Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Od prvního oznámení jsem se na hru opravdu těšil, i když některé záběry nevypadaly nejlépe. Často ale špatně vypadající hra nakonec překvapí a naopak skvělé ukázky nejsou zárukou dobré hry. Stranger of Paradise je zhruba na půl cesty. Začnu neobvykle technickou stránkou, která už v ukázkách nevypadala nejlépe. To se bohužel moc nezměnilo. Grafika ani na nejvyšší nastavení neprokoukne, přirovnal bych ji k horší PS4 nebo lepší PS3 hře. Také záleží na konkrétní scéně, někdy hra umí překvapit. Často zmiňované propady snímků jsem naštěstí neměl, ale přehnaná náročnost vzhledem k zastaralosti grafiky se projevila hlukem. Už dlouho se nestalo, že by počítač honil větráky tak vysoké otáčky a hlavně téměř po celou dobu. Nedávno vydaný patch 1.04 to trochu zlepšil, ale to už jsem téměř končil. Naopak pochválit musím hudbu, které je pro Final Fantasy typicky povedená.

Příběh je kapitola sama pro sebe. Spojení s prvním Final Fantasy je skvělý nápad a stejně jako u Final Fantasy VII bych se nezlobil za více podobných projektů. Jeho styl odpovídá osmdesátým a devadesátým létům a je potřeba to tak brát. Z dnešního pohledu jde o samé klišé a podivnost, ale pokud máte (jako já) rádi první Ultimy nebo Might and Magic tak vás může i potěšit. Co nepotěší nikoho jsou rozhovory. Jejich dostupnost pouze přes menu je nehezká a ani samotné repliky za to klikání moc nestojí. Další věci jsou už pozitivní. Pro žánr je klíčový soubojový systém a vývoj postavy. Oboje se hodně povedlo a baví i po 56 hodinách. Postava má k dispozici 28 povolání - jobů, vycházejících z hlavní série. Ty se postupně odemykají v závislosti na postupu těmi předchozími. Každé lze vylepšit na level 30, ale po dohrání hry se zpřístupní Chaos obtížnost ve které lze maximum zvýšit až na 99. Každé povolání má své schopnosti a další přidává vybavení. V nastavení postavy je možné jednotlivé schopnosti přiřazovat kombům. To ve spojení s dvěma druhy krytí a úhyby dává zábavný a flexibilní soubojový systém. V základu jsem odemkl všechny povolání a pak se soustředil jen na pár nejpoužívanějších. Dostat na maximum všechny by už bylo na moc dlouho. Prostředí a nepřátelé vycházejí z Final Fantasy obecně, ne pouze z prvního dílu a je zajímavé procházet známé lokace z jiného pohledu.

Samotná struktura misí je obvykle celkem přímočará, ale najde se pár zamotanějších lokací a dohledávání skrytějších předmětů dá zabrat často. Na Chaos obtížnost je pak nutné jednotlivé mise odemykat za speciální krystaly a to v různé náročnosti. Ta je už od začátku hry nastavena jako doporučený item level, jehož maximum je nakonec 300. Vzhledem k neexistenci postihu za smrt je možné začít i o něco náročnější misi a postupně si získat dostatečnou výbavu. Některé nepřátele je také lepší likvidovat daným povoláním, takže se vyplatí povolání točit dle situace. Hra obsahuje i slušné množství vedlejších misí a některé je nutné odemknout nalezením ukrytého předmětu. Nejotravnější část hraní je správa předmětů. Těch za každou misi najdete vyšší desítky a nepotřebné je třeba rozebírat kvůli zisku surovin. To je dost úmorná činnost a navíc zbytečně častá. Vylepšování je celkem fajn, ale vyplatí se až když získáte stabilnější výbavu nebo při problémech.

Stranger of Paradise mě nakonec nezklamal a hraní jsem si užíval. Původně jsem plánoval projít všechny mise a najít kompletní "zápisky", ale nakonec jsem zvládl i všechny achievementy. Dokončení na 100% by ještě chtělo odemknutí všech misí na level 300 a všech povolání na 99, ale to už neplánuji. Možná časem pokud hra dostane nějaký nový obsah, tak k tomu plynule dojde. Pokud máte rádi tento žánr a nejlépe i Final Fantasy, tak hru rozhodně doporučuji. Má sice nějaké otravné stránky, ale hratelnost jako taková je výborná.
+22
  • PC 80
Intrikálně propojený svět, který nabízí nemalou dávku svobody průzkumu. Náročné souboje ve smyslu nutnosti počínat si opatrně, strategicky, a s vybudovanou pamětí svalovou i tou čistě vizuální, neb je často třeba správně předvídat, co se nepřítel právě chystá udělat. A je žádoucí si takto počínat, neboť smrt se trestá - typicky ztrátou expů, bez kterých si nelze vylepšit postavu, popř. ani dokoupit zásoby. Samozřejmostí je také absence libovolného ukládání postupu, místo toho se hra v podstatě uloží kdekoliv ji člověk vypne, a během hraní se člověk také může obracet na zafixované checkpointy, u kterých většinou také může uplatnit expy, odcestovat do jiných koutů, doplnit základní výbavu a zcela se vyléčit, a hlavně tím i resetovat celou danou úroveň a tím pádem i znovu obživit každého padlého enemáka. Nějak takto ve svém krcálku definuji subžánr "soulslike", a asi jsem zbytečně specifický, poněvadž všude po internetech se tento termit ledabyle chlustá i na zdejšího Rajského Cizáka. Evidentně tedy stačí onen systém fixních checkpointů a respawn nepřátel, páč až na malé výjimky SoP nic jiného z výše zmíněného nesplňuje.

Mnohem více než soulslike je SoP niohlike (ano, zastávám názor, že Nioh si zcela bez debat vysloužil vlastní terminus technicus). Tak třeba taková stamina tady v podstatě neexistuje, můžete svébytně máchat čepelí i ohanbím do áleluja, stejně jako do zblbnutí uskakovat a přemetovat. Musíte si nicméně hlídat manu, kterou využijete na všechna kouzla i speciální pohyby a buffy, a hlavně postoj, který když se Vám rozbije, pravděpodobně následuje rychlá smrt. Ale to nevadí ani nefrustruje, protože smrt zde není nikterak trestána, spíš naopak - expy Vám nic a nikdo nikdy nevezme, jednotlivé džoby levelíte rychle a plynule a automaticky, naspořené příslušné skillpointy na Vás vždy čekají v bezpečí u čekpointových krychlí nebo mimo mise, a navíc - když Vás třeba párkrát zabije boss, po smrti Vám hra naservíruje milosrdnou radu, jak na daného bosse ideálně vyzrát. 

A jsou to právě souboje, při kterých hra nepopiratelně září a sklízí naprostý úspěch, zejména v rámci té tak snadno přístupné a organicky vyzdvihované variability. Mezi všemi rozdílnými džoby, dvěma druhy blokování útoků (jeden z nichž doplňuje manu a dokonce konkrétní útoky absorbuje a poskytuje tak nějakou konkrétní abilitu grátis, ale také rychleji rozbíjí postoj) a tou navýsost uspokojivou kinestetikou všech zbraní, jsou souboje výslovně lahůdkovou záležitostí takřka po celou herní dobu (v mém případě necelých 40hod). A asi není výstižnějšího vysvětlení, proč má člověk tak snadný popud všechno střídat a experimentovat, než když neustále umírá v jedné konkrétní situaci, kterou ovšem po změně džobu a zisku příslušných abilit propluje s jednou rukou jak vařečka rajskou. Soubojový systém rozhodně není dokonalý - AI společníků bývá nad rámec jejich úctyhodné schopnosti držet se naživu poměrně tragická, hitboxy bývají často nesmyslné, a OP magii bohužel není satanužel ani ze čtvrtky taková švanda používat, jako klasické melee sekačky - ale stejně si SoP zaslouží pochvalu za to, jak úspěšně a nepřeberně zábavně si pohrává s takovým množstvím neotřelých konceptů. 

Za co si pochvalu nezaslouží je doslova všechno ostatní, neb všechno ostatní je absolutně tragikomické. Kdyby v nějakém alternativním univerzu existovala verze hry s prezentací na úrovni remaku Duší Démonů, a někde na jůtubu bych viděl video z té reálné verze s titulkem "Fanouškovský PS2 Stranger of Paradise Demake", smekl bych příčesek a pogratuloval autorovi k výborné práci. V tom našem univerzu se ovšem v této podobě hra prodává s tradiční AAA cenovkou, a je to věru výsměch. Hra vypadá a hýbe se jako něco, z čeho by se ani PS3 nemělo sebemíň zapotit, přesto svými nároky dává neskutečně zabrat i modernímu hardwaru. Design jednotlivých úrovní je snad až urážlivě jednotvárný a prostoduchý a zároveň protkán tolikrát recyklovanými assety, že i přes své lineární pojetí v tom člověk může snadno zabloudit a ještě i zpětně dumat, jestli vůbec začal tu správnou misi, nebo nechtěně znovu spustil již prošlou. A pak je tu příběh, writing, VA, všechno natolik "tak špatný, až je to vlastně dobrý", že chci legitimně věřit tomu, že je to všechno by design, že to má být jen propracovanou parodií Final Fantasy příběhů; ostatně, této teorii hraje do karet i četné vyloženě komediální časování mnoha momentek. Taky se ovšem nabízí ta varianta, že tu jen prostě proběhla divoká kreativní vize, která holt vypadala mnohem líp v něčí hlavě, než pak v praxi. Protože když si mimo kontext výsledné hry představím koncept kapku šíleného FF spinoffu s parodickým protagonistou, komplexním soubojovým systémem, nelidskými dialogy a retro estetikou, tak taky vidím dalekosáhle pohlednější konečnou mozaiku, než co se nám ve finále dostalo. Stojí ale za zamyšlení, jestli technicky lepší a vyspělejší verze hry by taky v konečném důsledku nebyla poněkud nudnější.

Nenapadá mě, jak lépe toto psaní ukončit, než hloupou alegorií: SoP je exvizitně vyzrálé víno zachované v časové kapsli, která je pohřbena pod nesmírně tučnou vrstvou hnoje. Pakliže Vám farmářský lájfstájl moc nevoní, za tu snahu, špínu a smrad Vám degustace pravděpodobně stát nebude. Pokud ale naopak nemáte s trochou nečisté práce a notnou dávkou sebezapření problém, může se Vám dostat mimořádně a šokujícně chutného zážitku. Upřímně hře přeji minimálně ten stejný kultovní úspěch, jakého dosáhl třeba takový Deadly Premonition. Mezitím to budu i nadále hrát, protože skrze svůj striktně specifický bias mi vlastně nic z výše uvedeného reálně nevadí, resp. nijak mi to v požitku ze hry nepřekáží. Přece jen jsem člověk, který v minulosti bohatě emuloval všemožné tituly na slabším PC, takže na ohavné vizuály a špatný performance jsem de facto zvyklý, a má to pro mě tak i naprosto efektivní nostalgický stimul.

Pro: Nesmírně zábavný a návykový gameplay pramenící z mimořádně vydařené variability a podpůrných mechanik; hudba

Proti: Teoreticky všechno ostatní, je jen otázka, jak moc to člověku bude vadit

+16