Komentáře

Chtěl jsem si zase zahrát nějakou tu vzpomínkovou. No a Vietcong je přesně ta záležitost, na kterou jsem měl chuť.

Když bych si měl vybavit, jak jsem se k této hře dostal poprvé, tak to bylo u kamaráda na počítači, který mi tehdy řekl, že má nějakou střílečku v češtině. O to jsem zkrátka nemohl přijít.

Začalo to samozřejmě briefingy ve hře s velmi agresivním a otravným seržantem! Toho jsem začal nenávidět hned při prvním střetu. Tím si musel projít každý, kdo tuto hru hrál.

No a když jsem se na to kouknul po letech, tak nastal čas se kouknout na podrobnosti. O českém dabingu nemohu říci nic špatného. Jak se někde vyskytne, tak se mi to prostě líbí. Tady to nebyla výjimka. Na čem si dala hra záležet, je ovládání týmu, ve kterém každý voják představuje někoho jiného, od doktora přes stopaře až k radistovi. To bylo první, co mě prostě bavilo a byl jsem nadšen.

Co se ovšem u týmu trošku zadrhávalo, bylo jejich zasekávání se vzadu. To bylo bohužel místama otravné. I když jsem se snažil tým zavolat párkrát opakovaně, tak to bohužel nikam nevedlo.

Další věcí, která mě při prvním setkání, jako malého šokovalo, tak byli pasti. S tím jsem tak nějak nepočítal. Takže v pozdější fázi jsem už věděl, že se něco takového ve hře vyskytuje. No a když jde o střílečku tak samozřejmě je pro mě důležitý výběr zbraní a ten tam byl velmi rozmanitý. Moje oblíbené AK-47 nechybělo, takže jsem nebyl zklamán. :-)

I když jsem se toho bál, tak se mi nakonec povedlo hru dohrát a připomenout si zajímavý zážitek. A když už jsem načal tuto hru, tak zkusím dohrát i další díly.

-XXX-