Diskuze

@Bellerofontes (31.03.2020 23:00): Jestli tě naše debata přiměla k tomu si hru zahrát, tak je to jedině dobře. A pokud k ní pak napíšeš i komentář, tak dvojnásob :-)

@Tulareanus (31.03.2020 22:23): Sorry, ale ukazatel života ani běžné prvky z japonských survival her nejsou věci, které jsou vlastní klasickým adventurám... Ale to už se dostáváme do debaty, do které jsem se ani pořádně dostat nechtěl. Evidentně máme na tuto hru (a možná i na adventurní žánr jako takový) jiný náhled. A určitě máme jiné priority, každému se líbí něco jiného.

@Tulareanus (31.03.2020 20:22): A co třeba ukazatel života a nutnost obstarávání jídla, aby se ukazatel doplnil? A nebo hledání peněz, aby bylo vůbec možné uložit hru...

@Tulareanus (31.03.2020 19:13): Souhlasím s tím, že nad tím mnohdy až moc přemýšlím. Fakt je ten, že toto není čistokrevná adventura, ale spíš mix s RPG a stealthem. A já nejsem moc příznivcem těchto míchanic. Taky mě mrzí, že to tak strhávám, proto jsem taky ve hře vydržel relativně dlouho, protože jsem se tam snažil najít něco pozitivního. A možná i proto jsem sem nejdřív napsal vyjádření do diskuze, než jsem vůbec napsal komentář. Ale i teď s časovým odstupem se utvrzuju v tom, co jsem si myslel hned po konci hraní této hry, ale vlastně jsem to sem ani nechtěl pořádně napsat - pro mě je to nejhorší hra, kterou jsem za poslední roky hrál.

@Tulareanus (29.03.2020 19:42): Beru, že byli chudobní a mladý chlap se rozhodl vydat do světa. Ale desetiletý kluk? A proto, že mu maminka nedala dárek nebo neudělala nějaký dort? A byť sebechudší matka, to mu nemohla nějaký aspoň symbolický dárek dát nebo upéct? Tohle je prostě tak ujeté... Schovávaní před potvorama je přesně to, co mě na tomhle bavilo ze všeho nejmíň a ve finále mě to přimělo hru vypnout a odinstalovat...

Nesouhlasím ani příliš s nadhodnocením těch starších adventur. Pustil jsem se do Syberie a oproti The Count Lucanor je to jako balzám na duši. A hlavně, ta hra vítězí ponurou atmosférou alpské vesničky i staré továrny na mechanické hračky. Opětovné hraní po (mnohem) více než deseti letech si dosytosti užívám.

@Tulareanus (28.03.2020 19:34): Komentář k tomu napíšu, jen to pojmu lehce jinak - vyloženě jako komentář ke hře. Tady jsem napsal i důvody, proč jsem se do hry pustil a co jsem od ní čekal. Protože na první dobrou bych se do takovéto hry nikdy nepouštěl. A přiznávám se, že po odehrání pár desítek minut mě ani tak nezajímala hra jako taková, ale spíš jsem se v ní pokoušel najít kouzlo, které tě očarovalo, že ji hodnotíš na úrovni takových her, jako Broken Sword 2, Fahrenheit. Syberia, Neverhood nebo Sherlock Holmes: The Devil's Daughter. Klasické slovanské pohádky o vydání se do světa jsou sice typické, ale zvolit za postavu jdoucí do světa desetiletého kluka a ještě kvůli takovému důvodu... No nevím. A procházení a hledání bytostí? Tam se mi hned evokovala pravěká Mixed-Up Mother Goose, která byla graficky na stejné úrovni, ne-li lepší. Navíc jsem si k tomu vyčlenil celou noc, že to dohraju, tak jsem to chtěl zvládnout. Ale jakmile se všude možně objevili ti pochodující duchové, tak jsem to po pár minutách vzdal, protože zábava klesla k bodu mrazu a nastoupila akorát frustrace.

@Tulareanus (27.03.2020 15:54): Na doporučení Tulareanuse jsem se pustil do této hry. Asi nechtěně se mu podařilo splnit mou posléze napsanou poznámku, že hledám méně ambiciózní hru, kterou bych vyplnil mezičas po dohrání série Agáthy Christie a před započetím kompletní série Syberie. Původně jsem chtěl místo "méně ambiciózní" napsat "sra*ku", ale ani bych nevěřil, jak přesný by ten výraz byl.

Celkově shrnuto - mám rád poklidné adventury, kde jde o zajímavý příběh, humorné eskapády, řešení logických úkolů. Naopak nemám moc rád jakoukoliv akci či střílení, časové limity nebo bezduché chození odnikud nikam a prohledávání herního světa...

Co nám nabízí The Count Lucanor? Pixelartovou grafiku, jejímž přítelem rozhodně nejsem. Když už si pouštím hru, tak chci, aby aspoň trochu vypadala. Nevadí mi i starší díla třeba z devadesátých let, kde ta grafika byla tehdy na špičce a pixely tam byly hlavně kvůli použitému nízkému rozlišení. Zde sleduju pixely ve fullscreenu 19020x1080... Věděl jsem tedy, že technické zpracování nebude to, co by mě u této hry uchvátilo. Tak nějak jsem doufal, že půjde o zajímavý příběh s nějakým přesahem - historický, psychologický, mysteriózní či detektivka. A co se mi dostalo? Už úvod příběhu nezní příliš nadějně - desetiletý fracek je zklamaný, že mu maminka nepřichystala žádný dárek na narozeniny (ta to omlouvá tím, že nemají peníze) a tak se rozhodne vydat do světa najít poklad. V následujících minutách jde postava venkovní přírodou, občas vezme něco k jídlu a potká pár postav, kterým může dát něco ze svých zásob či věcí s tím, že nejspíše to ty osoby nějak vrátí. Po relativně krátké procházce přichází tma a přesun na hrad, jehož jméno už si nepamatuju. Zde jsou jednotlivé komnaty s úkoly a atrium, kde je fontána s jediným místem k ukládání (za peníze) a místo na prokecání s postavami. Dostáváte klíče, které vám otevírají dveře k jednotlivým jednoduchým puzzlům. V nich musíte získat písmena, abyste zjistili jméno modrého skřítka. A aby toho nebylo málo, postupem času začnou na hradě přibývat potvory, kterým je potřeba se vyhýbat.

Takže abych to shrnul - o kvalitě hlavního příběhu si můžete udělat názor sami, dialogy jsou vesměs o ničem a soustředí se jen na základní informace. Hlavní náplní je pak procházení se po přírodě/hradě, prohledávání nejmenších zákoutí a hledání jídla pro doplňování života případně zlaťáků, aby bylo možné nakupovat věci a hlavně ukládat, což jde jen u zmíněné fontány u atria. Jednotlivé puzzly v místnostech jsou aspoň trošku světlejším bodem, nejsou nijak zvlášť nápadité, ale aspoň trochu zabaví.

Přiznám se, že už po pár minutách jsem přemýšlel, proč hrát dál. Hlavní hrdina mi byl nesympatický už od úvodního intra, příběh se nikam pořádně neposunul, dialogy minimalistické, logické puzzly celkem jednoduché a občas zdlouhavé. A když se k tomu přidaly potvory, které znemožňovaly plynulý průchod jak hradem, tak dokonce řešení některých logických úkolů, tak jsem to definitivně vzdal.

Můžu s čistým svědomím po odehrání více než tří hodin prohlásit, že tohle není hra pro mě...