Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Po dohrání prvního dílu jsem se hned vrhnul na pokračování a přijde mi, že všechny změny, ke kterým se vývojáři odhodlali, jsou k lepšímu. Jinými slovy zapracovali skoro na všem, co jsem vytýkal prvnímu dílu a přitom to, co jsem chválil, nechali prakticky beze změny.

V prvé řadě je to příběh, který už tady dává i nějaký smysl a hlavně dává smysl prvnímu dílu, protože se zde konečně dozvídám, co se dělo před ním a co se dělo po něm. Už nejsem bezejmenný hrdina a už mám i důvod, proč to všechno dělám. A je zde opět prostor pro rozšíření příběhu, protože konec je opět otevřený a v podstatě i začátek, kde se mohu dozvědět, proč jsem byl ve vězení, apod. Doufám tedy, že dříve nebo později dojde i na další díl. Co se mi ale moc nelíbilo, bylo nekonečně závěrečné video. Tak nějak si nevzpomínám na žádnou hru, kde by bylo outro až tak extrémně dlouhé. Kdyby ten příběh nějak rozdělili a zobrazovali ho postupně, bylo by to podle mě lepší.  

Grafika si drží svůj standard z předchozí hry, včetně možnosti detailního prozkoumávání získaných předmětů. Co mě ale hodně těší, je namluvení dialogů. Toho mluveného slova sice není zase tak moc, ale dobře se to poslouchá.

Postup řešení puzzlů je obvykle intuitivní a možná i trošku lepší než u minulého dílu, ale stále si drží slušně vysokou obtížnost. To znamená, že i zde bych se bez postupné nápovědy nejspíše zasekl na hodně dlouho (hlavně v páté kapitole). Super je i přítomnost deníku, kam se automaticky zapisují důležité věci, včetně nápověd pro některé puzzly, takže není potřeba potom běhat po místnosti sem a tam.

Moje jediná větší výtka pak směřuje opět k ovládání, které je sice lepší než u jedničky, ale i tak se mi často stávalo, že se na základě mého gesta myší neděla mnou očekávaná akce.

Za mě se tedy toto pokračování povedlo. A myslím si, že pro nadšence do logických her bude tento titul velmi dobrou volbou na zpříjemnění několika večerů.
+17
  • PC 85
The House of Da Vinci jsem hrála přesně před rokem v lednu, a i letos mě chytila slina na něco logického. Dvojka tím pádem byla jasná. Čekala jsem hru propracovanější, těžší a delší. Byly mé odhady správné?

Propracovanější druhý díl určitě je, i když mi narozdíl od jedničky přišlo, že je tu více prostojů typu "propracuj se k logické hádance tím, že tady pootvíráš, poodšroubuješ a pomačkáš víc hejblátek". Což není špatně, jen už to občas v celku vyčnívalo. A já si říkala "kdy už se teda konečně dostanu k dalšímu hlavolamu". Čeština mi přišla velmi dobrá a české namluvení potěší, i když úplně nesedí stylem vyjadřování k dané situaci.

Obtížnější mi první 3/4 hry nepřišly, všechno šlo celkem hladce. Ale u logických her to máte těžko. Jednak se na ně musí člověk vyspat, musí fungovat hlava a pak v tomhle případě, člověk musí být dostatečně pozorný, aby mu neutekly nejrůznější skryté páčky, tlačítka či klíče. A mně se nejspíš nějak sešlo všechno dohromady. No a v té zbývající čtvrtině to byl zásek za zásekem. Buď jsem na nějakou hádanku byla krátká nebo se dostavila nepozornost a to nejlepší je něco minout, když se na to hráč nedívá dostatečně blízko, jelikož pak nejde použít klíčový předmět - nenabízí se interakce. Jakožto poctivec (co nejdřív pojde) se však musím poplácat. Nevyužila jsem jedinou nápovědu, ba jsem si je i vypla a šla do každé hádanky s tím, že ji vyřeším sama, i kdyby to mělo být na předlouhé hodiny. A bylo parádní, že se hádanky napříč celou hrou téměř vůbec neopakovaly a vždy se našlo něco nového nebo jsem si toho minimálně nevšimla.

No a zda byla hra větší či delší tím pádem vlastně nejsem schopná posoudit. Jelikož mi šla rozhodně líp než jednička. I s těmi několika těžkými záseky z nejrůznějších důvodů. Vyšla mě na 10 hodin a ještě mi o necelé dvě minuty unikl achievement za průchod na "chodce". Každopádně jsem se náramně bavila a frustrujících momentů bylo po málu. Všem labužníkům a nadšencům do logických her tedy sérii The House of Da Vinci doporučuji!

Pro: Atmosféra, český překlad včetně dabingu, nápaditost a originálnost logických hádanek, obtížnost, viditelný posun od prvního dílu

Proti: Může dojít na záseky

+13
  • PC 75
Psal se rok 2017 a československý tým Blue Brain Games vydal 3D logickou puzzle hru nesoucí název The House of Da Vinci. Ta se u hráčů setkala s pozitivním ohlasem a tak nikoho nepřekvapilo, že o dva roky později vyšlo pokračování s prozaickým názvem The House of Da Vinci 2. Podařilo se tvůrcům úspěšně navázat na jejich prvotinu?

Kdo má zkušenosti s prvním dílem nebo hrami ze série The Room, bude v novém pokračování jako doma. Herní mechaniky i systém ovládání zůstal téměř beze změn – opět vše ovládáte prostřednictvím myši, kterou klikáte na místa, kudy chcete jít, případně který z předmětů vzít, stisknout, posunout, zvednout, položit či jakkoliv jinak s ním interagovat. A že těch příležistostí bude – hra je na podobných interakcích doslova postavena. Jako hráč se vždy objevíte v nějaké oblasti, ve které je potřeba vyřešit všechny logické úkoly, abyste se posunuli v příběhu dál – k dalšímu puzzlu. A tyto logické puzzly jsou hodně variabilní, většinou postavené na mechanických hejblátkách a je zábavné přicházet na jejich nápaditá řešení.

Odbočme ale na chvíli od hratelnosti a podívejme se na příběh. Ocitáte se v roli mladého badatele Giacoma, jenž byl uvězněn za podezření z čarodějnictví a provozování okultních obřadů. K úniku z vězení vám pomůže vlivný a zároveň i podlý šlechtic Cesare Borgia, zároveň vás ale přinutí, ať se vydáte do Milána a přihlásíte se o službu u samotného Leonarda da Vinci. V roli pomocníka pak máte špehovat věhlasného vědátora a podávat průběžně informace o průběhu jeho výzkumů. Na první pohled jednoduchý úkol, dostat se do služeb Da Vinciho však znamená absolvovat náročný vstupní test, který doposud nikdo nesplnil. A jak se s postupujícím příběhem ukáže, vstupní test a následné špehování je jen začátkem napínavého dobrodružství.

Na rozdíl od prvního dílu se tentokrát tvůrci více zaměřili na propracovanost příběhu. Přestože i nadále zůstává hlavně jako nutná výplň mezi plněním rozmanitých puzzlů, umožňuje hráči více se sžít s hlavní postavou, proniknout do děje a soustředit se na jeho postupný vývoj. K tomu tvůrci přidali jeden zásadní prvek nesoucí název Oculus Perpetua. Prostřednictvím něj se v určitých místech můžete přenášet v čase do minulosti. Fantazii se meze nekladou a tak je v těchto místech možnost historii nejen pozměnit, ale také mezi oběma časovými rovinami přenášet jednotlivé předměty. Tím získává hratelnost zcela nový rozměr, který je ve hře náležitě využit. V pozdější fázi pak přístroj získává také vlastnost známou i z prvního dílu a to možnost vidět skryté mechanismy.

I díky cestování v čase opětovně narostla variabilita hádanek a hlavolamů, která je opravdu hodně široká. Navíc jsou vskutku zajímavě navrženy, takže se jako hráči budete těšit, jakou další mechanickou či logickou piškuntálii si na vás autoři připravili. Obtížnost jednotlivých hádanek není přiliš vysoká, ale jak už to tak u logických her bývá, každému sedne něco jiného a ne vždy je mysl správně naladěná do správné formy. Navíc se obtížnost směrem ke konci hry lehce stupňuje. K vyřešení jednotlivých hádanek pomáhá i podrobně vedený deník, který zaznamenává průběh příběhu i některé zajímavé pomocné náčrtky. Drtivá většina mých menších zákysů nebyla kvůli nelogičnosti puzzlu, ale spíš proto, že jsem někde přehlédl místo, na kterém se dá něco udělat. Mnohdy totiž nestačí na místo jen kliknout, ale je potřeba udělat i myší pohyb, čímž se pootočí klíček, posune zástrčka, rozloží mechanický přístroj nebo pootevřou dvířka. Občas se takováto místa obtížně hledají, obdobně jako v prvním díle tak přichází na mysl spojení „pixel hunting“. A pokud byste se opravdu zasekli, je k dispozici několikastupňová nápověda, jejíž úrovně jsou velice rozumně zvolené a od prvního natrknutí, co je kde potřeba udělat, vedou až k téměř doslovnému popisu požadovaného řešení.

Grafické zpracování je opět velmi podařené a je zajímavé sledovat, jak si tvůrci s jednotlivými místnostmi i mechanismy pohráli. Za každým úspěšným vyřešením puzzlu tak následuje odměna v podobě animace, kterou se přesunete k řešení dalšího rébusu. Dílo je k dispozici kompletně v českém jazyce včetně podařeného dabingu. A jak napovídal otevřený závěr, mohli jsme se brzy těšit na třetí díl, který skutečně vyšel. Ale o něm až někdy jindy.

Ve druhém díle The House of Da Vinci pokračují tvůrci v nastoleném trendu a přináší podařenou 3D logickou hru plnou rozmanitých a zábavných puzzlů, která od svého předchůdce lehce nabobtnala svým rozsahem i obsaženými mechanikami. Všem fanouškům logických her můžu jednoznačně doporučit.
+11