozitivní ale je, že je jí zde mnohem víc rozumět.
Ve hře se podíváme i do "Prahy", ale místo využití známých lokalit dojde jen na jakýsi bezejmenný hrad. Plus samozřejmě zamrzí obrázek, jaký o naši zemi vývojáři vytvářejí: Přímo je řečeno, že se nacházíme ve východní Evropě, na hrad jedou v trabantu nebo že vojáci tu jsou Rusové. To si ve výsledku mohli tu Prahu odpustit.
Jak už asi ze zmíněných výtek plyne, jsem ze hry dost zklamaný. Hra na mě celkově působí jako jeden velký dort pejska a kočičky, jako takový ne moc povedený mix klasického Broken Swordu se skvělým příběhem, Tomb Raidera a jeho krabic a Commandosu nebo Thiefa s plížením. Ač to často neříkám, tak u tohoto titulu bych uvítal remake nebo remaster, který by mohl alespoň pár těchto klacků pod nohama odstranit.
(dohráno v roce 2019)
Samotný vzhled hry mi tak úplně nesedl, ale grafika u mě nehraje prim, takže to dokážu v pohodě překousnout. Co už ale úplně překousnout nedokážu, jsou herní mechaniky vycházející z tohoto grafického stylu a tím mám na mysli především kamery. Přepínání jejich pohledů mi přišlo značně neintuitivní a v kombinaci s měnícím se významu šipek to u mě vedlo k tomu, že jsem skoro po každém přepnutí šel jiným směrem, než jsem předtím zamýšlel. Jít hezky rovně z místa A na místo B bez vrážení do zdí tak bylo pro mě skoro nemožné. Stejně tak se mi i párkrát stalo, že někde v rohu byly dveře, kterých jsem si kvůli nevhodnému úhlu kamer vůbec nevšiml. Čtvrthodinový zásek kvůli takové blbosti pak stál opravdu za to.
Hra navíc obsahuje několik akčních scén, kde je o čas. Bohužel se mi několikrát stalo, že právě kvůli zmíněnému nemotornému ovládání a kamerám jsem musel tyto scény často opakovat. K tomu navíc moc nepřidává fakt, že není možné přeskakovat dialogy a opakování scény se samozřejmě přesune až před ně, takže musím poslouchat daný text znovu a znovu. Scénu útěku po mostě před Susarrem a Petrou do výtahu jsem dělal tak 20x, ke konci jsem tu scénu už i lip syncoval. No děkuji pěkně.
Hlavní prvek mnoha 3D her té doby byly puzzly s bedničkami a protože kdo nemá ve své 3D hře bedničky, jako by nebyl, tak samozřejmě nesmí chybět i zde. Kdyby byly součásti jen několika puzzlů, tak by se to dalo, jenže ony mě doprovázejí skoro celou hru. Chápu, že tento prvek byl prostě trendy a vývojáři chtěli hru obohatit i o jiné prvky, ale podle mě se bedny hodí spíše do her jako Tomb Raider a ne do adventury. Zvláště když i díky nim ubylo puzzlů a miniher jiného typu. Abych ale jen nehanil puzzly krabicového typu, hodně podobným puzzlem je přesměrovávání paprsku pomocí zrcadel a to se tu celkem povedlo.
Dalším nepovedeným prvkem, který vývojáři do hry na sílu začlenili je stealth. Plížení kolem stráží je opět v kombinaci s pitomým ovládáním a kamerami neskutečně otravné, ne-li doslova za trest.
A teď už konečně k těm příjemnějším věcem. Příběh se zde hodně povedl, obsahuje celou řadu zábavných pasáží a s tím jdou ruku v ruce dialogy, které se také povedly. Hlavně ty mezi Georgem a Nico. I vedlejší postavy jako André nebo Beatrice. Trošku horší je to se záporňáky, kteří jsou občas vyloženě tupí. Susarro mi pak svým vzhledem i chováním hodně připomíná podobnou postavu Von Croye z Tomb Raider: The Last Revelation. Co se dabingu týče, ten si stále drží vysokou úroveň. Jsem rád za stejný hlas George, jen škoda, že Nico má v každém díle jiný hlas. Pozitivní ale je, že je jí zde mnohem víc rozumět.
Ve hře se podíváme i do "Prahy", ale místo využití známých lokalit dojde jen na jakýsi bezejmenný hrad. Plus samozřejmě zamrzí obrázek, jaký o naši zemi vývojáři vytvářejí: Přímo je řečeno, že se nacházíme ve východní Evropě, na hrad jedou v trabantu nebo že vojáci tu jsou Rusové. To si ve výsledku mohli tu Prahu odpustit.
Jak už asi ze zmíněných výtek plyne, jsem ze hry dost zklamaný. Hra na mě celkově působí jako jeden velký dort pejska a kočičky, jako takový ne moc povedený mix klasického Broken Swordu se skvělým příběhem, Tomb Raidera a jeho krabic a Commandosu nebo Thiefa s plížením. Ač to často neříkám, tak u tohoto titulu bych uvítal remake nebo remaster, který by mohl alespoň pár těchto klacků pod nohama odstranit.
(dohráno v roce 2019)
