Ocelový kotouč narazil na živou tkáň, která se vzpouzela kontaktu s touto anorganickou látkou. Odštěpky kostí, rudá krev a tělní tekutiny, o kterých právě obsluhovaná osoba ani nevěděla, že se v jejím těle nacházejí, pokrývaly sterilní podlahu operačního sálu doktora Mastaby.
Další, hardware ždímající titul Originu se v záplavě jejich produktů tak nějak ztratil. S postupem let vycházelo stále méně kvalitních her s tématikou sci-fi či cyberpunku (vzpomenout můžeme na zahlcení trhu díky Nightlong, Beneath a Steel Sky nebo Angel Devoid), a tak si BioForge našel cestu k hráčům i o řadu let později, a to především kvůli docenění titulu na abadonwarových stránkách. Na rok 1995 BioForge přinesl výborné grafické zpracování, především detailní pozadí a přirozené animace pohybu, a tak i přes relativně nízké rozlišení 320x200 má graficky hra stále co nabídnout a je na co se dívat.
Mohutné otřesy, hlášení, že kondice reaktoru je nestabilní. Cyborg se probouzí v ten nejhorší moment, který mu však dává naději a osud do jeho rukou.
Co se hratelnosti týče, jedná se o napodobení klasických principů viděných v Alone in the Dark, podobně jako se to povedlo Ečstatica nebo Dark Earth. Zpočátku, jak je u tohoto typu her běžné, je největším problémem navyknout poměrně těžkému ovládání, které hází pár klacků pod nohy. Překvapivě ale po zběžném nastudování manuálu a vyzkoušení boje na prvním ošetřovatelském robotu ovládání rychle přejde do krve a zdá se být intuitivní. Obtížnost některých soubojů je ale značná, i na „easy combat“, a tak, pokud nejste protřelí v bojovkách s nutností krytí se, útočit v pravý moment, nebo vědět, kdy je moudré popadnout nohy na ramena, čeká vás řada perných momentů.
První robot při nelítostném boji naráží do laserových, ochranných mříží. Úprk z cely je ale jen začátek, a tak cyborg po chvíli drží pahýl modré ruky, jejíž majitel se s ní snažil také dostat z cely – neúspěšně, a tluče o ní jejího, značně podrážděného majitele. Tady platí zákon silnějšího.
BioForge se hraje, mimo bojů, příjemně a to i po letech (hráno v letech 2011 a podruhé 2018). Logické hádanky, předrenderované prostředí nebo řada logů již mrtvé posádky doplňuje klaustrofobickou atmosféru, a tak, pokud máte k dispozici okolo pěti až šesti hodin, základní znalost DOSboxu a především náladu na pouť po vesmírné stanici, není proč váhat. Já si, vcelku nečekaně, BioForge poměrně oblíbil.
Další, hardware ždímající titul Originu se v záplavě jejich produktů tak nějak ztratil. S postupem let vycházelo stále méně kvalitních her s tématikou sci-fi či cyberpunku (vzpomenout můžeme na zahlcení trhu díky Nightlong, Beneath a Steel Sky nebo Angel Devoid), a tak si BioForge našel cestu k hráčům i o řadu let později, a to především kvůli docenění titulu na abadonwarových stránkách. Na rok 1995 BioForge přinesl výborné grafické zpracování, především detailní pozadí a přirozené animace pohybu, a tak i přes relativně nízké rozlišení 320x200 má graficky hra stále co nabídnout a je na co se dívat.
Mohutné otřesy, hlášení, že kondice reaktoru je nestabilní. Cyborg se probouzí v ten nejhorší moment, který mu však dává naději a osud do jeho rukou.
Co se hratelnosti týče, jedná se o napodobení klasických principů viděných v Alone in the Dark, podobně jako se to povedlo Ečstatica nebo Dark Earth. Zpočátku, jak je u tohoto typu her běžné, je největším problémem navyknout poměrně těžkému ovládání, které hází pár klacků pod nohy. Překvapivě ale po zběžném nastudování manuálu a vyzkoušení boje na prvním ošetřovatelském robotu ovládání rychle přejde do krve a zdá se být intuitivní. Obtížnost některých soubojů je ale značná, i na „easy combat“, a tak, pokud nejste protřelí v bojovkách s nutností krytí se, útočit v pravý moment, nebo vědět, kdy je moudré popadnout nohy na ramena, čeká vás řada perných momentů.
První robot při nelítostném boji naráží do laserových, ochranných mříží. Úprk z cely je ale jen začátek, a tak cyborg po chvíli drží pahýl modré ruky, jejíž majitel se s ní snažil také dostat z cely – neúspěšně, a tluče o ní jejího, značně podrážděného majitele. Tady platí zákon silnějšího.
BioForge se hraje, mimo bojů, příjemně a to i po letech (hráno v letech 2011 a podruhé 2018). Logické hádanky, předrenderované prostředí nebo řada logů již mrtvé posádky doplňuje klaustrofobickou atmosféru, a tak, pokud máte k dispozici okolo pěti až šesti hodin, základní znalost DOSboxu a především náladu na pouť po vesmírné stanici, není proč váhat. Já si, vcelku nečekaně, BioForge poměrně oblíbil.
Pro: námět, vizuální stránka, příběh, atmosféra
Proti: ovládání, drobné chybky, souboje