Sydney Hunter and the Caverns of Death je třetím dílem série plošinovek s hledačem pokladů Sydney Hunterem. Během průzkumu Mt. Doom na tajemném ostrově Sundial je Sydney uvězněn uvnitř sopky. Labyrint jeskyní je plný překážek, tmy a navíc se probudil bůh sopky žádající si další oběť. Sydney musí projít dvanácti (v režimu Normal deseti) jeskyněmi, aby unikl z Jeskyní smrti. Tentokrát se nestačí všem překážkám vyhnout, ale na některé protivníky musí hlavní hrdina použít svůj bumerang. Cesta je občas blokovaná a otevře se až po navrácení pokladu na správný podstavec.
Sydney Hunter and the Caverns of Death je mimo ostatní platformy také k dispozici ve své SNES variantě v rámci Sydney Hunter Collection pro systém Evercade vydané roku 2023, která obsahuje i předcházející dva díly. Hra vznikla na základě úspěšné kampaně na Kickstarteru z roku 2015, díky níž má dvě jeskyně navíc. Na slíbené verzi pro NES se stále pracuje.
jvempire
Třetí díl přenesl dobrodružství Sydney Huntera na 16-bitové systémy, konkrétně SNES. A na hře je to vidět nejen na detailnější grafické stránce, ale i co do rozsahu. Hra je tentokrát rozdělena na dvanáct samostatných jeskyní, které jsou čím dál rozsáhlejší. Asi od poloviny hry je před koncem i sekvence hektického výstupu skákáním po plošinách a lezením po liánách, protože se jeskyně celkem svižně plní lávou. To jsou nejnáročnější části hry a zároveň moje nejméně oblíbené. Ono je není až tak problém zvládnout, stačí pár pokusů a už se dá i tušit která cesta nebude ta pravá, ale obecně nemám rád hraní v časovém presu.
Jednotlivé jeskyně nejsou malé ani velké, orientace není problém. Lze se i podívat na automaticky kreslenou mapu, ale vlastně jsem to použil jen na začátku. Nejproblematičtější je si pamatovat, kam který poklad patří aby otevřel cestu dál. V tomto díle se už nestačí protivníkům jen vyhýbat, ale lze je i likvidovat pomocí bumerangu. To se hodí na plnější oblasti a úzké průchody. Navíc samotný princip bumerangu lze hezky využít a zasahovat i hůře dostupné nepřátele zpětným pohybem.
Díky rozdělení na části se ke hraní lze vracet bez obav ze zapomínání, takže se dobře hodí i na kratší herní seance. Také není potřeba při ztrátě životů opakovat celou hru, už dosažené jeskyně jsou přístupné klasicky kódem. Celkově jde o zatím nejpovedenější díl, který pěkně kombinuje skákání, boj a průzkum. Caverns of Death sice nejsou ničím originální nebo inovativní, ale přináší poctivou porci zábavy.
Jednotlivé jeskyně nejsou malé ani velké, orientace není problém. Lze se i podívat na automaticky kreslenou mapu, ale vlastně jsem to použil jen na začátku. Nejproblematičtější je si pamatovat, kam který poklad patří aby otevřel cestu dál. V tomto díle se už nestačí protivníkům jen vyhýbat, ale lze je i likvidovat pomocí bumerangu. To se hodí na plnější oblasti a úzké průchody. Navíc samotný princip bumerangu lze hezky využít a zasahovat i hůře dostupné nepřátele zpětným pohybem.
Díky rozdělení na části se ke hraní lze vracet bez obav ze zapomínání, takže se dobře hodí i na kratší herní seance. Také není potřeba při ztrátě životů opakovat celou hru, už dosažené jeskyně jsou přístupné klasicky kódem. Celkově jde o zatím nejpovedenější díl, který pěkně kombinuje skákání, boj a průzkum. Caverns of Death sice nejsou ničím originální nebo inovativní, ale přináší poctivou porci zábavy.
