O tuto zajímavou mlátičku ve 3D provedení jsem zakopl jen a pouze díky pravidelnému odběru herních magazínů, v tomto případě se jednalo o Score č. 98 s přebalem z Heroes of Might and Magic IV. Plné hry přiložené k těmto časopisům jsem ve své době hltal a instaloval je ihned po jejich prvním zběžném pročtení. Především na Virtua Fighter 2 jsem se těšil více než obvykle, jelikož poctivých mlátiček bylo na počítačové platformě poskrovnu a já těch starších v té době také ještě hodně neznal.

Pamatuji si, že první spuštění v mém případě provázely značné rozpaky, poněvadž mi připadalo, že se snad jedná o nějakou na černo zbastlenou emulaci staré konzolové hry. Na tento styl jsem nebyl připraven a jediné, co jsem v té době znal, byl archaický Body Blows a celkem návykový Mortal Kombat 4. Až později jsem si dohledal, že tohle opravdu oficiálně vyšlo i na PC.

Jakmile proběhlo smíření s pro mě neobvyklým zpracováním, nic nebránilo tomu pustit se do boje. Po výběru bojovníka a osvojení si ovládání alespoň na základní úroveň jsem se během relativně krátké doby prokopal až k závěrečnému protivníkovi, který padl tuším na druhý nebo třetí pokus a..byl konec. Celkem zklamání. Postupem času se mi hra na disku ještě několikrát objevila a pokaždé mě bavila vlastně ještě o něco více než minule. Zřejmě také díky možnosti vytváření pěkných větvených komb, které jsem při prvním hraní nevyužil. Časem jsem si uvědomil, že přesně o tomhle mlátička vlastně má být a docela si i VF2 oblíbil.

Hodnotím nadprůměrně, body navíc si u mě hra zasloužila i za nepodstatné, ale originální replaye na konci soubojů. Nejvíce jsem se nahrál za Akiru a Wolfa. 70%.