Pro začátek nutno uvést na pravou míru skutečnost, že hru jsem dohrál pouze do konce 4. aktu, přičemž hra jich nabízí celých 8. Mé hodnocení (procentuální) je tedy "padesáti procenty padesáti procent". Možná není fér hodnotit nedohranou hru. Nicméně já si ji svým způsobem dohrál "přes YouTube", kdy jsem si našel záznamy zbytku hry a ty doslova úmorně ubíjející bitky s nepřáteli přeskakoval a jal se tak zjišťovat to, kvůli čemu jsem trojku FEARu rozehrával asi hlavně: Příběh a osudy postav :) Asi už stárnu, ale nemám náladu marnit čas u něčeho takového, co není zábavné, ale úmorné.
Jednička FEAR mě bavila, moc. Lekal jsem se, skotačil s ATC a hlavně Replica vojáčky a užíval si hororovou atmosféru. Sice možná "lacině okopírovanou z asijských hororů", ale mě bavila a drásala nervy zároveň.
Dvojka se v mých očích vydala trochu odlišnou cestou. Byla více poplatná herním konzolím, ale zase více filmovější, byť na úkor průběžného vysvětlování a pokračování v předchůdcem nastoleném ději. Sice příběh Wadeovic famílie ke konci dostál pár překvapení, prim hrál ale vizuál a filmově vypravěčské limbo-sekvence. Hra to byla prostě trochu jiná, sedla mi méně, ale stále bylo díky některým nápadům a filmové atmošce na co vzpomínat.
Tak, a teď tohle všechno z předchozích dílů vezměte a za stálého míchání vylijte do hajzlu.
Gratuluji, teď z toho máte F.3.A.R!
Kluci z Day 1 Studios si takhle dělali nějakou (pod)průměrnou FPS střílečku pro konzole (protože proč to dělat na PC, tam jsou stejně jen zloději a navíc takhle si může hráč dřepnout s kyblíkem KFC do gauče a nesedět jak retard před monitorem...), když v tom do hry z nějakého důvodu vstoupila herní odnož studia bratří Warnerů a chtěla udělat pokračování poměrné dobře přijímané hororové střílečky FEAR.
A zástupci 'jednodenního studia' řekli: "I my už máme vlastně FEAR 3 udělaný. Střílečku máme, přidáme jen pár zjevujících se Alm a nějakých duchů, třeba Paxton se může jmenovat, nám je to jedno, udělají se videa a v textech se bude myslet na slova jako "bratr, Alma, Point Man, Armacham, Wade" apod., to jde dopsat vždycky. A za chvilku je to venku."
A Warneři řekli: "I to je skvělé, ale bude to i na PC i na konzole a musí to být retardovaně jednoduché, aby to šlo hrát i s jednou rukou, kdy druhou bude hráč držet grilované stehýnko z vedle sebe postaveného kyblíku z KFC."
Staniž se. A výsledkem je produkt, kterýžto lze za stálého míchání...
Ten příběh vzniku bude trochu složitější, hrála v tom roli práva na název apod., hráči (MĚ!) to ale může být putna. A to mě je. Já chtěl prostě FEAR, čehož se mi skutečně NEdostalo měrou vrchovatou.
Hra je totiž ta nejprůměrnější nejlacinější hloupá portace konzolové hry na PC. Nejen že skutečně nehezky vypadá, ale stále z vás dělá debila. Nepřátelé prostě nabíhají na odstřel, sice se vás snaží obejít a mají i mušku, ale opravdověji takovéto náběhy mas působily i v prvním Call of Duty (F3 je o 9 let mladší) a dveře nemůžete otevřít, musíte je podržet (?! - tedy podržet tlačítko "Use", protože asi bylo těžké udělat animaci otevírání klikou, obzvlášť, když dveře kliky nemají), přičemž se za vámi zase automaticky hned zavřou a uzavřou tak prošlý koridor. Typicky moderní uzdravování stáhnutím se na pár vteřin do zákrytu mimo střelbu je pak už jen na zavrtění hlavou a odplivnutí si. Nejhloupějším levelem ve FEARu 2 mi byla aréna, kdy jsem musel po určitou dobu kosit na omezeném prostoru s několika překážkami z podlahy z kapslí vyskakující Replica vojáky. Stejným způsobem je tady vytvořena takřka celá hra, takže level co level koridor s nabíhajícími terči. Už koridory v Unrealu na mě působily zajímavěji a atmosféričtěji (F3 je o 13 let mladší). k tomu se vám na obrazovce stále objevují nějaké informace o jakýchsi achievementech. Nevadí mi achievy, pokud mají smysl. Tady ale mají za cíl být jen otravné, protože získávat achiev za to, že jsem si třikrát přebil zbraň je nepochopitelné. Za plnění achievů, nějakého nesmyslného vysávání mentální energie z některých mrtvol (a z jiných ne!? - asi pozůstatek z původní vyvíjené hry, než byla předělána na F3) a hledání ukrytých panenek (!?) dostáváte body, na jejichž základě se vám zvyšuje rank (jako proč, proboha?!) a vaše postava se vylepšuje třeba rychlejším uzdravováním, delším zpomalením času... Parodie na hru, odkazující div ne na automatové střílečky a pouťové střelnice, naprosto házející do hnoje jakékoliv pokusy o příběh.
O příběhu hry tu není už ani co moc psát. Je odfláknutý až zahozený a o nějaké atmosféře "FEARu" si můžete nechat jen zdát. Kromě střelnicových vojáčků ATC, kteří proti vám útočí vlastně bůhvíproč, a mě poněkud nepochopeného zmrtvýchvstání postavy Jin Sun-Kwon, která podle mě poměrně jistě umřela v datadisku Extraction Point (EDIT: pochopeno, viz Zajímavosti, nic to ale nemění), tu potkáte ještě poněkud nehodící se mutanty, zombie a pekelná stvoření. Zakončení trilogie sice dovysvětluje příběh, ale jaksi mimózně. A že to má dva možné konce je druhotné, jeden divný, druhý úchylný. Oba otevřené, ale to už naštěstí nikoho po 'trojce' nebude zajímat.
Tahle hra prostě je nudná, laciná, úmorná a retardovaná splácanina série Call of Duty, Left 4 Dead, Dead Space, DOOM3, Metro 2033, Half-Life 2, Area 51... a nestojí to za ty peníze ani za ten čas. Tfuj, never more.
Jednička FEAR mě bavila, moc. Lekal jsem se, skotačil s ATC a hlavně Replica vojáčky a užíval si hororovou atmosféru. Sice možná "lacině okopírovanou z asijských hororů", ale mě bavila a drásala nervy zároveň.
Dvojka se v mých očích vydala trochu odlišnou cestou. Byla více poplatná herním konzolím, ale zase více filmovější, byť na úkor průběžného vysvětlování a pokračování v předchůdcem nastoleném ději. Sice příběh Wadeovic famílie ke konci dostál pár překvapení, prim hrál ale vizuál a filmově vypravěčské limbo-sekvence. Hra to byla prostě trochu jiná, sedla mi méně, ale stále bylo díky některým nápadům a filmové atmošce na co vzpomínat.
Tak, a teď tohle všechno z předchozích dílů vezměte a za stálého míchání vylijte do hajzlu.
Gratuluji, teď z toho máte F.3.A.R!
Kluci z Day 1 Studios si takhle dělali nějakou (pod)průměrnou FPS střílečku pro konzole (protože proč to dělat na PC, tam jsou stejně jen zloději a navíc takhle si může hráč dřepnout s kyblíkem KFC do gauče a nesedět jak retard před monitorem...), když v tom do hry z nějakého důvodu vstoupila herní odnož studia bratří Warnerů a chtěla udělat pokračování poměrné dobře přijímané hororové střílečky FEAR.
A zástupci 'jednodenního studia' řekli: "I my už máme vlastně FEAR 3 udělaný. Střílečku máme, přidáme jen pár zjevujících se Alm a nějakých duchů, třeba Paxton se může jmenovat, nám je to jedno, udělají se videa a v textech se bude myslet na slova jako "bratr, Alma, Point Man, Armacham, Wade" apod., to jde dopsat vždycky. A za chvilku je to venku."
A Warneři řekli: "I to je skvělé, ale bude to i na PC i na konzole a musí to být retardovaně jednoduché, aby to šlo hrát i s jednou rukou, kdy druhou bude hráč držet grilované stehýnko z vedle sebe postaveného kyblíku z KFC."
Staniž se. A výsledkem je produkt, kterýžto lze za stálého míchání...
Ten příběh vzniku bude trochu složitější, hrála v tom roli práva na název apod., hráči (MĚ!) to ale může být putna. A to mě je. Já chtěl prostě FEAR, čehož se mi skutečně NEdostalo měrou vrchovatou.
Hra je totiž ta nejprůměrnější nejlacinější hloupá portace konzolové hry na PC. Nejen že skutečně nehezky vypadá, ale stále z vás dělá debila. Nepřátelé prostě nabíhají na odstřel, sice se vás snaží obejít a mají i mušku, ale opravdověji takovéto náběhy mas působily i v prvním Call of Duty (F3 je o 9 let mladší) a dveře nemůžete otevřít, musíte je podržet (?! - tedy podržet tlačítko "Use", protože asi bylo těžké udělat animaci otevírání klikou, obzvlášť, když dveře kliky nemají), přičemž se za vámi zase automaticky hned zavřou a uzavřou tak prošlý koridor. Typicky moderní uzdravování stáhnutím se na pár vteřin do zákrytu mimo střelbu je pak už jen na zavrtění hlavou a odplivnutí si. Nejhloupějším levelem ve FEARu 2 mi byla aréna, kdy jsem musel po určitou dobu kosit na omezeném prostoru s několika překážkami z podlahy z kapslí vyskakující Replica vojáky. Stejným způsobem je tady vytvořena takřka celá hra, takže level co level koridor s nabíhajícími terči. Už koridory v Unrealu na mě působily zajímavěji a atmosféričtěji (F3 je o 13 let mladší). k tomu se vám na obrazovce stále objevují nějaké informace o jakýchsi achievementech. Nevadí mi achievy, pokud mají smysl. Tady ale mají za cíl být jen otravné, protože získávat achiev za to, že jsem si třikrát přebil zbraň je nepochopitelné. Za plnění achievů, nějakého nesmyslného vysávání mentální energie z některých mrtvol (a z jiných ne!? - asi pozůstatek z původní vyvíjené hry, než byla předělána na F3) a hledání ukrytých panenek (!?) dostáváte body, na jejichž základě se vám zvyšuje rank (jako proč, proboha?!) a vaše postava se vylepšuje třeba rychlejším uzdravováním, delším zpomalením času... Parodie na hru, odkazující div ne na automatové střílečky a pouťové střelnice, naprosto házející do hnoje jakékoliv pokusy o příběh.
O příběhu hry tu není už ani co moc psát. Je odfláknutý až zahozený a o nějaké atmosféře "FEARu" si můžete nechat jen zdát. Kromě střelnicových vojáčků ATC, kteří proti vám útočí vlastně bůhvíproč, a mě poněkud nepochopeného zmrtvýchvstání postavy Jin Sun-Kwon, která podle mě poměrně jistě umřela v datadisku Extraction Point (EDIT: pochopeno, viz Zajímavosti, nic to ale nemění), tu potkáte ještě poněkud nehodící se mutanty, zombie a pekelná stvoření. Zakončení trilogie sice dovysvětluje příběh, ale jaksi mimózně. A že to má dva možné konce je druhotné, jeden divný, druhý úchylný. Oba otevřené, ale to už naštěstí nikoho po 'trojce' nebude zajímat.
Tahle hra prostě je nudná, laciná, úmorná a retardovaná splácanina série Call of Duty, Left 4 Dead, Dead Space, DOOM3, Metro 2033, Half-Life 2, Area 51... a nestojí to za ty peníze ani za ten čas. Tfuj, never more.
Pro: Ve hře jsem nenarazil na žádný bug! (ještě to tak); pro zjištění kvalit hry si stačí zahrát pár prvních levelů, zbytek lze rychleji dokoukat pomocí 'Walkthrough' videí.
Proti: Laciná konzoloidnost, vzhled, nuda s polu s dlouhými zbytečnými bitkami, přílišná koridorovost, poměrná ignorace příběhů předchozích dílů, pocit nesmyslnosti, zbytčnosti a úmorného pachtění se nikam během hraní.