Druhý díl Medal of Honor mě v hlavě moc neutkvěl, snad jen tím že mě to nebavilo. Není divu, druhý díl je průser jak prase, ve kterém tvůrci vyhodili všechno zajímavé z jedničky a přidali absolutně dementní snahu o realismus.

Přitom příběhově by to nebylo špatné. Jsou tu filmové sekvence střídané s dokumentárními scénami, čtveřice hlavních hrdinů s Vámi jde celou hrou. Je to sice klišé (všechny ty řeči o bratrství, vtípky, ukazování fotek milé) a kýč (americká vlajka na konci!) a hojně si to půjčuje s Pearl Harbour i Bratrstva neohrožených, ale čert to vem. Horší je, že narozdíl od jedničky v podstatě o nic nejde, prostě dobýváte nějaké bezejmenné ostrůvky uprostřed ničeho.

Graficky je to už horší. Ani jednička nebyla úplně zázrak, dvojka vypadá víceméně stejně a v konkurenci dalších 3D akcí roku 2004 vypadá jak chudý příbuzný.

Velkým průserem je samotná hratelnost. Ale začnu pozitivně tím co se mi líbilo. Neustále máte po ruce jednotku ve které je medik, který Vás párkrát za misi uzdraví a když máte štěstí tak i vyléčí. Členové jednotky můžou být zraněni, ale medik je dá dokupy, takže se o ně díkybohu nemusíte starat. Jednotka má občas světlé, občas horší chvilky, ale většinou se o sebe postará a nemáte pocit, že celou vesnici čistíte sami.

A moc se mi líbil nápad se skrytými úkoly a hrdinskými činy, na základě čehož Vám přibývají medaile a památeční předměty, o to více mě naštvalo, že celá mise Guadalcanal je zabugovaná a z 8 splněných vedlejších úkolů se započtou tři.

Horší je samotné prostředí, většinou jdete pořád tou samou džunglí, kterou střídají chatrče a ve finále se podíváte pro změny mezi zákopy a ruiny. Ani stopa po rozmanitosti prostředí jedničky či nedejbože zajímavých úkolech, z 99% budete prostě ničit.

A naprosto zásadní průser je samotná akce, kterou zabíjí nedomrlý pokus o realismus. Takže unesete jen dvě zbraně a když si tvůrci usmyslí, tak strávíte půlku jedné celé kampaně s naprosto nepoužitelnou puškou. Většina zbraní má hned pryč zásobník, ale nepřátel je hodně a zatímco NEKONEČNĚ dlouho přebíjíte, vrhnou se na Vás japončíci ze všech stran s bajenoty.

A především netrefíte ani vrata od stodoly! Než se dostanete stabilně k samopalům, budu se Vám stávat, že zaměříte puškou nepřítele, budete ho mít v kříži, vystřelíte a nic. Když už jsem netrefoval pomalu ani na dva kroky, popadlo mě zoufalství a začal jsem likvidovat nepřátele bajonetem. Nefungují ani ostatní věci - zaměřování přes hledí Vám zakryje zbraní půlku výhledu, stacionární zbraně jsou ještě nepřesnější než ty obyčejné a navíc se při palbě bůhvíproč rozostřuje obraz. Navíc nepřátel je opravdu hodně, zhusta se respawnují, v džungli nejsou většinou ani pořádně vidět a tak místo na své schopnosti budete často spoléhat na jednotku a hlavně na medika.

Aby to nebyla nuda, tak první mise (útěk z Pearl Harboru) je jiná, ale je to totální chaos, navíc jeden z vedlejších úkolů je sestřelit 60 Zer (a realismus dostává pěknou sadu). A pak si pro změnu vyzkoušíte pilotování letadla (jako mariňák, realismus je definitivně v prdeli), se kterým máte třeba potopit křižník a letadlovou loď. Špatně se to ovládá a se 4 bombami a torpédem se mi to ne a ne podařit a tak sem si asi po 100 pokusech odletěl do dáli a začal pálit kulometem, aby zničil otravné věžičky - a najednou asi po minutě je loď v plamenech!! Chachá, prej realismus.

V druhé půlce se dostanete k samopalům a ke konci to zaměřování nějak zázračně začalo fungovat (nebo jsem si zvykl), takže mise na Guadalcanalu a hlavně celá poslední brutální řežba na Tarawě mě celkem bavily. Ovšem i přes pár zajímavostí je dvojka jen slabým odvarem prvního dílu s naprosto nefuknčním bojem.