Daedalic Entertainment jsou regulérní adventurní borci! V době, kdy se o mně, výjimečně vzhledem k jistým okolnostem, vánoční atmosféra ani neotírá, přišli s neotřelým příběhem a zavedli mě do pohádkového světa, ze kterého jsem za žádných okolností nechtěl odejít!
Silence pokračuje v portfoliu vývojářů coby volné pokračování adventury The Whispered World. A tam, kde jsem se se šišlavým klaunem Sadwickem navztekal, se jednoduše poučili a udělali všechno líp. VŠECHNO!
Dlouho se mi totiž nestalo, aby mě adventura takto pohltila. Ano, vlastně stalo, naposled u State of Mind od stejných tvůrců, což jenom dokazuje, jak si v rámci adventurního žánru stojí. Silence totiž příběhem spolu s Noahem a Renie utíká ze smutného, válkou zdrásaného světa, do světa snového, pohádkového, byť výrazně melancholického...což mi v kontrastu s mojí povahou jednoznačně sedí. Odkazů na původní hru tu pár je, ale hrát se to dá i bez nich. Tvůrci navíc potvrdili to, že ve studiu nabízí jedny z nejgeniálnějších grafiků a tak tu ze snového světa opět udělali pastvu pro oči. Tak nádherně a pohádkově nasnímanou hru jsem zatraceně dlouho neviděl. A musím se přiznat, že sice nemám počítač, který by mým očím dopřál grafické hody, ale tady ta kombinace kresleného pozadí a 3D postaviček rozhodně padla na úrodnou půdu. Navíc...a to jsem starším adventurám od Daedelicu sem tam vyčítal, zamakali i na animaci postav a tak tu konečně jsou postavy, které si od prvního pohledu zamilujete. Smutného Noaha (potažmo Sadwicka), jeho neuvěřitelně roztomilou sestru Renie, ale i jejich parťáka Spota, který nejednou svým zploštěním, ale i nafouknutím této sourozenecké dvojce pomůže v příběhovém postupu. O vedlejších postavách ani nemluvě. Všichni tu mají své opodstatnění, všichni se hráči zaryjí pod kůži.
A to ani nemluvím o originálních mechanikách, se kterými v této hře tvůrci přišli. Úplně vynechali inventář, což je nezvyk a veškerou interakci vložili do jednoho kurzoru, který najetím na konkrétní věc nabídne konkrétní činnost. Je to určité usnadnění, uznávám. Nicméně posouvání kurzoru pro určitý pohyb s daným předmětem je opět dalším bodem, který jsem v adventurách příliš nezažil a musím říct, že má něco do sebe.
Záměrně tu nic o příběhu neříkám, myslím si, že by byla obrovská škoda Vás všech, kteří se na hru chystáte, abyste o něm cokoliv věděli. Síla totiž tkví v nevědomosti a stejně tak je to i se závěrem, který je stejně silný, jako u předchozího The Whispered World. Byť uznávám, mohl by být víc doslovný. I tak se ale jedná o krásný adventurní zážitek, který je na té pomyslné hranici s herním interaktivním filmem...ale pořád zůstává adventurou. Děkuji za tento zážitek. Vrátil mi do mé duše kouzlo pohádkových Vánoc, které jsem tak potřeboval.
Odkaz na překrásný soundtrack ze hry, který je inspirovaný původní hrou, ale přesto přináší něco nového, co stojí za to si poslechnout.
Silence pokračuje v portfoliu vývojářů coby volné pokračování adventury The Whispered World. A tam, kde jsem se se šišlavým klaunem Sadwickem navztekal, se jednoduše poučili a udělali všechno líp. VŠECHNO!
Dlouho se mi totiž nestalo, aby mě adventura takto pohltila. Ano, vlastně stalo, naposled u State of Mind od stejných tvůrců, což jenom dokazuje, jak si v rámci adventurního žánru stojí. Silence totiž příběhem spolu s Noahem a Renie utíká ze smutného, válkou zdrásaného světa, do světa snového, pohádkového, byť výrazně melancholického...což mi v kontrastu s mojí povahou jednoznačně sedí. Odkazů na původní hru tu pár je, ale hrát se to dá i bez nich. Tvůrci navíc potvrdili to, že ve studiu nabízí jedny z nejgeniálnějších grafiků a tak tu ze snového světa opět udělali pastvu pro oči. Tak nádherně a pohádkově nasnímanou hru jsem zatraceně dlouho neviděl. A musím se přiznat, že sice nemám počítač, který by mým očím dopřál grafické hody, ale tady ta kombinace kresleného pozadí a 3D postaviček rozhodně padla na úrodnou půdu. Navíc...a to jsem starším adventurám od Daedelicu sem tam vyčítal, zamakali i na animaci postav a tak tu konečně jsou postavy, které si od prvního pohledu zamilujete. Smutného Noaha (potažmo Sadwicka), jeho neuvěřitelně roztomilou sestru Renie, ale i jejich parťáka Spota, který nejednou svým zploštěním, ale i nafouknutím této sourozenecké dvojce pomůže v příběhovém postupu. O vedlejších postavách ani nemluvě. Všichni tu mají své opodstatnění, všichni se hráči zaryjí pod kůži.
A to ani nemluvím o originálních mechanikách, se kterými v této hře tvůrci přišli. Úplně vynechali inventář, což je nezvyk a veškerou interakci vložili do jednoho kurzoru, který najetím na konkrétní věc nabídne konkrétní činnost. Je to určité usnadnění, uznávám. Nicméně posouvání kurzoru pro určitý pohyb s daným předmětem je opět dalším bodem, který jsem v adventurách příliš nezažil a musím říct, že má něco do sebe.
Záměrně tu nic o příběhu neříkám, myslím si, že by byla obrovská škoda Vás všech, kteří se na hru chystáte, abyste o něm cokoliv věděli. Síla totiž tkví v nevědomosti a stejně tak je to i se závěrem, který je stejně silný, jako u předchozího The Whispered World. Byť uznávám, mohl by být víc doslovný. I tak se ale jedná o krásný adventurní zážitek, který je na té pomyslné hranici s herním interaktivním filmem...ale pořád zůstává adventurou. Děkuji za tento zážitek. Vrátil mi do mé duše kouzlo pohádkových Vánoc, které jsem tak potřeboval.
Odkaz na překrásný soundtrack ze hry, který je inspirovaný původní hrou, ale přesto přináší něco nového, co stojí za to si poslechnout.
Cave Story+
Pro: Melancholický, neotřelý námět, krásně nasnímané postavy, ještě krásněji nasnímané prostředí, překrásná hudba...mám pokračovat?
Proti: Pro někoho může být mínus absence inventáře, posun směrem k Telltale hrám, ale u mě to tak nebylo. Jediné minimální mínus vidím v poměrně rychlém závěru.