Musím říct, že časová osa mě bavila. Zpočátku jsem si říkala, že přece jenom hraní na tahy představuje větší výzvu, kdy je třeba nejdříve provést svůj tah a pak čekat na tah protivníkův a tomu se přizpůsobit. Ovšem záhy mě hra vyvedla z omylu a já začala pociťovat tu zábavu při promýšlení, jestli se budu snažit všechny svými silami odstranit protivníka, který je na časové ose na čtvrtém, pátém místě nebo raději vyřadím dva z pozice desáté a dvanácté a nechám toho ze čtvrtého místa prostě zaútočit. Hra navíc do procesu mého řešení kvadratických a goniometrických rovnic hodila velmi zábavný klacek pod nohy, a to nutnost zabít některé protivníky co nejrychleji bez ohledu na to, kde se na časové ose nachází. Bylo tedy jasné, že bez zranění se mise po většinu doby neobejdou. O tom svědčí i to, že jsem za celou dobu měla pouze jedinou Flawless misi (mise, kdy není zraněn žádný můj agent).
Co tento systém umožňuje a co mě hodně bavilo, tak je možnost hrát nejen více agresivně, ale také si dovolit poslat mezi nepřátele jednoho z mých agentů, který útočí na blízko. Nehrozilo totiž, že se na jednu postavu sesype pět, šest protivníků v rámci jednoho tahu. Vyčkávací hra (v EW a ve dvojce trochu narušena časovým limitem) se změnila na rychlou akci a potřebu řešit daný problém teď a tady. Krátkost misí tomu nahrává a mně osobně jejich délka vyhovovala a dokážu si představit, že by takové mise mohly klidně prostřídat ty delší v možném třetím díle.
Druhou podstatnou věcí jsou pak předem dané postavy a nemožnost vytvořit si postavy vlastní. Vím, že spoustě lidem se to nelíbilo a v hlavní hře série by to asi nefungovalo nebo jen s obtížemi, ale tady mi to vůbec nevadilo. Naopak tato změna byla pro mě osvěžující a líbilo se mi mít postavy, které mají "duši", baví se mezi sebou, vtipkují, reagují na věci a mají svůj příběh a svoji historii. Navíc do tématu hry, pořádková složka města, která je vysílaná řešit nepokoje a problémy, to dobře zapadalo. Navíc jsem si konečně mohla zahrát i za mimozemšťany.
Na hře mi moc věcí nevadilo. Absence videí jakožto cutscén mě nijak nezarmoutila. Pro mě není XCOM synonymem pro pěkná videa a grafiku a není to pro mě ani důležité. Statické obrázky naprosto stačí k takové menší odbočce od hlavní série a stylizace, které jsem se přece jen trochu bála, nakonec nebyla špatná a beru, že na tom dělal jiný tým, který se chtěl prezentovat jinak. A co se mi líbilo více než u předchozích dílů, tak byla hudba.
Přece jen mě zamrzelo, že hra nenabídla více nápaditých misí a že se tím pádem opakovalo jen pár typů misí a to ještě misí, které si byly dost podobné. Příběh mě vpřed zrovna moc netáhl, ale opět - příběh není to, co u XCOM hledám a vyžaduji ve vysoké kvalitě. Také jsem si všimla, že dovednosti agentů jsou vysvětleny velmi vágně a při rozhodování, které dovednosti si zvolím, bych ocenila přesnější popisy, například jaké poškození dovednost dělá nebo jestli je to pasivní či aktivní dovednost.
Z mého pohledu se spin-off velmi povedl a novinky, které přinesl, mě moc bavily a vůbec by mi nevadilo, kdyby se objevily i ve třetím díle. Ráda bych tam viděla breach mechaniku a možná bych si dovedla představit, že by hra nabídla oba typy bojového systému a bylo by jen na hráči, jaký typ chce.
Na závěr jeden tip. Pro zkušené hráče XCOMu doporučuji zvolit rovnou nejvyšší obtížnost, hra se mi totiž zdála lehká i na třetí nejvyšší a androida jsem nemusela použít ani jednou. Navíc jsem se ke konci hry nachytala, že jsem některé tahy jen odklikala bez hlubšího přemýšlení a mým agentům se stejně nic nestalo.
Jo a hra má za to zatím bugy, ale i o tom je XCOM.
Pro: bojový systém, postavy, hudba, breach mechanika
Proti: stále stejné mise, bugy