90%. Tady není o čem. Na o patnáct let novější Need for Speed: Underground 2 sice nedám dopustit, ale tohle je s ohledem na rok vydání uplně jiná liga. Pravý původní americký tuning tak, jak ho většina lidí vlastně vůbec nezná.

Vezmu 32ku Forda, odkopnu přední a zadní nárazník, uříznu střechu o dvacet čísel ("Top Chop, buddy!"), vyměním kolesa s pneumokoky a osadím ho mocným osmiválcem do V.

No a co teď? Nemám do čeho píchnout, tak se třeba projedu po předměstí a dám si něco na zub. A hle! Kluci stojí u bistra s cígem v hudbě a čekají asi na Godota. Já? Jo, proč ne. Jedu si to rozdat s Jouzou ze železářství o deset babek. Mezitím ještě natankuju, plná nádrž za cenu dnešního poledního menýčka. Fuu..

No, zkrátka pro mě, jakožto pro vrchního sledovatele brakových realitek typu Fast´N´Loud a milovníka automobilismu obecně, úplný zázrak. Taktéž sice zbožňuji modernější pojetí úprav a tuningu dle japonského stylu, dokonce mi ani nevadí ještě nedávná evropská scéna s tunami a tunami laminátu, ale tohle je prostě něco jiného.

Co mi věru vadilo, byla šílená hudba na pozadí, která se ale dala naštěstí jedním šikovným kliknutím na rádio v garáži vypnout. Jízdní model při závodění také není úplně uzemňující, ale v rámci hry jako celku jsem byl docela spokojen. Když vezmu v potaz, že legendárním Stunts jsem dal 95%, tak tady těch o pět méně naprosto sedí. Kdysi dávno bych se nebál ani absolútu. Jdu si s radostí odehrát datadisk a poté rovnou skočím na druhý díl Street Rod 2: The Next Generation.