Komentáře

(K celé sérii)
No zaplať pánbů. Tak se mi to líbí.
Po nemastném neslaném a bezduchém New Frontier jsem doufal, že mi poslední část mé oblíbené herní série spraví náladu. A světě div, stalo se tak. Docela.

Stačilo jen několik počátečních sekvenci z první epizody a hned jsem tehdy věděl, že už teď se mi to líbí víc než celá třetí sezóna. Série opět nasadila pomalejší tempo a v rámci mezí i pochmurnější atmošku, což jsou aspekty, které hodně fungovaly právě v prvních dvou sezónách, jsem rád, že se k tomu tvůrci vrátili. Nutno ale podotknout, že čtvrtá série šla stejnou cestou jako New Frontier - na rozdíl od prvních dvou her se příběh netočí kolem nějaké velké "cesty", během které hrdinové řeší, kde sehnat jídlo, přístřeší, atd., ale zaměřuje se na určité místo, ve kterém vše začne a také skončí. Na rozdíl od New Frontier to ale čtvrtá série dělá lépe. Hra si dává na čas, aby hráč poznal nové postavy, ke každé si vybudoval nějaký vztah, plus i nasál atmošku celého místa. Velkou roli v tom ale hraje i fakt, že jsme opět v kůži sympaťačky Clementine, která je lepším pojítkem s předešlými sériemi než byl nováček Javier. Základním kamenem série je ale její vztah s malým AJem, který silně připomíná její vztah s Leem v první sérii, ovšem tentokrát v prohozené pozici. AJův charakter se bude budovat podle toho, jaké mu bude Clementine dávat rady a jak ho bude usměrňovat. A hra skvěle hráče přinutí, aby to vůbec nebral na lehkou váhu, už v první epizodě je kvůli němu jeden "WTF O__O" moment, díky kterému si bude muset hráč dobře promýšlet, jaké dialogové možnosti u něho od té doby vybírat, protože to může mít velký vliv na děj a jeho postavy. Takže bacha.

Celkový příběh není špatný, ovšem není to zas až tak napínavá emoční ždímačka, jako v případě prvních dvou sezón. I tak má ale série mnoho velice hezkých a pamětihodných momentů, díky kterým má ta hra prostě duši. Ať už je to scéna první večeře s bandou bývalých školáků, kteří slouží jako vedlejší protagonisté příběhu, Violetin zpěv ve třetí epizodě, případně i mnoho úsměvných odkazů na první sérii, ta hra to prostě dělá dobře. U nových postav jsem si našel oblíbence (zmíněná Violet, pak ještě Aasim a Louis), v mnoha momentech jsem byl napnutý jak kšandy (mimo jiné i kvůli novému stylu gameplaye, který krapet přičuchává k Resident Evilům a novým Tomb Raderům), plus v jedné pasáži jsem měl dokonce i na krajíčku. Je to zkrátka velmi dobrá Walking Dead hra. Ale stejně si myslím, že první dvě série byly o něco lepší. První o mnoho, druhá o chlup. Velice nadšený jsem byl z návratu Lilly. Už od konce první sezóny jsem doufal, že se ještě objeví, přičemž udělat z ní v podstatě hlavního padoucha hry, bylo velice chytré. Lilly tak není žádným generickým nudným záporákem, hráč už ji zná, v minulosti si k ní utvořil nějaký vztah. Tudíž nahlížet na ní jako na ledabylého padoucha mohou snad pouze hráči, kteří první sérii nehráli.

Musím se ale vyjádřit k samotnému konci.
Už od začátku hraní jsem tušil, jak to celé asi dopadne. A když ve třetí epizodě proběhla ona zásadní konverzace mezi Clem a AJem, který se jí přiznal, že už se mu nějakou dobu zdá o tom, že ji kousnou, načež ona zatvrzele řekla, že kdyby k tomu došlo, musí ji zabít, hned mi bylo jasné, co mě na konci čeká - Clementine bude mít stejnou smrt jako Lee. Neměl jsem příliš velký problém se s tím smířit, přeci jenom... tohle jsou Walking Dead. První série skončila hořkosladce a druhá velmi smutně, alespoň tedy pro mě (Zastřelil jsem Kennyho a Jane poslal do hajzlu). Tudíž jsem si řekl, že do ducha série se to vlastně bude hodit. Když se tudíž Clem v závěru objevila živá, zdravá a veselá, doslova jsem tomu nějakou dobu nemohl uvěřit. Myslel jsem, že je to celé jen AJova imaginace. Až po naskočení závěrečných titulků jsem si řekl: ,,Jako fakt?" Samozřejmě jsem velice rád, že to Clem celé přežila, ale nevím, zda mi ten extrémní happy end, který je dokonce větší než v New Frontier, úplně sedí. Já vím, že zabití Clem ve stejném stylu jako Leea je vcelku předvídatelný a laciný, ale byl by z toho zároveň prostě cítit ten duch nemilosrdných telltale Walking Dead. Tenhle nesmírně sladký konec je jak něco z úplně jiné hry. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to celé skončilo onou scénou, kdy AJ, za doprovodu skvělé písně Take Us Back, míří zpátky do školy a po zavření vrat by naskočily titulky. Ale tak... racionalizuju si to onou radostí, že Clem je po tom všem v pořádku. Vlastně mi to vadí, ale... taky vlastně nevadí. Ale taky vadí. A nevadí, víte co...

Ve výsledku ale spokojenost. Sice jsem čekal velice emocionální finále (které teda bylo, ale ne podle mého gusta), při kterém bych na konci vypadal nějak takhle, ale i tak se s celou ságou loučím s úsměvem na rtech.

A na závěr si ukradnu výborné spoilerové shrnutí celé ságy.
Lee couldn´t handle it.
Kenny didn´t see the point.
Clementine couldn´t stand it.