Tak to vypadá, že Ghost Games se pod křídly EA přece jen naučili dělat Need for Speed!
Tuhle sérii sleduji vlastně už dobrých dvacet let, přibližně od třetího dílu, a mám za to, že má několik vrcholů. Prvním z nich je právě třetí díl, který do série vnesl honičky s policií, měl na tu dobu skvostný výběr aut a ještě skvostnější výběr různorodých tratí a prostě dobře vypadal. Druhým vrcholem je pro mě pátý díl, který se sice točí celý kolem jedné značky, ale přichází se systémem poškození a možností sbírat všechna možná auta, od veteránů až po (tehdy) moderní nebo raritní modely. Ruku v ruce pak jdou díly NFS: Underground 2 a NFS: Most Wanted, které rozvíjejí aspekt pouličního závodění, nabízí poměrně sofistikované možnosti (vizuálního) tuningu aut a mají svoji charakteristickou estetiku a soundtrack. První Most Wanted (než přišly všelijaké restarty série a díly se stejným jménem) vyšel v roce 2005 a od té doby pro mě žádný z dílů nebyl moc zajímavý, ba odvážil bych se říct, že některé z nich patřily k nejhorším závodním hrám, co jsem kdy hrál. Upřímně už jsem neměl mnoho víry, že se tahle série někdy vzpamatuje, ale konečně, po téměř patnácti letech, se tak stalo.
Mezi vývojaři se říká, že práce pro EA je v herním průmyslu ekvivalent práce ve sweatshopu. Nicméně Need for Speed: Heat působí, jako že ji dělal někdo, komu na ní skutečně záleželo. Ghost Games tentokrát udělali všechno správně - auta se příjemně ovládají a je jich na výběr spousta, hra se odehrává v pěkném a osobitém prostředí, má svůj význačný vizuální styl a konečně v něm hráče nic nebrzdí - žádné mikrotransakce ani žádný zdlouhavý a povinný příběh.
Musím se přiznat, že ačkoliv mě Need for Speed hrozně baví, tak nejsem žádný gearhead. Auta mě zajímají jen tak trochu a rozhodující pro mě není realismus, ale rozmanitost a stylový pocit z jízdy. A i když tento díl NFS nenabízí tak olbřímí počty aut jako někteří jeho konkurenti, něco přes 130 kousků je více než dost na to, aby bylo z čeho vybírat a jejich sbírání mě zabavilo na mnoho a mnoho hodin. Postupně se odemykají auta od starých rachotin a amerických classic cars, přes pickupy a všechno možné, co jde předělat na rallye auta, až po ultra výkonné super sporty a jiné luxusní kousky. Přitom platí, že auta se dají poměrně detailně upravovat, a to jak z audiovizuálního hlediska, se kterým se dá velmi dobře vyhrát (každé moje auto mělo nějaké téma - některá byla polepená nálepkami jako potuněné Felicie místních tunerů, některá byla jezdící street art a některá zase předělávky slavných aut, např. Dodge Charger z filmu Deathproof nebo BMW M3 z prvního Most Wanted), ale také z hlediska ovládání. Dá se říct, že cokoliv jde předělat na cokoliv. Můžete například koupit starého Golfa GTi, dát do něj nový motor a udělat z něj supersport nebo vzít sportovní Porsche a předělat ho na tereňák. Výjimku mají snad jen některé speciální kousky, např. ty od Ferrari, které mají vizuální úpravu dosti omezenou. Jediná moje výtka k výběru aut je, že v nějakou chvíli už mě trochu přestalo bavit sbírat deváté BMW, šesté Porsche a osmý Nissan, když většina z nich stejně vypadá na jedno brdo a já se musel dost kreativně přemáhat, abych je nějak odlišil.
Co se samotného závodění týče, je to přesně to, v co jsem doufal. Realismus je tu dost přidržený za uzdu, takže není problém zatáčky ve 200 km/h vybírat smykem, ale s modelem řízení se dá velmi vyhrát a narozdíl od posledního dílu, který jsem hrál, je velmi reaktivní. Jezdí se zde silniční závody, drifty, terénní závody, time trial proti jiným hráčům a samozřejmě honičky s policií. A to jak po městě, tak po venkově, který, musím uznat, je podstatně méně zajímavý. Pokud se hru "snažíte dohrát", budou vám nabízené tratě bohatě stačit. Pokud se ale budete snažit sbírat všechny auta jako já, tak vás čeká někdy až poněkud nepříjemný grind a osobně bych uvítal ještě o něco více herních modů, např. knockout, drag, demolition derby nebo 1v1 proti bossům. Každé auto má svůj výkonnostní rank a každý závod své doporučené minimum, ale tohle občas nefunguje úplně dobře, takže přijedete s autem o dvacet ranků vyšším, než jaký je ten doporučený, a stejně nebudete stíhat, jindy zase přijedete s autem podstatně horším a v půlce závodu už budete tak daleko napřed, že nebudete mít co dělat. AI je příjemná, nepodvádí, je agresivní pouze, pokud jste agresivní vy. Výjimkou je snad jen policie, proti které při troše smůly na vyšších úrovních nemáte šanci, protože některé typy aut vás dojedou, ať děláte cokoliv, a pak stačí malé škobrtnutí, vyletíte do škarpy a už nemůžete dělat nic. Jediný spolehlivý způsob, jak se jí zbavit, je vjet na nějaký pořádný skok přes vodu.
I když trap a latino rozhodně nejsou můj šálek hudebního čaje, musím uznat, že některé songy jsem si přece jen oblíbil, i když ne stejným způsobem, jako jsem si oblíbil soundtrack z Most Wanted (to ale může být taky tím, že Most Wanted jsem hrál v podstatně formativnějším období života). Co ale velmi oceňuji, je vizuální stránka hry. Nejen, že je detailní a například odlesky na autech vás občas přimějí zkontrolovat, jestli vám někdo tajně nenainstaloval do počítače kartu, která zvládá ray tracing, ale hra má i svoji charakteristickou fialovo-tyrkysovou paletu a překrásné noci, zvlášť za deště. Jedinou výtku mám snad jen k tomu, že světla protijedoucích aut často splývají s odlesky světel na silnici, takže se vám může stát, že se během závodu civilní auto "objeví" pár metrů před vámi.
Takovou třešničkou na vrch je pak příběh, který byl příjemné béčko po vzoru starých dílů Fast and Furious. Pokud vás nezajímá, nic vás nenutí ho hrát, ale mě docela bavil. V Palm City se všechno točí kolem závodění a celá hra má od začátku do konce příjemnou festivalovou atmosféru. Za zmínku snad stojí i zeitgeist, který se příběhu obtisknul - pryč jsou macho (anti) hrdinové z Most Wanted ("First, I'm gonna take your car, then I'm gonna take your girl.") a prim teď hrají i ženské postavy.
Inu, nečekal jsem, že se takhle rozepíšu zrovna o nejnovějším dílu Need for Speed, ale stalo se. Mám z něj radost a můžu říct, že takhle dobře jsem se u závodní hry už dlouho nebavil.
Tuhle sérii sleduji vlastně už dobrých dvacet let, přibližně od třetího dílu, a mám za to, že má několik vrcholů. Prvním z nich je právě třetí díl, který do série vnesl honičky s policií, měl na tu dobu skvostný výběr aut a ještě skvostnější výběr různorodých tratí a prostě dobře vypadal. Druhým vrcholem je pro mě pátý díl, který se sice točí celý kolem jedné značky, ale přichází se systémem poškození a možností sbírat všechna možná auta, od veteránů až po (tehdy) moderní nebo raritní modely. Ruku v ruce pak jdou díly NFS: Underground 2 a NFS: Most Wanted, které rozvíjejí aspekt pouličního závodění, nabízí poměrně sofistikované možnosti (vizuálního) tuningu aut a mají svoji charakteristickou estetiku a soundtrack. První Most Wanted (než přišly všelijaké restarty série a díly se stejným jménem) vyšel v roce 2005 a od té doby pro mě žádný z dílů nebyl moc zajímavý, ba odvážil bych se říct, že některé z nich patřily k nejhorším závodním hrám, co jsem kdy hrál. Upřímně už jsem neměl mnoho víry, že se tahle série někdy vzpamatuje, ale konečně, po téměř patnácti letech, se tak stalo.
Mezi vývojaři se říká, že práce pro EA je v herním průmyslu ekvivalent práce ve sweatshopu. Nicméně Need for Speed: Heat působí, jako že ji dělal někdo, komu na ní skutečně záleželo. Ghost Games tentokrát udělali všechno správně - auta se příjemně ovládají a je jich na výběr spousta, hra se odehrává v pěkném a osobitém prostředí, má svůj význačný vizuální styl a konečně v něm hráče nic nebrzdí - žádné mikrotransakce ani žádný zdlouhavý a povinný příběh.
Musím se přiznat, že ačkoliv mě Need for Speed hrozně baví, tak nejsem žádný gearhead. Auta mě zajímají jen tak trochu a rozhodující pro mě není realismus, ale rozmanitost a stylový pocit z jízdy. A i když tento díl NFS nenabízí tak olbřímí počty aut jako někteří jeho konkurenti, něco přes 130 kousků je více než dost na to, aby bylo z čeho vybírat a jejich sbírání mě zabavilo na mnoho a mnoho hodin. Postupně se odemykají auta od starých rachotin a amerických classic cars, přes pickupy a všechno možné, co jde předělat na rallye auta, až po ultra výkonné super sporty a jiné luxusní kousky. Přitom platí, že auta se dají poměrně detailně upravovat, a to jak z audiovizuálního hlediska, se kterým se dá velmi dobře vyhrát (každé moje auto mělo nějaké téma - některá byla polepená nálepkami jako potuněné Felicie místních tunerů, některá byla jezdící street art a některá zase předělávky slavných aut, např. Dodge Charger z filmu Deathproof nebo BMW M3 z prvního Most Wanted), ale také z hlediska ovládání. Dá se říct, že cokoliv jde předělat na cokoliv. Můžete například koupit starého Golfa GTi, dát do něj nový motor a udělat z něj supersport nebo vzít sportovní Porsche a předělat ho na tereňák. Výjimku mají snad jen některé speciální kousky, např. ty od Ferrari, které mají vizuální úpravu dosti omezenou. Jediná moje výtka k výběru aut je, že v nějakou chvíli už mě trochu přestalo bavit sbírat deváté BMW, šesté Porsche a osmý Nissan, když většina z nich stejně vypadá na jedno brdo a já se musel dost kreativně přemáhat, abych je nějak odlišil.
Co se samotného závodění týče, je to přesně to, v co jsem doufal. Realismus je tu dost přidržený za uzdu, takže není problém zatáčky ve 200 km/h vybírat smykem, ale s modelem řízení se dá velmi vyhrát a narozdíl od posledního dílu, který jsem hrál, je velmi reaktivní. Jezdí se zde silniční závody, drifty, terénní závody, time trial proti jiným hráčům a samozřejmě honičky s policií. A to jak po městě, tak po venkově, který, musím uznat, je podstatně méně zajímavý. Pokud se hru "snažíte dohrát", budou vám nabízené tratě bohatě stačit. Pokud se ale budete snažit sbírat všechny auta jako já, tak vás čeká někdy až poněkud nepříjemný grind a osobně bych uvítal ještě o něco více herních modů, např. knockout, drag, demolition derby nebo 1v1 proti bossům. Každé auto má svůj výkonnostní rank a každý závod své doporučené minimum, ale tohle občas nefunguje úplně dobře, takže přijedete s autem o dvacet ranků vyšším, než jaký je ten doporučený, a stejně nebudete stíhat, jindy zase přijedete s autem podstatně horším a v půlce závodu už budete tak daleko napřed, že nebudete mít co dělat. AI je příjemná, nepodvádí, je agresivní pouze, pokud jste agresivní vy. Výjimkou je snad jen policie, proti které při troše smůly na vyšších úrovních nemáte šanci, protože některé typy aut vás dojedou, ať děláte cokoliv, a pak stačí malé škobrtnutí, vyletíte do škarpy a už nemůžete dělat nic. Jediný spolehlivý způsob, jak se jí zbavit, je vjet na nějaký pořádný skok přes vodu.
I když trap a latino rozhodně nejsou můj šálek hudebního čaje, musím uznat, že některé songy jsem si přece jen oblíbil, i když ne stejným způsobem, jako jsem si oblíbil soundtrack z Most Wanted (to ale může být taky tím, že Most Wanted jsem hrál v podstatně formativnějším období života). Co ale velmi oceňuji, je vizuální stránka hry. Nejen, že je detailní a například odlesky na autech vás občas přimějí zkontrolovat, jestli vám někdo tajně nenainstaloval do počítače kartu, která zvládá ray tracing, ale hra má i svoji charakteristickou fialovo-tyrkysovou paletu a překrásné noci, zvlášť za deště. Jedinou výtku mám snad jen k tomu, že světla protijedoucích aut často splývají s odlesky světel na silnici, takže se vám může stát, že se během závodu civilní auto "objeví" pár metrů před vámi.
Takovou třešničkou na vrch je pak příběh, který byl příjemné béčko po vzoru starých dílů Fast and Furious. Pokud vás nezajímá, nic vás nenutí ho hrát, ale mě docela bavil. V Palm City se všechno točí kolem závodění a celá hra má od začátku do konce příjemnou festivalovou atmosféru. Za zmínku snad stojí i zeitgeist, který se příběhu obtisknul - pryč jsou macho (anti) hrdinové z Most Wanted ("First, I'm gonna take your car, then I'm gonna take your girl.") a prim teď hrají i ženské postavy.
Inu, nečekal jsem, že se takhle rozepíšu zrovna o nejnovějším dílu Need for Speed, ale stalo se. Mám z něj radost a můžu říct, že takhle dobře jsem se u závodní hry už dlouho nebavil.
