Ryuuhei
Wicked Seed nám servíruje na první pohled jednoduchou zápletku, kdy se hlavní hrdinka vydává po stopách svého ztraceného bratra a přijíždí na místo, které je zamořené všemožnými monstry jakoby z oka vypadlými Lovecraftovi. Máme tu klasické téma záhady okolností události, která vedla k řádění pekelných monster v širém okolí, či samotné hrdinky, jež má také své kostlivce ve skříni, jen o tom sama ještě neví. Nejde o příběh, jaký by člověka od první sekundy vtáhl a byl tím, na základě čeho by tuto hru hrál, ale dává celému počinu solidní základ, který nenadchne, ale rozhodně neurazí. Postupem času naopak velice mile překvapí.
První věcí, která zaujala mě (a věřím, že i majoritní část publika), je samozřejmě krásná hrdinka, za jejímiž zády člověk stráví celou hru (a i tu opakovanou a další, a další…). Mohl bych tady pět ódy na to, jak se podle mě jedná možná o tu nejpohlednější videoherní ženskou postavu strkající do kapsy krasavice typu Lara Croft či Tifa Lockhart (a to nemluvím o charakteru, kde se nějaká Eve ze Stellar Blade může jít echt klouzat). Ale to by dalo na samostatný dlouhý a hlavně uslintaný odstavec. Zůstanu u toho, že tady hrdinka jednoznačně prodává a hra se chlubí přes 60 kostýmy, do nichž ji lze postupem hry navléknout. Ale nebude to samozřejmě zadarmo. Prohledávání světa a plnění výzev, za než mohou být právě kostýmy odměnou, se stává úzkou součástí celého zážitku a hlavně herkuleánskou motivací. Než přejdu k další části, ještě se zmíním, že kostýmy jsou skutečně rozličné a nabízí jak klasicky odhalující, tak zahalenější, které nicméně stále perfektně vykreslují hrdinčin neoblomný půvab.
Slintům zdar a nazdar! Hra totiž není jen o kostýmech a pohledné hrdince, ale i strašně zajímavých a (pro mě) neotřelých herních mechanikách. Což o to, máme tu klasické prozkoumávání, sbírání předmětů, jejich kombinace, s tím svázaný inventář, zkušenostní body, úrovně dovedností, či řadu (střelných) zbraní. Nic, co by běžný hráč neznal z podobných hororovek typu Resident Evil. V čem se od nich liší je nicméně soubojový systém, který probíhá tak, že se část oblasti uzavře, hráče izoluje s několika monstry do rádoby arény, a tam je to posléze o pozicování a provádění akcí ve víceméně reálném čase, zatímco nepřátelé útočí v tazích. Těžko se to vysvětluje, s podobným systémem jsem se dosud nikde nesetkal (byť podobně na tom má prý být Parasite Eve, jíž hra údajně píše takový zamilovaný dopis). Zkrátka nejde o klasický tahový souboj, ale ani takový, co by probíhal vyloženě v reálném čase. Hrozně nápaditý a překvapivě zábavný hybrid, v němž rozhoduje, jak se člověk dokáže napozicovat a jak si rozvrhnout či načasovat řetězec akcí a útoků tak, aby si z něj nějaký ten chapadlatý zmetek mezitím nestihl kus uždíbnout. Na pomoc přichází zbraně tvořící pistolky, brokovnice, ale i samopaly. A velice šikovnou sekyrku sloužící pro doražení zmrzačených nepřátel. Zbraně se vylepšují za pomoci nalézaného šrotu a speciální vlastnosti jim dodávají moduly. Ty například umožní pomalou regeneraci zdraví během souboje, silnější údery za jasně daných podmínek, atd. Je na každém, jakou strategii boje zaujme a který z modulů mu přijde nejvíc vhod. K úpravám slouží úložné body, které jsou někdy na každém rohu, jindy je to delší štreka tam i zpět. Ale jelikož se nepřátelé regenerují akorát po využití odpočinku namísto kávy podávané v omezeném množství, překážkou se stává jen cesta.
Co se týče monster a atmosféry, tam je to dost v pohodě. Atmosféra sice netlačí na pilu a nesnaží se být zvlášť děsivá, ale především u prvního průchodu navede přinejmenším pocity nejistoty z toho, co číhá za rohem. Prostředí je nevlídné a tvoří ho jak pochmurná divočina, tak například různé interiéry typu policejní stanice, ale člověk se podívá i do kanálů, nebo prosvětleného velkoměsta. Každá z úrovní má své a panuje tu v každém případě pocit čerstvosti. Vše doprovází taktéž variabilní hudební doprovod, pokrývající vše - od děsivějších melodií až po ty skoro melancholické. Dodává to už tak zvláštní hře osobitou náladu. Monstra jsou odporná a jak jsem zmínil na začátku, čerpají hodně z Lovecrafta, eventuálně jsem v nich viděl halucinace Stephena Kinga. Pavouci, brouci, chapadla a jiné prvky smíchané dohromady, tvořící něco, co se vlastně ani nedá slovy popsat. Každé monstrum je jiné - má odlišné slabiny, styl útoku, nebo i prodlevy, jakými vykonává akce. Bestiář s dobrými 50 položkami a strategiemi je zde víc než na místě.
Není to hra, u níž by kompletista strávil jen pár hodin. Výzev je požehnaně (přes 80) a kromě tří hlavních obtížností, které se vážou na hlavní hru, byla po pár měsících od vydání vypuštěna i bezedná aréna, v níž se člověk může vyřádit do sytosti a získat mnohé bonusové předměty. Za co tvůrce proklínám a co bohužel odpustit nemůžu, jak absurdní některé výzvy jsou. Jedna z těch vůbec nejtěžších si žádá kupříkladu projít úplně čerstvou hru, tedy bez vylepšení a výbavy, bez ukládání a jediného utrženého zásahu. Dobře, hra není sama o sobě dlouhá, dá na dobré 3-4 hodiny, kdyby se člověk vyloženě hnal kupředu. Ale vyhnout se zásahům a nemít pojistku v uložené hře beru za absolutní sadismus. Což o to, někteří tohle zvládají i třeba v takovém Elden Ringu. Ale tady nejsme v The Lands Between… Chápu, že je cílem zúročit nasbírané zkušenosti a ne umožnit hráči všechno splnit ve stavu, kdy už spíš připomíná Ramba a kosí i tužší nepřátele na pár zasahů i na nejvyšší obtížnost. Přesto mi tohle přijde mírně přes čáru, obzvlášť když je za takové utrpení odměnou kostým, který by člověk jinak neměl šanci získat. Někdo si zkrátka baží v utrpení svých hráčů. Na druhou stranu se všechno plní lépe a baví to víc, než třeba takový Fatal Frame, který mě nudil už u druhého průchodu. Tady jsem sice pocítil u třetího menší rutinu, ale ne takovou, abych se nechal odradit.
Lehce bych si postěžoval i na fakt, že se ukazatel zdraví u některých nepřátel vůbec nevyskytuje, takže hráč nemá ponětí, kolik ještě zbývá a leckteré interakce se stávají mírně frustrujícími. Člověk se po dlouhých minutách, kdy do nepřítele pálí jednu ránu za druhou a s ním to takřka ani nehne, pomalu modlí, aby už padl k zemi. Pokud tedy nepadne on sám, protože zaseknout se v řetězu akcí a nemoct mezitím parírovat či se jinak bránit je snazší, než se zdá. Hloupá chyba může být tvrdě potrestána a jede se znovu od úložného bodu.
Co mi dále vadilo byly některé hádanky, které ukráčely z logiky a vázaly se na konkrétní znalosti, či dokonce abstraktní myšlení. Mám takový pocit, že je vývojář bývalý voják/policista, protože v jednom úkolu šlo kupříkladu o výběr personálu podle čísla a seřazení dle hodností. Jak běžný smrtelník, navíc vojnou nepolíbený, může vědět, kde stojí poručík oproti důstojníkovi, atd.? Nehodlal jsem si takové hádanky prozradit přímo, ale nutilo mě to prohledávat web kvůli základní hierarchii. Stejně tak mě zarazila abstraktní stránka, kde u jiné hádanky bylo třeba aktivovat hrací skříňky tak, aby odpovídaly posloupnosti čtyř sezón. Až na to, že zelené stromy opravdu neznamenaly jaro, pot nebyl léto a celé se to řadilo vyloženě metaforicky. Vím, že nepatřím mezi nejbystřejší a hádanky mi činí ve všech hrách ohromný problém, ale vždycky se ke všemu časem dopracuju logicky. Tady mnohdy logika vůbec nehrála roli a zůstal jsem na desítky minut někde zaseklý s tím, že to nedává smysl. Dávalo, ale úplně jiný, než bych si býval myslel.
Pokud jde o technický stav, tady jsem se nesetkal snad s jediným zádrhelem. Hra mi ani jednou nespadla, ani jednou nedošlo k jakémkoliv poklesu snímků a stejně tak jsem se nikde nezasekl, přestože je v menu jen tak pro případ tlačítko pro odseknutí. Je to perfektně vyladěná a výborně hratelná hra, která mi akorát opět dokázala, jak je Unity Engine skvělý nástroj a jaké klenoty v něm lze vytvořit (stejný pocit ve mně vzbudil Bloody Spell). Nadužívaný Unreal Engine se může jít zahrabat. Graficky nejde o nic zvláštního, naopak hra místy působí až staroškolským dojmem, byť si dává záležet především na detailech hrdinky (což dává smysl). Ale jak často tvrdím - kdo by soudil hru podle vzezření, když jinak nabízí parádní obsah i hratelnost?
Jde ve výsledku o opravdu skvělou hru s funkční atmosférou, neotřelým soubojovým systémem, zajímavým variabilním prostředím a neskutečně krásnou hrdinkou. Vadily by mi leda některé příliš frustrující hádanky a zbytečně obtížné výzvy pro kompletisty nebo lovce trofejí. Jinak si ale nemohu v nejmenším stěžovat, požitkem se za zhruba 19 € jedná až o krádež (kupoval jsem ve slevě za 15). Sám jsem zde nechal přes 40 hodin a mám stále co objevovat. Velice se těším, s čím skromný vývojářský tým přijde příště - má ohromný potenciál udělat díru do světa indie her.
První věcí, která zaujala mě (a věřím, že i majoritní část publika), je samozřejmě krásná hrdinka, za jejímiž zády člověk stráví celou hru (a i tu opakovanou a další, a další…). Mohl bych tady pět ódy na to, jak se podle mě jedná možná o tu nejpohlednější videoherní ženskou postavu strkající do kapsy krasavice typu Lara Croft či Tifa Lockhart (a to nemluvím o charakteru, kde se nějaká Eve ze Stellar Blade může jít echt klouzat). Ale to by dalo na samostatný dlouhý a hlavně uslintaný odstavec. Zůstanu u toho, že tady hrdinka jednoznačně prodává a hra se chlubí přes 60 kostýmy, do nichž ji lze postupem hry navléknout. Ale nebude to samozřejmě zadarmo. Prohledávání světa a plnění výzev, za než mohou být právě kostýmy odměnou, se stává úzkou součástí celého zážitku a hlavně herkuleánskou motivací. Než přejdu k další části, ještě se zmíním, že kostýmy jsou skutečně rozličné a nabízí jak klasicky odhalující, tak zahalenější, které nicméně stále perfektně vykreslují hrdinčin neoblomný půvab.
Slintům zdar a nazdar! Hra totiž není jen o kostýmech a pohledné hrdince, ale i strašně zajímavých a (pro mě) neotřelých herních mechanikách. Což o to, máme tu klasické prozkoumávání, sbírání předmětů, jejich kombinace, s tím svázaný inventář, zkušenostní body, úrovně dovedností, či řadu (střelných) zbraní. Nic, co by běžný hráč neznal z podobných hororovek typu Resident Evil. V čem se od nich liší je nicméně soubojový systém, který probíhá tak, že se část oblasti uzavře, hráče izoluje s několika monstry do rádoby arény, a tam je to posléze o pozicování a provádění akcí ve víceméně reálném čase, zatímco nepřátelé útočí v tazích. Těžko se to vysvětluje, s podobným systémem jsem se dosud nikde nesetkal (byť podobně na tom má prý být Parasite Eve, jíž hra údajně píše takový zamilovaný dopis). Zkrátka nejde o klasický tahový souboj, ale ani takový, co by probíhal vyloženě v reálném čase. Hrozně nápaditý a překvapivě zábavný hybrid, v němž rozhoduje, jak se člověk dokáže napozicovat a jak si rozvrhnout či načasovat řetězec akcí a útoků tak, aby si z něj nějaký ten chapadlatý zmetek mezitím nestihl kus uždíbnout. Na pomoc přichází zbraně tvořící pistolky, brokovnice, ale i samopaly. A velice šikovnou sekyrku sloužící pro doražení zmrzačených nepřátel. Zbraně se vylepšují za pomoci nalézaného šrotu a speciální vlastnosti jim dodávají moduly. Ty například umožní pomalou regeneraci zdraví během souboje, silnější údery za jasně daných podmínek, atd. Je na každém, jakou strategii boje zaujme a který z modulů mu přijde nejvíc vhod. K úpravám slouží úložné body, které jsou někdy na každém rohu, jindy je to delší štreka tam i zpět. Ale jelikož se nepřátelé regenerují akorát po využití odpočinku namísto kávy podávané v omezeném množství, překážkou se stává jen cesta.
Co se týče monster a atmosféry, tam je to dost v pohodě. Atmosféra sice netlačí na pilu a nesnaží se být zvlášť děsivá, ale především u prvního průchodu navede přinejmenším pocity nejistoty z toho, co číhá za rohem. Prostředí je nevlídné a tvoří ho jak pochmurná divočina, tak například různé interiéry typu policejní stanice, ale člověk se podívá i do kanálů, nebo prosvětleného velkoměsta. Každá z úrovní má své a panuje tu v každém případě pocit čerstvosti. Vše doprovází taktéž variabilní hudební doprovod, pokrývající vše - od děsivějších melodií až po ty skoro melancholické. Dodává to už tak zvláštní hře osobitou náladu. Monstra jsou odporná a jak jsem zmínil na začátku, čerpají hodně z Lovecrafta, eventuálně jsem v nich viděl halucinace Stephena Kinga. Pavouci, brouci, chapadla a jiné prvky smíchané dohromady, tvořící něco, co se vlastně ani nedá slovy popsat. Každé monstrum je jiné - má odlišné slabiny, styl útoku, nebo i prodlevy, jakými vykonává akce. Bestiář s dobrými 50 položkami a strategiemi je zde víc než na místě.
Není to hra, u níž by kompletista strávil jen pár hodin. Výzev je požehnaně (přes 80) a kromě tří hlavních obtížností, které se vážou na hlavní hru, byla po pár měsících od vydání vypuštěna i bezedná aréna, v níž se člověk může vyřádit do sytosti a získat mnohé bonusové předměty. Za co tvůrce proklínám a co bohužel odpustit nemůžu, jak absurdní některé výzvy jsou. Jedna z těch vůbec nejtěžších si žádá kupříkladu projít úplně čerstvou hru, tedy bez vylepšení a výbavy, bez ukládání a jediného utrženého zásahu. Dobře, hra není sama o sobě dlouhá, dá na dobré 3-4 hodiny, kdyby se člověk vyloženě hnal kupředu. Ale vyhnout se zásahům a nemít pojistku v uložené hře beru za absolutní sadismus. Což o to, někteří tohle zvládají i třeba v takovém Elden Ringu. Ale tady nejsme v The Lands Between… Chápu, že je cílem zúročit nasbírané zkušenosti a ne umožnit hráči všechno splnit ve stavu, kdy už spíš připomíná Ramba a kosí i tužší nepřátele na pár zasahů i na nejvyšší obtížnost. Přesto mi tohle přijde mírně přes čáru, obzvlášť když je za takové utrpení odměnou kostým, který by člověk jinak neměl šanci získat. Někdo si zkrátka baží v utrpení svých hráčů. Na druhou stranu se všechno plní lépe a baví to víc, než třeba takový Fatal Frame, který mě nudil už u druhého průchodu. Tady jsem sice pocítil u třetího menší rutinu, ale ne takovou, abych se nechal odradit.
Lehce bych si postěžoval i na fakt, že se ukazatel zdraví u některých nepřátel vůbec nevyskytuje, takže hráč nemá ponětí, kolik ještě zbývá a leckteré interakce se stávají mírně frustrujícími. Člověk se po dlouhých minutách, kdy do nepřítele pálí jednu ránu za druhou a s ním to takřka ani nehne, pomalu modlí, aby už padl k zemi. Pokud tedy nepadne on sám, protože zaseknout se v řetězu akcí a nemoct mezitím parírovat či se jinak bránit je snazší, než se zdá. Hloupá chyba může být tvrdě potrestána a jede se znovu od úložného bodu.
Co mi dále vadilo byly některé hádanky, které ukráčely z logiky a vázaly se na konkrétní znalosti, či dokonce abstraktní myšlení. Mám takový pocit, že je vývojář bývalý voják/policista, protože v jednom úkolu šlo kupříkladu o výběr personálu podle čísla a seřazení dle hodností. Jak běžný smrtelník, navíc vojnou nepolíbený, může vědět, kde stojí poručík oproti důstojníkovi, atd.? Nehodlal jsem si takové hádanky prozradit přímo, ale nutilo mě to prohledávat web kvůli základní hierarchii. Stejně tak mě zarazila abstraktní stránka, kde u jiné hádanky bylo třeba aktivovat hrací skříňky tak, aby odpovídaly posloupnosti čtyř sezón. Až na to, že zelené stromy opravdu neznamenaly jaro, pot nebyl léto a celé se to řadilo vyloženě metaforicky. Vím, že nepatřím mezi nejbystřejší a hádanky mi činí ve všech hrách ohromný problém, ale vždycky se ke všemu časem dopracuju logicky. Tady mnohdy logika vůbec nehrála roli a zůstal jsem na desítky minut někde zaseklý s tím, že to nedává smysl. Dávalo, ale úplně jiný, než bych si býval myslel.
Pokud jde o technický stav, tady jsem se nesetkal snad s jediným zádrhelem. Hra mi ani jednou nespadla, ani jednou nedošlo k jakémkoliv poklesu snímků a stejně tak jsem se nikde nezasekl, přestože je v menu jen tak pro případ tlačítko pro odseknutí. Je to perfektně vyladěná a výborně hratelná hra, která mi akorát opět dokázala, jak je Unity Engine skvělý nástroj a jaké klenoty v něm lze vytvořit (stejný pocit ve mně vzbudil Bloody Spell). Nadužívaný Unreal Engine se může jít zahrabat. Graficky nejde o nic zvláštního, naopak hra místy působí až staroškolským dojmem, byť si dává záležet především na detailech hrdinky (což dává smysl). Ale jak často tvrdím - kdo by soudil hru podle vzezření, když jinak nabízí parádní obsah i hratelnost?
Jde ve výsledku o opravdu skvělou hru s funkční atmosférou, neotřelým soubojovým systémem, zajímavým variabilním prostředím a neskutečně krásnou hrdinkou. Vadily by mi leda některé příliš frustrující hádanky a zbytečně obtížné výzvy pro kompletisty nebo lovce trofejí. Jinak si ale nemohu v nejmenším stěžovat, požitkem se za zhruba 19 € jedná až o krádež (kupoval jsem ve slevě za 15). Sám jsem zde nechal přes 40 hodin a mám stále co objevovat. Velice se těším, s čím skromný vývojářský tým přijde příště - má ohromný potenciál udělat díru do světa indie her.
