Komentáře

The Horde byla jednou z prvních her, co jsem hrál a i když sem se dostal nejdál tuším jen do třetího levelu, dodnes patří k mým nejoblíbenějším. Hrával jsem jí za časů Dooma, Duka a Heretica, kterým sice nemohla být příliš velkým konkurentem, ale přesto měla jakési kouzlo, díky kterému si ji zahraji i dnes.

Říkáte si, jaké že kouzlo může v sobě tahle obyčejná arkáda se strategickými prvky skrývat? Odpověď je jednoduchá, žádná jiná hra mi neposkytne větší dávku odreagování než The Horde. Určitou roli hraje jistě nostalgie, ale zabíjení příšer mečem tak, že se otočíte o 360 stupňů (při třech za sebou následovaných pokusech se vám dokonce zatočí hlava), je prostě geniální myšlenka, jenž mě vždy rozesměje. Celá hra je podbarvena vynikající hudbou, kterou doporučuji k poslechu z Gameplaye.

Vlky, jak jsme s bratrem The Horde přezdívali, jsem nemohl dlouho sehnat právě kvůli již zmíněnému vymyšlenému názvu, ale nakonec se to podařilo a můžu si díky programu DOSBox znovu vychutnávat staré známé herní okamžiky.

Snad jediným záporem je neexistence remaku, protože bych se strašně rád podíval na hordy příšer ve 3D zobrazení.