The Final Chapters se v původním plánu NWC měly odehrávat až po dílčích kampaních – The Revolt of the Beastmasters a The Sword of Frost, a které měly být vydány jednotlivě. Protože se ale cena $20 za každou epizodu Heroes Chronicles, nenabízející nic více než kampaň o osmi mapách, zdála fanouškům jako přemrštěná, prodeje rychle upadly. První narychlo vytvořenou záplatou byly dvě ještě kratší epizody The World Tree a The Fiery Moon, které věrní zákaznici obdrželi zdarma, ale protože kvalita odpovídala ceně, důvěra ve značku se neobnovila. Druhou a poslední záplatou bylo rozhodnutí upravit závěr příběhu a všechny do té doby rozpracované epizody sloučit do závěrečného dílu The Final Chapters. Ten je i vůbec poslední hrou Jona Vana Caneghema, zakladatele New World Computing.
V první části – The Revolt of the Beastmasters, je Tarnum poslán osvobodit bažinný národ, který byl Erathií zotročen částečně i jeho vlastní vinou, jelikož jej během svého úvodního tažení zdrojově "vysál" a nechal na pospas osudu. I proto si během svého snažení nemohl vzpomenout na své první osvobozování od nadvlády – čarodějů z Brakady nad barbary, které skočilo krveprolitím a Tarnuovým věčným trestem. Proto se snaží poučit ze svých chyb a tentokrát jde cestou milosrdenství, dobrovolných spojenectví a svobodné vůle. Také usiluje o vybudování nového vedení, zákonů, morálky i spolupráce se samotnou Erathií. Se svým hlavním nepřítelem má ale těžké pořízení. Je jím šílený Gryphonheartský král, který neváhá ve válce obětovat ani vlastního syna Nivena kvůli názorovým neshodám. Co, ale nečeká je, že jeho syn nejen nezahyne, ale společně s Tarnuem uzavře spojenectví a dokonce začne přesvědčovat erathijskou šlechtu o odtržení od krále. Z technického hlediska se již zde projevuje urychlený vývoj. Žádná mapa není větší než M a podzemí se nachází pouze v jedině S mapě. Ta ale, aby náhodou nebyla moc těžká, měla podzemí otevřené pouze hráči, zatímco protivník neměl jinou alternativu než čekat, až k němu podzemím dojdu.
Ve druhé časti – The Sword of Frost – se Tarnum na vlastní popud vydává zastavit elfího hrdinu Gelu, vlastnícího Meč zkázy, od jeho hledání Meče mrazu, protože když se podle starověkého proroctví tyto meče srazí, dojde ke zničení světa. Gelu je si toho samozřejmě vědom a argumentuje, že právě proto, aby k tomu nedošlo, ho musí najít. Ale Tarnum odmítá, riziko je příliš velké. Ve snaze zastavit Gelua, Tarnum nenachází spojence. Národy za které bojoval si, buď své vztahy s elfy nechtějí rozházet, nebo nemají odvahu se jim postavit. Proto se Tarnum rozhodne za Geluem vytáhnout s, do té doby rozdrobenou, nepřátelskou armádou Nighonu. O samotném příběhu mezi úvodem a závěrem nemám moc co říct, protože už je zde více než patrné, že vývojáři chtěli hru co nejrychleji dokončit a věnovat se dalšímu plnohodnotnému dílu. Snad jen, že v rámci hledání spojenců se Tarnum rozhodl spojit dokonce s Azurovými draky, což je ve dvou mapách zpracováno tak, že začínáte s jedním Azurovým drakem v armádě, který je sám o sobě dostatečně silný, abyste celou mapu vymlátili jenom s ním, rozvoj hradu a další jednotky jsou tak úplně zbytečné. Rovněž Tarnum v nevhodnou chvíli učiní jedinou chybu, prokáže soucit a Meč mrazu nakonec nezíská Gelu ani Tarnum, ale bojechtivý barbar Kilgor, který nemyslí na nic jiného než na dobývání, naplnění proroctví začne být čím dál pravděpodobnější... .
Jestli nakonec skutečně došlo k uskutečnění proroctví a co se stalo s oběma meči je vidět v intru k Heroes IV, které na konec Heroes Chronicles bezprostředně navazuje.
Nápad, že bych si zahrál Heroes Chronicles a doplnil tak vzdělání ohledně NWC tvorby se mi nečekaně podařilo uskutečnit. Byl jsem překvapen, že navzdory očekáváním z vesměs negativních recenzí jsem dostal ucelený a propracovaný příběh, který sám o sobě stačil na zaujetí a nutkání co se stane dále, během relaxace u příjemné oddechovky o 58 mapách. Pokud byste měli zájem si Heroes Chronicles zkusit i vy sami, ale nechcete jej hrát kvůli příběhu, nehrajte jej raději vůbec. Cenová politika se dnes již naštěstí změnila a celá edice se dá pořídit za sympatickou desetinu původní ceny.
Následující pro a proti se týká celé série:
V první části – The Revolt of the Beastmasters, je Tarnum poslán osvobodit bažinný národ, který byl Erathií zotročen částečně i jeho vlastní vinou, jelikož jej během svého úvodního tažení zdrojově "vysál" a nechal na pospas osudu. I proto si během svého snažení nemohl vzpomenout na své první osvobozování od nadvlády – čarodějů z Brakady nad barbary, které skočilo krveprolitím a Tarnuovým věčným trestem. Proto se snaží poučit ze svých chyb a tentokrát jde cestou milosrdenství, dobrovolných spojenectví a svobodné vůle. Také usiluje o vybudování nového vedení, zákonů, morálky i spolupráce se samotnou Erathií. Se svým hlavním nepřítelem má ale těžké pořízení. Je jím šílený Gryphonheartský král, který neváhá ve válce obětovat ani vlastního syna Nivena kvůli názorovým neshodám. Co, ale nečeká je, že jeho syn nejen nezahyne, ale společně s Tarnuem uzavře spojenectví a dokonce začne přesvědčovat erathijskou šlechtu o odtržení od krále. Z technického hlediska se již zde projevuje urychlený vývoj. Žádná mapa není větší než M a podzemí se nachází pouze v jedině S mapě. Ta ale, aby náhodou nebyla moc těžká, měla podzemí otevřené pouze hráči, zatímco protivník neměl jinou alternativu než čekat, až k němu podzemím dojdu.
Ve druhé časti – The Sword of Frost – se Tarnum na vlastní popud vydává zastavit elfího hrdinu Gelu, vlastnícího Meč zkázy, od jeho hledání Meče mrazu, protože když se podle starověkého proroctví tyto meče srazí, dojde ke zničení světa. Gelu je si toho samozřejmě vědom a argumentuje, že právě proto, aby k tomu nedošlo, ho musí najít. Ale Tarnum odmítá, riziko je příliš velké. Ve snaze zastavit Gelua, Tarnum nenachází spojence. Národy za které bojoval si, buď své vztahy s elfy nechtějí rozházet, nebo nemají odvahu se jim postavit. Proto se Tarnum rozhodne za Geluem vytáhnout s, do té doby rozdrobenou, nepřátelskou armádou Nighonu. O samotném příběhu mezi úvodem a závěrem nemám moc co říct, protože už je zde více než patrné, že vývojáři chtěli hru co nejrychleji dokončit a věnovat se dalšímu plnohodnotnému dílu. Snad jen, že v rámci hledání spojenců se Tarnum rozhodl spojit dokonce s Azurovými draky, což je ve dvou mapách zpracováno tak, že začínáte s jedním Azurovým drakem v armádě, který je sám o sobě dostatečně silný, abyste celou mapu vymlátili jenom s ním, rozvoj hradu a další jednotky jsou tak úplně zbytečné. Rovněž Tarnum v nevhodnou chvíli učiní jedinou chybu, prokáže soucit a Meč mrazu nakonec nezíská Gelu ani Tarnum, ale bojechtivý barbar Kilgor, který nemyslí na nic jiného než na dobývání, naplnění proroctví začne být čím dál pravděpodobnější... .
Jestli nakonec skutečně došlo k uskutečnění proroctví a co se stalo s oběma meči je vidět v intru k Heroes IV, které na konec Heroes Chronicles bezprostředně navazuje.
Nápad, že bych si zahrál Heroes Chronicles a doplnil tak vzdělání ohledně NWC tvorby se mi nečekaně podařilo uskutečnit. Byl jsem překvapen, že navzdory očekáváním z vesměs negativních recenzí jsem dostal ucelený a propracovaný příběh, který sám o sobě stačil na zaujetí a nutkání co se stane dále, během relaxace u příjemné oddechovky o 58 mapách. Pokud byste měli zájem si Heroes Chronicles zkusit i vy sami, ale nechcete jej hrát kvůli příběhu, nehrajte jej raději vůbec. Cenová politika se dnes již naštěstí změnila a celá edice se dá pořídit za sympatickou desetinu původní ceny.
Následující pro a proti se týká celé série:
Pro: Příběh, sympatický hlavní hrdina, dnešní cena, počet map
Proti: Nízká obtížnost, malá velikost map, pouze singleplayer