Jaké to asi je, býti slavným Hollywoodským hercem? Skákat z jedné role do druhé. Neztrácí se v tom pak už člověk trošku? Neztrácí tím sám sebe? Co jste vůbec schopni obětovat pro vybudování výsledného charakteru? Správně, narozdíl od původního dílu, kde jste se chopili štětce a vžili se do kůže malíře, se zde stavíte před kameru. Jste herec, kterého čeká těžká a pravděpodobně životně důležitá role na vyhrazených prostorách parníku. A to tak nemáte v lásce moře.

Atmosféra jedničky. Přesně tato dvě slova jsem si během průchodu řekla hned několikrát. Ale to není jediná záležitost, kterou jsem si během šestihodinového průchodu vybavila. Díky některým pasážím přišly na mysl i Observer, Resident Evil 7 či Silent Hill. Žádná velká inovace se nekoná. Máme podobnou hratelnost, téměř stejný přístup k vyprávění příběhu a pohrávání si s hlavou hlavního protagonisty. Nejasnosti, otazníky, nějaké to počtení a také pomíchánou fantazii se vzpomínkami a realitou. Sbírání dobrovolných i povinných předmětů a nějaký ten bonus navíc. Ale koktejl to byl lahodný!

Audiovizuálně velmi zdařilé. Některé kousky OST jsem si šla po dohrání okamžitě najít. Hra šlapala velmi dobře a nenarazila jsem na jedinou chybu, bug či glitch. Efekty, detaily a rozmanitost prostředí dle mě tak akorát. A ten poslední akt, panečku, ten byl! Vůbec, všechny akty dokázaly oslovit a našla se místa, kde to bez pokochání nešlo. Tady hra boduje a původní komornější díl překonává. Namluvení na úrovni. Zkrátka hra nezklamala a troufám si za sebe říct, že celkově se svému předchůdci dokázala minimálně vyrovnat.

A přece jen se našla i nějaká ta negativa. Tedy jak pro koho, já mám opět potřebu do dojmů zahrnout i některé názory těch, kteří mi během hraní koukali přes rameno. Hra má pomalejší nástup na scénu, a ten může nejednoho hráče snadno zarazit, ba možná dokonce i odradit. Stejně tak to na mě celé jako hororovka zkrátka příliš nepůsobilo. Ač splňuje žánrová kritéria, lekací momenty, až na pár hodně vzácných momentů, nepolekaly a strašidelné chvíle nevystrašily. Byla jsem takový chodící Okay Guy a do toho jsem místy zakroutila hlavou nad pokusy nahnat strach ohlušujícím hlukem. Příjemné to sice není, se ale přece nerozkrájim a vydržím to. Ale nechápejte to špatně, pár momentů přece jen zabralo. Čekala jsem však, že budu místy trnout hrůzou nebo budu potřebovat přestávku... A ono nakonec nic. Konec konců, jednička na mě také příliš nezabírala.

Stručně, jestli Vás bavila jednička, bude Vás dvojka bavit nejspíš ještě o chlup více. Pokud jste se s malířem nudili a čekáte před kamerou nějakou tu závratnější změnu hratelnosti či nárůst zábavnosti/akčnosti, počkejte si raději na slevu. Vynechat by to pro každého nadšence žánru byla škoda, ale zda se to už vyplatí za celou pálku, je čistě na Vás.