Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 80
Walking simulátory nepatří mezi mnou často hrané hry, výborné What Remains of Edith Finch to však může změnit. Celé to putování po zvláštním domě a sledování smutných osudů rodiny Finchů je plné výborných nápadů a dechberoucích okamžiků.

Co člen rodiny, to originální ztvárnění příběhu. Malé dítě hrající si ve vaně, interaktivní komiks nebo prosté houpání na houpačce, vše je odvyprávěné jinak a pokaždé poutavě a zábavně. Přesto mám dva favority, a to příběhy Lewise a Barbary. Nicméně každá interakce, každý příběh a celkově vše co hráč s Edith Finch projde stojí za to. Vyprávění příběhu na jedničku.

Ale nejlepší na tom všem je atmosféra. Čím víc se hráč dozví o jednotlivých osudech rodiny, tím více je pohlcující. Láska, samota, smutek a šťastné chvilky, to vše je doslova hmatatelné. A ze všeho nejlepší je emotivní zakončení příběhu.

Povedená je i vizuální stránka hry, s některými detaily si tvůrci pěkně vyhráli. Výborná je hudba, ta patří také mezi největší klady hry a i díky ní je atmosféra tak výtečná.

Záporů moc není, snad jen to, že jsem si musel v jedné lokaci zvýšit jas na maximum, protože jsem neviděl lautr nic. A v PS 4 verzi mi hra párkrát zaškobrtla, optimalizace tam asi není ideální. Vždy to bylo ale jen na pár vteřin, takže nic tak strašného.

Hra je krátká (cca 2 hodiny), ale intenzivní, zábavná, emotivní a stojí za to si ji projít na jeden zátah.

Pro: Výborný příběh, atmosféra, hromada nápadů, konec

Proti: Pár drobností technického rázu

+29
  • PS4 100
Giant Sparrow od své prvotiny neuvěřitelně dospěli. Ve What Remains of Edith Finch potvrzují, že hry dokáží být vrcholem audiovizuální tvorby, do které se slévají všechny tradiční formy umění. Z vcelku jednoduše vystavěného příběhu se díky originální interaktivitě stal zážitek, jenž jiné médium nemůže nabídnout. Takříkajíc next-gen vyprávění. Edith se těžko popisuje bez spoilerů a je lepší si ji zahrát bez jakýchkoliv informací. Proto doporučují nečíst dál a nečíst vůbec nic. Prostě si to celé užít s čistou hlavou.

Spousta her se snaží vyprávět, ale málokterá to opravdu dokáže. Edith mě proto nadchla od prvních krůčků nekompromisním vedením hráče pomocí slov. Slov, které jsou smysluplně součástí prostředí a často také hratelnosti. Design bez nápověd a šipek jsme tu měli mnohokrát, avšak málokdy v tak estetické a přirozené formě.

Jak Edith postupně prochází fantaskním domem své rodiny, který rostl spolu se svými majiteli tak, jak to jen magický realismus dokáže, objevuje jednotlivé příběhy svých předků. Každý příběh je vyprávěn nejen slovy, ale i svým zpracováním a vlastní unikátní hratelností. Máme tu plazení s lidožroutským červem, dechberoucí moment na houpačce, strašení v komiksu, nostalgické fotografování a mnoho dalších různě interaktivních pasáží. Každou s vlastní sadou ovládání, což v závěru dělá vcelku neuvěřitelný počet různých ovládacích schémat (bez nápovědy!) a přitom vše působí naprosto přirozeně.

Každý z příběhů by si zasloužil dlouhý rozbor u piva, ale nejvíce uhrančivé (= do očí bijící) jsou zřejmě dva. Malý Gregory hráče kouzelně přenese do mysli ročního dítěte, hrajícího si ve vaně. A dokonce ho přiměje hrát si s žabičkou do rytmu Čajkovského, aby s nim nakonec doplaval za světlem na konci tunelu. Neuvěřitelné. Videogames, right? Stejně silně zapůsobí Lewis a jeho ubíjející práce v konzervárně. Tohle je tak geniální ukázka skloubení hratelnosti, myšlenky a pocitů, že jsem jen nevěřícně zíral, jak plynulým a strhujícím způsobem hra dokáže navodit pocit monotónní činnosti a únik do vlastního světa.
A pak vlastně i příběh poslední. To když se pomalu dostáváme s prabábi Edie k jádru pudla, když v tom jsme doslova vytržení z děje a ten je navždy ztracen. Smutné, tajuplné, krásné. Jako celá hra.

Edith Finch se bezesporu jednou zapíše do gamedesignérských učebnic. Než se toho ale dočká, musí jí stačit, že v mých očích je zapsána jako jeden z nejkrásnějších herních zážitků a nejlepší příklad toho, že hry by neměly spoléhat jen na přebírání tradičních forem. Měly by si vytvářet vlastní.

PS: Propojení s The Unfinished Swan zahřálo u srdíčka. Krásný detail.
+25
  • PS4 100
Jednou za čas se ke mně dostane dílo, po kterém mám neodbytnou touhu stvořit nějakou povídku, novelu, zkrátka vlastní svět. Někdy je to právě kniha, jindy film, jindy prostě jen fandom jako takový a v mizivém procentu i hra. Že se to ale povede slabé tříhodinovce, to bych nikdy nečekal.

A přitom mi to zamilování na první pohled trvalo vážně jen pár minut. Jakmile jsem v kůži nostalgické Edith dokráčel lesní cestičkou k domu, bylo hotovo. Dýchly na mě minulé generace, domáckost i láska a já neměl slov. Nechápu, jak je možné, že se povedlo takhle omamný zážitek vydolovat jen z různých variant "následování textu", případně roztodivných variací walking / jumping / swinging simulátoru. Každá další osoba, do jejichž vzpomínek (?) či myšlenek se dostanu, mě rozvibrovala ať už napětím (Molly), nefalšovaným dojetím (Calvin, Gregory) nebo úžasem nad předneseným nápadem (Lewis). Nepamatuji, kdy mi mráz po zádech běžel tolikrát během několika hodin a pokaždé za ním stála trochu jiná emoce.

Snad ten hype z mé strany není moc nesnesitelný, ale her, u kterých máte touhu je okamžitě doporučovat (čti: cpát) všem okolo, aby ji alespoň vyzkoušeli, zase tolik v životě nemám.

Pro: Emocionální zážitek, soundtrack, nápaditost na každém kroku

Proti: -

+25
  • PS4 85
Nyní se k vám opět vracíme s rubrikou: „Co nám tento měsíc PS+ nadělilo!“ Vím, vím What Remains of Edith Finch se rozdávalo minulý, možná předminulý měsíc, ale znáte to přísloví – lepší něco napsat teď než nikdy, že jo.

What Remains of Edith Finch má opravdu zajímavou, řekl bych až originální mysteriózní zápletku. Jste poslední přeživší rodu Finchů, teď nemyslím Paula Finche z Prciček *mrk* *mrk*, a jdete se podívat do domu, ve kterém jste vyrůstali, a který jste v určité situaci museli opustit. Hned na první pohled je tento dům zvláštní a okolní prostředí hned vyzařuje správně hutnou a záhadnou atmosféru. Když se dostáváte do domu, tak se dostáváte do ložnic svých příbuzných a objevujete příběhy jednotlivých rodinných příslušníků.

Na můj vkus je příběh, respektive příběhy, správně pomatené, záhadné a v některých momentech i smutné. Nejednou se mi prohnal mráz po zádech. Rozhodně ve mně hra vyvolávala emoce, zvládla dobře naexponovat každého rodinného příslušníka, a to i přesto, že na to měla poměrně krátkou dobu, celková doba hraní se pohybuje okolo tří hodin maximálně. Forma vyprávění je taktéž zajímavá, jelikož každý příběh je jiný a nikdy se vám nestane, že byste něco takového hráli znova. Neplánuji moc příběh rozebírat, protože čím méně toho víte, tím lépe!

Vizuální stránka hry je taktéž na skvělé úrovni. Grafika je pěkná, design úrovní je krásný, detailní a dělán s láskou. Gameplay, v souladu s jednotlivými příběhy členů rodiny, je neobyčejný, jak jsem již řekl každý příběh se hraje jinak. Hudba je taktéž povedená a dokresluje již tak mysteriózní atmosféru.

Jediné, co mi na této hře vadilo byla technická stránka hry. Hra mi na PS4 neběžela plynule, v exteriérech lehce pokulhával framerate a v interiérech to bylo jakžtakž zvládnutelné. Pro mě to není žádná tragédie, po chvíli jsem si na to zvykl, ale věřím, že to spoustu lidí může odradit.

Na závěr položím otázku, na kterou si sám odpovím – Dokázalo mě PS+ opět potěšit? Rozhodně ano! What Remains of Edith Finch je opravdu příjemným překvapením a jsem rád, že toto je první hra v rámci žánru příběhových walking simulátorů, kterou jsem kdy hrál. Je to sice kraťas, ale kraťas, který za to stojí!

Pro: Příběh | Atmosféra | Grafika | Hudba

Proti: Optimalizace na PS4

+20
  • PS4 95
Do tejto hry som sa pustila v rámci Hernej výzvy. Musím povedať, že sa jedná o veľmi zaujímavý počin a aj keď to nie je veľký AAA titul, tak v mojích očiach môže mnohým takým konkurovať.

Jedná sa príbehovú hru, povedala by som, celkom lineárnu. Hra vás vedie správnym smerom, čo pre niektorých môže znamenať mínus (absencia širšieho preskúmavania) no mne to vôbec neprekážalo. Atmosféra je správne zvláštna. V dobrom slova zmysle. Je sprevádzaná krásnou hudbou, ktorú si v niektorých okamihoch ani neuvedomujete a v iných užívate plnými dúškami. Bez nej by to nebolo ono.
Sama som nevedela čo mám od hry čakať a preto ani nebudem písať o príbehu, keďže je na každom ako si ho vezme, pochopí a spracuje. Poviem len, že som bola často milo prekvapená kreatívnymi nápadmi, ktoré boli v hre použité.

Oporúčala by som si hru prejsť na jeden nádych. Nezaberie veľa času ( mne to trvalo necelé 3 hod) a budete mať z toho celistvejší zážitok.
Nestáva sa často, že po dohratí hry ostávam iba mlčky sedieť a premýšľam.

Pro: Príbeh, kreativita

Proti: Pre niektorých absencia širšieho preskúmavania

+19
  • PS4 90
WRoEF je parádní zážitek, obzvlášť když nevíte, co od hry čekat. Slyšel sem na ní pár kladných až nadšených referencí a původně jsem čekal (soudě dle názvu) detektivku, kde budu vyšetřovat vraždu. Nemohl jsem se víc mýlit!

V téhle adventuře/walking simulatoru se v roli Edith Finch vracíte po letech do rodinného sídla a odhalujete historii rodiny, ve které o tragédie a náhlá úmrtí nebyla nouze.

Prapodivný barák je plný zamčených pokojů, které patřili jednotlivým členům rodiny. S každým otevřeným pokojem pak máte možnost prožít příběh daného příbuzného. Začíná se poměrně nevinně, ale postupem času se dostáváme k větším a větším tragédiím, které chytnou za srdce.

Gameplay jednotlivých příběhů je většinou krátký, různorodý a s intuitivním ovládáním. Celá hra se dá projít na 100% za 2-3 hodiny jako nic.

Plnému hodnocení brání je to, že hra je opravdu krátká a pokud bych za ní platil (měl jsem ji zdarma z PS+), tak bych byl možná trochu zklamanej. Taky to není hra, ke který bych se plánoval někdy vrátit a zahrát si jí znova.

Každopádně pokud hledáte nějakou oddechovku na jeden večer se super příběhem, tak WRoEF je super volba.

Pro: Hra, která chytne a nepustí; originální a kreativní gameplay v jednotlivých příbězích; perfektní dabing a atmosféra

Proti: Ikdyž mi dálka vyhovovala, tak pro platící by to mohl být mínus

+17
  • PS4 90
Už delší dobu jsem nehrál žádný walking simulator a výlet do rodinného sídla byl velmi okouzlující. V roli nejmladšího člena rodiny se vydáváme zpátky do tohoto opuštěného sídla a snažíme se odhalit skrytou historii.

Jednotlivé pokoje v domě jsou zapečetěny a zachovány v původním stavu. V každém z těchto pokojů pak naleznete nějaký deníček nebo poslední zprávu od člena rodiny, díky které se přesunete do období, ve kterém žil a prožijete s ním nějaké vzpomínky. A to je přesně ta část hry, která mění hru z obyčejného walking simulátoru na něco trochu jiného a lepšího.

Hra je povedená i po grafické stránce, kdy vás bude procházení lokací bavit. Všechny místnosti vypadají, jako kdyby v nich někdo opravdu žil a každá je jedinečná. Stejně povedené jsou i venkovní prostory.

Problémem hry je především její krátkost, kdy máte za 3 hodiny hotovo, ale zase se na druhou stranu jedná o intenzivní zážitek. Dalším neduhem jsou některá místa, která jsou příliš tmavá a není v nich téměř nic vidět. To jsou asi dva neduhy, které kazí celkový dobrý dojem z celého díla.

3/31 - Velice pěkný walking simulátor, který jsem získal v rámci PS+, a neustále ho odkládal. Popravdě jsem ani netušil, o co v této hře jde než jsem ji zapnul. Pokud tedy máte chuť zahrát si něco odpočinkového u čeho se příliš nenadřete a co vás provede kvalitním příběhem, tak toto je dobrá volba.

Pro: Příběh, historie rodiny, krásné lokace

Proti: Krátkost, některá místa jsou příliš tmavá

+15
  • PS4 70
What Remains of Edith Finch je malebný, krátký interaktivní příběh o zvláštní rodině se zvláštními, pitoreskně morbidními osudy jako vystřiženými z Roalda Dahla. Hra je to hezká, hezky udělaná (líbilo se mi například prolínání fantazie s monotónní prací usekávání rybích hlav) s hezkým tématem (ať je vaše rodina jakkoliv šílená, přece jen s těmito lidmi částečně sdílíte DNA, tak stojí za to poznat, jací byli), ale musím říct, že se u mě trochu minula účinkem.

Rozhodně mi nevadí, když jsou hry takové naivnější, dětštější (neříkám, že se hra nezabývá vážnějšími tématy), ale tady jsem prostě měla pocit, že je cílená na mladší publikum. Jako taková mě tedy chvílemi až nudila, což je u tak krátké záležitosti s podivem. Objektivně je to ale pořád kvalitní hra, s velkou mírou invenčnosti a hravosti (z kočky se proměním v dravce, z dravce ve žraloka, ze žraloka v hadí příšeru - jako super nápad, beru), tak udělám kompromis a dám 70%.

Pro: hezky zpracované, plné nápadů

Proti: mě to nijak moc nevzalo

+14
  • PS4 90
Bez debat jeden z nejlepších walking simulátorů vůbec. I přes úctyhodný počet příběhů je každý z nich originální. Některé z nich jsou navíc opravdu perfektně zpracované a vryly se mi hodně pod kůži. Díky nim je hratelnost opravdu pestrá a přestože nejde o žádnou výzvu, zabaví dobře a každý si tu najde ty své, co ho osloví. Nebýt pro mě neuspokojivého závěru, šel bych klidně s hodnocením výše.
+13 +15 −2
  • PS4 100
Tak sem dneska dorazil tuhle adventuru. Ac jsem vubec netusil.co to bude za hru. Byl jsem hodne prekvapeny. V dobrem slova smyslu. Vsechno to bylo sice hodne depresivni ale celou hru jsem se uzasne bavil. Oproti napr vysokorozpoctovymu Assassin's Creed Origins kde pribeh byl chvilemi divny a nezivy, u tyhle hry jsem se bavil od a do z. Hru si mam chut zahrat znovu at kvuli pribehu tak i kvuli trofejkam, coz se u.jinych her nestava casto.

Líbil se mi i odkaz na hru The Unfinished Swan a tim se mi vratila nalada ji dohrat

Pro: Od zacatku do konce uzasny

Proti: Nemam nic

+9
  • PS4 55
Tak ani nevím, co napsat. Bylo to hezké, mělo to příběh, dobrou hudbu, ale ...
... ale vlastně mi to ani nějak nebavilo. Prostě jsem to hrál, dohrál a smazal. Pořád, i když jsem to hrál i potom co jsem to dohrál mi to přišlo takové, nevím, divné/prázdné/nemastné neslané/ne-uvěřitelné, fakt nevím. Mě se to do vkusu netrefilo.

Pro: grafika, prostředí, hudba

Proti: zábavnost, styl vyprávění

+7 +9 −2
  • PS4 75
Hra je krátká o to intenzívnější i když chybi vyvrcholení.

Pro: napady, příběh, délka

Proti: závěr

+2 +5 −3