Isair
Uf, tak dohráno. Jako byl to záhul, ale rozhodně mi obtížnost nepřišla nedomyšlená a ani mi to v posledku nepřišlo o tolik obtížnější jak Origin, které jsem tedy hrál za Yunicu, čili jsem byl v Oath jako doma. Zatím mám za sebou Origin, Oath in Felghana, i Ark of Napihstim (který byl zdaleka nejjednodušší) na hard a jako rozhodně se jedná o hry, které si to chce pořádně osvojit a vyskillovat, ale mají v posledku dost férovou obtížnost (pravda, že Origin mi přišel asi nejvyladěnější a zároveň i nejlepší).
Hopsací pasáže mi nevadily (Clock Tower třebas úplně v pohodě) a nebyly nijak zvlášť frustrující, naopak jsem je bral jako příjemné osvěžení mezi vším tím standardním rubáním. Co mi možná trochu vadilo, bylo až příliš mnoho lokací viděných z boku (což je asi především tím, že je to remake třetího dílu, který byl z boku celý), tam kde jsem v Origin těch pár lokací bral jako příjemné osvěžení, tady už jich bylo na můj vkus přehršel.
Bossové vesměs taky měly svůj předvídatelný pattern a vždy jsem na ně vymyslel po čase nějakou účinnou taktiku, řekl bych, že se dá většina z nich v pohodě udolat i bez jediného zásahu, problém trochu nastával u těch pozdějších, Chester 2 byl třebas vyloženě boss na pěst, byl zranitelný (resp. dal si pauzu od útočení) hroznou chvilku a do toho šlehal komba dost random a byl to zároveň první boss, kde jsem musel pár levelů (asi 3, šlo to docela rychle, naštěstí) nagrindit, pak byl naopak procházkou růžovou zahradou, protože mi místo zásahů za 25-40 hp bral nějakých 7-20, což šlo poznat.
Finální boss ve své druhé fázi byl taky docela bullet hell mela, ale dal se celkem naskillovat, chcípl jsem u něj sice snad 30x, ale nakonec jsem první fází dokázal procházet bez zásahu, druhá byla až příliš random, tam to asi úplně bez zásahu ani nejde, nicméně pokud víte co a jak, dá se poměrně rychle zranit a tudíž přejít k fázi tři, která byla docela frustrující, ale opět převážně o skillu. Skončil jsem na nějakém levelu 52, před final bossem jsem ani negridil, protože už se mi nad tím nechtělo hodiny trávit a opravdu ho dal vyloženě na pokus/omyl a řádně si ho vyskilloval, chce to opravdu hodně trpělivosti, protože je to dost obtížné, ale Origin mě v tomhle ohledu docela vycepoval:).
Určitě ve většině boss fightů pomáhá ten třetí Terra bracelet skill, který se dá používat v podstatě jako dodge a zneguje veškeré zranění (dokonce bych řekl, že s tím autoři vyloženě počítali, protože některé bullet hell pasáže jsou bez něj jen stěží proveditelné).
Save pointy jsou i na můj vkus až příliš daleko od sebe, tohle mohli rozhodně vyladit lépe, na druhou stranu vracení se k healovacím pointům odpadá, jakmile najdete Spirit Cloak, která poskytuje regeneraci, stejně jako tomu bylo v Origin.
Nejvíc bych Oath vytkl až přílišnou podobnost s ostatními díly (byť to asi není vyloženě jeho chyba, když vyšel dřív, nicméně já ho hrál až jako poslední ze zmiňované trojice), například skilly Adola jsou úplně na chlup stejné jako v Origin u Yunicy (až na ten poslední, který místo plošného útoku poskytuje určitý dodge/výpad), stejně jako jsou totožné některé další nápady/itemy/překážky (oživovací amulet, item na ničení nemrtvých, zmiňovaná regenerační spirit cloak apod.). Čímž jsem často hrál s pocitem "hmm, tohle už tu jednou bylo" a nenadchlo to tolik, jako by to asi nadchlo, kdybych hrál Oath jako první.
Ale rozhodně zatím solidní série, ještě mám v plánu Ys 1 a 2 Chronicles a s těmi dalšími díly uvidím, ty už mi přijdou až příliš rozdílné a nevím, jestli mi zrovna budou sedět, ale možná jednou... Ys Seven nevypadá tak marně.
Ale spíše to vypadá, že dám dříve ještě šanci Xanadu Next, které mě na první pohled vůbec nezaujalo, ale při bližší inspekci to vypadá na solidní kousek ve stylu výše zmiňovaných třech dílů Ys (a koneckonců je všude i podobně opěvovaný).
Hopsací pasáže mi nevadily (Clock Tower třebas úplně v pohodě) a nebyly nijak zvlášť frustrující, naopak jsem je bral jako příjemné osvěžení mezi vším tím standardním rubáním. Co mi možná trochu vadilo, bylo až příliš mnoho lokací viděných z boku (což je asi především tím, že je to remake třetího dílu, který byl z boku celý), tam kde jsem v Origin těch pár lokací bral jako příjemné osvěžení, tady už jich bylo na můj vkus přehršel.
Bossové vesměs taky měly svůj předvídatelný pattern a vždy jsem na ně vymyslel po čase nějakou účinnou taktiku, řekl bych, že se dá většina z nich v pohodě udolat i bez jediného zásahu, problém trochu nastával u těch pozdějších, Chester 2 byl třebas vyloženě boss na pěst, byl zranitelný (resp. dal si pauzu od útočení) hroznou chvilku a do toho šlehal komba dost random a byl to zároveň první boss, kde jsem musel pár levelů (asi 3, šlo to docela rychle, naštěstí) nagrindit, pak byl naopak procházkou růžovou zahradou, protože mi místo zásahů za 25-40 hp bral nějakých 7-20, což šlo poznat.
Finální boss ve své druhé fázi byl taky docela bullet hell mela, ale dal se celkem naskillovat, chcípl jsem u něj sice snad 30x, ale nakonec jsem první fází dokázal procházet bez zásahu, druhá byla až příliš random, tam to asi úplně bez zásahu ani nejde, nicméně pokud víte co a jak, dá se poměrně rychle zranit a tudíž přejít k fázi tři, která byla docela frustrující, ale opět převážně o skillu. Skončil jsem na nějakém levelu 52, před final bossem jsem ani negridil, protože už se mi nad tím nechtělo hodiny trávit a opravdu ho dal vyloženě na pokus/omyl a řádně si ho vyskilloval, chce to opravdu hodně trpělivosti, protože je to dost obtížné, ale Origin mě v tomhle ohledu docela vycepoval:).
Určitě ve většině boss fightů pomáhá ten třetí Terra bracelet skill, který se dá používat v podstatě jako dodge a zneguje veškeré zranění (dokonce bych řekl, že s tím autoři vyloženě počítali, protože některé bullet hell pasáže jsou bez něj jen stěží proveditelné).
Save pointy jsou i na můj vkus až příliš daleko od sebe, tohle mohli rozhodně vyladit lépe, na druhou stranu vracení se k healovacím pointům odpadá, jakmile najdete Spirit Cloak, která poskytuje regeneraci, stejně jako tomu bylo v Origin.
Nejvíc bych Oath vytkl až přílišnou podobnost s ostatními díly (byť to asi není vyloženě jeho chyba, když vyšel dřív, nicméně já ho hrál až jako poslední ze zmiňované trojice), například skilly Adola jsou úplně na chlup stejné jako v Origin u Yunicy (až na ten poslední, který místo plošného útoku poskytuje určitý dodge/výpad), stejně jako jsou totožné některé další nápady/itemy/překážky (oživovací amulet, item na ničení nemrtvých, zmiňovaná regenerační spirit cloak apod.). Čímž jsem často hrál s pocitem "hmm, tohle už tu jednou bylo" a nenadchlo to tolik, jako by to asi nadchlo, kdybych hrál Oath jako první.
Ale rozhodně zatím solidní série, ještě mám v plánu Ys 1 a 2 Chronicles a s těmi dalšími díly uvidím, ty už mi přijdou až příliš rozdílné a nevím, jestli mi zrovna budou sedět, ale možná jednou... Ys Seven nevypadá tak marně.
Ale spíše to vypadá, že dám dříve ještě šanci Xanadu Next, které mě na první pohled vůbec nezaujalo, ale při bližší inspekci to vypadá na solidní kousek ve stylu výše zmiňovaných třech dílů Ys (a koneckonců je všude i podobně opěvovaný).
Phoenix
7c
Drolin
Elcapitanooo
InfidelBro
Archer
