Dohráno přes třicet dní a šest konců včetně toho asi nejpřijatelnějšího čili útěk do sousedního Obristánu takže je čas se pustit do komentu.

Za prvé musím ocenit originalitu a provedení. Vůbec by mě napadlo že hra jejíž hlavní náplní je chodit do práce, navíc většinou poměrně nudné tedy kromě teroristických útoků v době kdy už máte pušku, mě bude nutit trávit každou volnou chvíli v pohraniční budce kontrolou dokladů a to i několik hodin v kuse. Tím hlavním důvodem toho není ani tak hratelnost ale atmosféra a příběh ať už váš hlavní nebo vedlejší příběhy policistů, úředníků či obyčejných lidí u kterých prostě chcete vědět jak dopadnou a nebo je rovnou svým rozhodnutím ovlivníte. K tomu je tu ještě tlak na vaši morálku a vědomí že podobné příběhy se mohly skutečně odehrát např. v bývalém sovětském svazu nebo po válce na balkáně. Celkově realita totalitního státu a všudypřítomného strachu (gestapácký oficír mě bude strašit snad i ve snu) je zvládnuta na výbornou a vše zmíněné tak dělá ze hry unikátní kousek.

Hodně hráčů si stěžuje na obtížnost hry ale já jsem hrál jen normální mód a i když to někdy byla fuška vždycky jsem se nějak protloukl a byla to ta správná výzva. I když musím přiznat že celou rodinu se mi udržet naživu nepodařilo

Co se týče technické stránky Papers, Please mě příjemně překvapily. Nejsem velký fanda pixelartové grafiky a navíc při pomyšlení že v ní budu muset ještě poznávat obličeje mi moc nadšení před prvním spuštěním nepřidávalo ale grafika vč. animací je zvládnuta dobře a k typu hry se hodí. Některé herní principy mi přišly ze začátku zmatené ale po pár dnech když už víte co a jak to poměrně šlapalo. Stačí mít dobrý postřeh a nic nevynechat což se ovšem ne vždy podaří hlavně kvůli neustálým změnám v nařízeních a úkolech a v pokročilejším čase jsem se tak nechal nachytat i na základní věci. Prostě "simulátor" celníka jak má být.

Papers please je skvěle zvládnutou indie hrou s perfektní atmosférou i příběhem a když vás chytne už se z jejích spárů nevymaníte.

Sláva Arstotzce!!!

A nebo ne?