The Invincible

Po mnoha letech jsem se rozhodnul napsat komentář ke hře, která mě naprosto pohltila a zaslouží si pozornost. The Invincible je krátká, ale velmi podařená hra. Series s mi po dohrání hlásilo 5:14 hodin.

Základem je hodně dobrý příběh! Řada potencionálních zájemců o tuto hru asi zaznamenala, že se jedná o adaptaci románu Stanisława Lema, který patří mezi velikány žánru a je možná největším Evropským klasikem žánru. Pokud jste někdy četli něco od Arthura C. Clarkea, Heinleina, Asimova a podobných, tak tu budete doma. Osobně jsem se při hraní cítil nostalgicky. Vzpomněl jsem si na návštěvy místní maloměstské knihovny, kde jsem zejména Clarkea tehdy dost žral:). Přestože má hra dá se říct pomalejší tempo, tak se neustále něco děje a člověk postupně odhaluje co se vlastně na kouzelné planetě Regis III stalo.

Druhou silnou stránkou hry je samozřejmě vizuál. Graficky hra asi není na úplné špičce, ale myslím teď zpracování vzdálené planety. To co se nepodařilo Starfieldu. Tedy pocit samoty ve vzdáleném vesmíru, se tu daří perfektně. Často se hře daří vyvolat pocit úzkosti nikoliv herními prvky, ale pomocí příběhu a prostředí. Nebojím se můj zážitek přirovnat ke sledování Interstellaru, původní Planety Opic, Marťana, Ad Astra, atd. 

Dalším elementem je retro futuristické ladění, které zde je tak perfektně zpracováno, že opravdu připomíná obálky klasických sci-fi knížek z mého dětství, nebo propagační materiály Vernera Von Brauna:). Pokud jste někdo měli doma obrázkovou knihu Šest dnů na Luně 1 jako my z bráchou, tak budete úplně doma.

Slabinou hry tak pro někoho může být hlavně gameplay. Hra je možná až příliš jednoduchá. Celou dobu vede za ručičku a nejsem si jistý kolik voleb je v rámci příběhu skutečných. Uvidím až po opakovaném hraní. Určitě nečekejte propracované herní prvky, případně nějaký survival. Nicméně je potřeba si uvědomit, že o tom hra vůbec není. Domnívám se, že autoři hru takto zpracovali aby neztratila na dynamice a hráč byl skutečně pohlcen příběhem a především si jej užíval. Což se podařilo na výbornou. Klasické sci-fi s hlubším příběhem jsem takto herně zpracované ještě nezažil. Je to něco čeho si velmi cením, a proto po dlouhé době dávám plné hodnocení!

Edit po třetím dohrání. Hru mě překvapivě baví hrát opakovaně. Pokaždé jsem objevil něco nového. Nějaká konverzace, či situace se odehraje jinak. Nečekejte nic převratného, ale je to příjemné. Objevil jsem též druhý konec, který rozhodně je zajímavý. Nejraději mám semi-open world pasáž zhruba uprostřed hry na základně Aliance. Takto bych si představoval pokračování, či expanzi hry. Do Vánoc plánuju ještě jednou projít.