The Black Cauldron

Další Sierrácká adventura z hloubi 80. let a zde na DH další pole neorané. Tentokrát se jedná o příběh dle (pro mě) neznámé Disneyovky natočené podle (pro mě) neznámé knihy. Ovládáte pomocníka pasáka vepřů Tarana a úkolem je záchrana světa. Jak také jinak. Ovšem ze začátku to tak nevypadá.

Hra vás bez intra vyhodí před vesnickou chalupou. OK tedy, jdu dovnitř a třeba se dozvím víc. A dostávám první quest, "nakrm prase". Je za pět herních bodů. Zde dochází mimoděk k jediné humorné situaci ve hře (jinak je hra naprosto vážná, což není u Sierry standardem), kdy se ukliknu, neb nemám ovládání ještě úplně pod kůží a nebohého Tarana nechám ochutnat prasečí pomyje. Příliš mi asi nepoděkoval. Otevírám dveře od chlívku, čímž je rozbiju. Nakrmím prase a prase zdrhá z výběhu ven. Inu dovedete si představit ideálnější začátek hrdinského eposu? =)

Následně se rozvíjí poměrně zajímavý, byť také nemálo podivný, příběh, ve kterém nebohé prase musí být odklizeno do bezpečí a nakonec se dostane i na onen v názvu zmíněný Černý kotlík.

Dle popisu hry tady na DH se má hra ovládat parserem. Minimálně v mém případě tomu tak nebylo a hra se ovládala funkčními klávesami. F3 - vybrat předmět v inventáři, F4 - použít vybraný předmět z inventáře, F6 - akční klávesa pro rozhovory, zkoumání, braní předmětů. Hudba z PC speakeru zvučí jen na některých obrazovkách a v zájmu zachování sluchu jsem ji musel významně zeslabit. EGA grafika je na rok výroby naprosto nadstandardní, vždy poznáte, na co koukáte a třeba temný les působí opravdu děsivě.

Hra mě bavila hrát, přesto jsem jí dal "jen" 65%. Důvod? Hra je strašně nefér. Třikrát ve hře je odchod z obrazovky schován za zdánlivě pevnými překážkami, z toho jednou odcházíte dírou, před kterou vás hra varuje. V 99% případů by vás v této hře i v jiné Sierrovce podobný pád dírou zabil. Ale zde ne.

A tím nekončím. Hra obsahuje vše, co v ranných Sierrovkách "milujeme" - úzké plošinky, schody (kupodivu ty mne zde nezabily ani po pádu, asi jsem spadl z malé výšky) a zlatý hřeb Black Cauldron - šplhání po laně. Pro představu: Cílem je vyšplhat po laně ze spodního středu obrazovky do levého horního rohu. Toho docílíte tak, že budete střídavě mačkat klávesu "nahoru" a "doleva" v pravidelném rytmu a nebohý Taran pokaždé popoleze o cca 1 pixel. Postavička je stále v pohybu, když vypadnete z rytmu, následuje pád a většinou i smrt a load. Samozřejmým předpokladem úspěchu je snížení hry na rychlost "slow", jinak je tato sekce nehratelná. Po dvojím zmáčknutí stejné klávesy se pohyb postavičky zastaví. V ten okamžik doporučuji save. Tato sekce je dohratelná, ale je o nervy. Navíc mne chytaly křeče do prstů. Když slavnostně vyšplháte nahoru, nebojte se, že jste lano viděli naposledy. Sadističtí autoři vás na něj poženou do stejných míst ještě minimálně dvakrát. Tady by vzteky rozmlátil klávesnici i Maháthmá Gándhí. Já sám v této obrazovce spadl minimálně 50x.

V mém případě jsem si "dopřál" šplhání ještě jednou "navíc". Důvod je následující. Taran musí jíst a pít. Jestliže si tak jako já zapomenete dotankovat vodní měch před šplhem do skalního hradu, budete mít velký problém. V hradu jsem žádný zdroj vody neobjevil a pod vlivem křičící a žízní strádající postavičky jsem se rozhodl loadnout notný kus nazpět, kdy ještě bylo kde dotankovat. Přišel jsem tak o cca 20% postupu ve hře a musel jsem znova absolvovat šplh po laně. Žízeň a hlad jsou logické. Logické je i to, že jsou místa, kde prostě nedotankujete. Ale jen to zvyšuje pekelnou obtížnost hry.

A vrchol frustrace a neférovosti hry? Henchman. Tato postava bloumá po skalním hradě a škodí vám. Před nalezením magického meče vás "jen" strčí do šatlavy a okrade o celý inventář, po nalezení magického meče vás bez milosti zamorduje. Vaše jediná obrana před ním je po nalezení magického meče křísnout ho s ním po hlavě a tím ho omráčit. Z limbu se probírá za pár vteřin a při ideální cestě hradem (když jsem hru dohrál) jsem ho musel omráčit 3x. Chápu, že je hra pro děti, ale tady jdou veškeré ohledy stranou, měl by jít zabít. On si na žádné ohledy také nehraje. Navíc se objevuje vyloženě nefér a po každém předchozím setkání na vás vyleze z místa, kam se za tu dobu nemohl dostat. Jednak tam není žádný průchod, navíc neměl čas se tam dostat, protože jsem šel přímou cestou, takže mi neměl jak nadběhnout.

Je vidět, že jde o dřevní doby počítačového hraní. Pod vší tou nefér obtížností se skrývá hodně dobrá hra. Jen k sobě nepustí každého. Ale kdo jí dobyde, tomu se odmění šťastným koncem. A od toho tu koneckonců pohádky jsou.