Legend Entertainment není třeba dlouze představovat. Jejich orientace na textové adventury, které tvořily alternativu k zavedeným řadám Sierry (Quest for Glory, Space Quest), podivuhodným titulům od Crya (Dune, Lost Eden) a humorně laděným „Lucasovkám“ (Monkey Island) je známá, a tak přejdu rovnou k Death Gate. Pro řadu hráčů k nejpovedenějšímu titulu amerických vývojářů.
Koncepci rámcového příběhu, který je složen především z menších úkolů příliš nevyhledávám, ale zde návaznost děje funguje na jedničku. Příběh samotný je tradiční fantasy v té nejklasičtější podobě, s jakou jsem se mohl setkat. Tedy pokud za základní formu fantasy žánru považujete AD&D, respektive Dračí doupě. V prvních fázích hraní jsem měl dokonce pocit, že je přede mnou Baldur's Gate II v adventurní podobě. Inspirace tentokrát pramení v sedmidílném stejnojmenném cyklu The Death Gate (1990 - 1994) od M. Weis a T. Hickmana, hra konkrétně sleduje patryana Hapla a lorda Xara, kteří se snaží sjednotit dříve rozdělený svět.
Abych to shrnul, příběh jako takový není tím nejsilnějším aspektem Death Gate, ale vzhledem k tomu, jak čtivě jsou napsány dialogy, každá nová informace, rozhovor nebo komentář hlavního hrdiny baví a je zdrojem unikátních kvalit hry. Podobně jako i u jiných textových adventur Legend Entertainment. A jelikož čtením stráví hráč prakticky devadesát procent hraní, tak je kvalita zaručena, zvláště když grafici také odvedli výbornou práci. Stejnou měrou na zajímavosti psaného textu se ale podílí i dabing v té nejvyšší kvalitě, jen hlas hlavního hrdiny, schopností magie obdařeného patryana Hapla, se příliš nevyvedl. Dalším plusem je nepochybně samotná hratelnost s vyváženou obtížností, kdy pokud čtete vše, hra vás nasměruje k řešení. Nechybí tu však ani pár opravdu tuhých adventurních problémů (a jeden velmi známý svoji obtížností).
Dostalo se mi perfektně zvládnuté adventury, kterou mohu řadit mezi mé nejoblíbenější (například na rozdíl od „pohádkovější“ Shannary). Pokud máte rádi fantasy v krystalické podobě, kvalitní adventury z 90. let a nebo jen knihy jako celek, je Death Gate pravou volbou na několik víkendů. Zvláště, pokud je dnes snadno hratelná prakticky na jakémkoliv počítači a úroveň obtížnosti jazyka není nikterak vysoká.
Koncepci rámcového příběhu, který je složen především z menších úkolů příliš nevyhledávám, ale zde návaznost děje funguje na jedničku. Příběh samotný je tradiční fantasy v té nejklasičtější podobě, s jakou jsem se mohl setkat. Tedy pokud za základní formu fantasy žánru považujete AD&D, respektive Dračí doupě. V prvních fázích hraní jsem měl dokonce pocit, že je přede mnou Baldur's Gate II v adventurní podobě. Inspirace tentokrát pramení v sedmidílném stejnojmenném cyklu The Death Gate (1990 - 1994) od M. Weis a T. Hickmana, hra konkrétně sleduje patryana Hapla a lorda Xara, kteří se snaží sjednotit dříve rozdělený svět.
Abych to shrnul, příběh jako takový není tím nejsilnějším aspektem Death Gate, ale vzhledem k tomu, jak čtivě jsou napsány dialogy, každá nová informace, rozhovor nebo komentář hlavního hrdiny baví a je zdrojem unikátních kvalit hry. Podobně jako i u jiných textových adventur Legend Entertainment. A jelikož čtením stráví hráč prakticky devadesát procent hraní, tak je kvalita zaručena, zvláště když grafici také odvedli výbornou práci. Stejnou měrou na zajímavosti psaného textu se ale podílí i dabing v té nejvyšší kvalitě, jen hlas hlavního hrdiny, schopností magie obdařeného patryana Hapla, se příliš nevyvedl. Dalším plusem je nepochybně samotná hratelnost s vyváženou obtížností, kdy pokud čtete vše, hra vás nasměruje k řešení. Nechybí tu však ani pár opravdu tuhých adventurních problémů (a jeden velmi známý svoji obtížností).
Dostalo se mi perfektně zvládnuté adventury, kterou mohu řadit mezi mé nejoblíbenější (například na rozdíl od „pohádkovější“ Shannary). Pokud máte rádi fantasy v krystalické podobě, kvalitní adventury z 90. let a nebo jen knihy jako celek, je Death Gate pravou volbou na několik víkendů. Zvláště, pokud je dnes snadno hratelná prakticky na jakémkoliv počítači a úroveň obtížnosti jazyka není nikterak vysoká.
Pro: bezproblémové ovládání, grafika, texty, dabing, délka, rozmanitost
Proti: nejklasičtější fantasy