Série Mortal Kombat si svůj vrchol prožila v roce 1995, MK Trilogy představoval spíše laciný krok, jak z dobré značky ještě něco vytřískat, a tak bylo na čase, aby se kluci v Midway pokusili znovu pochlapit. Doba byla neúprosná, konzole chrlily kvalitní mlátičky typu Tekken, které svou propracovaností MK trošku zahanbovaly, jenže „naštěstí“ žádná z nich nevyšla pro PC, takže vzhledem k nulové konkurenci (ano, obludný Virtua Fighter 2 označení nulové konkurence nijak nepřekračuje) mělo MK4 poměrně volné pole působnosti.
Jako první udeří do očí (kromě pořádné kopačky) převedení do 3D, což má své výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je fajnovější orientace v prostoru, můžete uhnout „do strany“ a můžete si charaktery prohlédnout z více úhlů, což působí rázem živěji. Bohužel kvalita 3D v roce 1998 nebyla na kdovíjaké úrovni, navíc na pozadí MK4 žádný John Carmack nefiguroval, takže všechno se skládá z podivných hranolů, které mezi sebou často mají malé štěrbinky vzduchu, a zejména krev nevypadá moc vábně.
Celkově herní engine je ale perfektně svižný, hra má obrovskou dynamiku. Mezi údery, kombinacemi a specialitami jsou jen minimální prodlevy, takže bitky jsou skutečně intenzivní. Řekl bych, že rychlost akce v MK4 patří do hodně solidního nadprůměru, zkrátka se zažerete a jedete jednu ránu za druhou... Paráda! Díky tomu si v mnoha situacích vystačíte i s obyčejnými údery. Je důležitější něco dělat než přemýšlet nad přesným kombíčkem 6 kláves z MK3. Komba v MK4 sice samozřejmě existují, ale jsou o něco prostší. MK4 je ve své rychlosti a brutalitě i dost jednoduchá a arkádová hra. Postavy mají cca 4 speciality, tzn. podobně jako v MKII, k tomu dva druhy fatalit, stage fatalitu a… zbraň! Vytáhnout ji v souboji je sice mnohdy problém, ale když už se vám to podaří, výsledek stojí za to. Třemi perfektně natimovanými seky uděláte maximum damage, tedy 60%. Již z toho cítite, že hra favorizuje prostší herní styl…
Na závěr musím zmínit velký vroubek v tom, že hra neumožňuje hraní přes LAN, popř. online :/
Jako první udeří do očí (kromě pořádné kopačky) převedení do 3D, což má své výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je fajnovější orientace v prostoru, můžete uhnout „do strany“ a můžete si charaktery prohlédnout z více úhlů, což působí rázem živěji. Bohužel kvalita 3D v roce 1998 nebyla na kdovíjaké úrovni, navíc na pozadí MK4 žádný John Carmack nefiguroval, takže všechno se skládá z podivných hranolů, které mezi sebou často mají malé štěrbinky vzduchu, a zejména krev nevypadá moc vábně.
Celkově herní engine je ale perfektně svižný, hra má obrovskou dynamiku. Mezi údery, kombinacemi a specialitami jsou jen minimální prodlevy, takže bitky jsou skutečně intenzivní. Řekl bych, že rychlost akce v MK4 patří do hodně solidního nadprůměru, zkrátka se zažerete a jedete jednu ránu za druhou... Paráda! Díky tomu si v mnoha situacích vystačíte i s obyčejnými údery. Je důležitější něco dělat než přemýšlet nad přesným kombíčkem 6 kláves z MK3. Komba v MK4 sice samozřejmě existují, ale jsou o něco prostší. MK4 je ve své rychlosti a brutalitě i dost jednoduchá a arkádová hra. Postavy mají cca 4 speciality, tzn. podobně jako v MKII, k tomu dva druhy fatalit, stage fatalitu a… zbraň! Vytáhnout ji v souboji je sice mnohdy problém, ale když už se vám to podaří, výsledek stojí za to. Třemi perfektně natimovanými seky uděláte maximum damage, tedy 60%. Již z toho cítite, že hra favorizuje prostší herní styl…
Na závěr musím zmínit velký vroubek v tom, že hra neumožňuje hraní přes LAN, popř. online :/
