Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 55
K The Path of Destinies jsem se dostala jen proto, že byla rozdávaná zdarma na Steamu, hra to špatná není, ale v taky by to mohlo být mnohem lepší. V mnoha ohledech mi hra připomínala reboot Prince of Persia s pohádkovou vizáží. Ať už (ne)obtížností, gameplayem nebo získáváním schopností (mečů).

Hra obtížná opravdu není a až na pár míst (přesněji vyhýbání se ohnivým koulím), jsem neměla problém hru projít. Já si na nervy drásající hry nepotrpím, takže mi jednoduchost u her nějak extra nevadí, ale tohle bylo možná trochu moc. Snad jediná věc, která může na začátku dělat problém je to, že životy se zkrátka neregenerují samy od sebe, ale to snadno vyřeší upgrade prvního meče. To byl taky jediný meč, u kterého jsem používala jeho vlastnost, jinak další schopnost prostě nebyla potřeba, všechny boje byly i bez toho zvládnutelné. Sice se mi líbil crafting a možnost pak různými meči otevírat vedlejší cestičky, ale ačkoliv se mi tenhle prvek líbil, ve hře byl absolutně k ničemu. Navíc všechny cesty, ostrůvky a srázy jsou ohraničeny neviditelnými stěnami, takže sice nepřátelé můžou být skopnuti do věčných lovišť, ale hlavní postava Reynardo se pádu bát nemusí. Nevím, proč je Reynardo tak OP a proč hra není trochu alespoň v některých místech těžší, protože takhle může spoustu lidí po chvíli nudit. I tak je ale smrt ve hře nevyhnutelná.

Tady se dostávám k příběhu a k tomu, jak je hra řešená. Lišák Reynardo musí minimálně 4x zemřít v různých ukončeních příběhu, aby zjistil všechny 4 pravdy, které mu pomohou dojít k "dobrému" konci. Celkem 24 alternativních ukončení je tedy pouze za účelem objevení těchto pravd a opravdový konec je jen jedna verze, která byla na můj vkus prostě moc klišé. Na jednu stranu se mi líbí možnost objevit jednu pravdu několika různými způsoby, ale na stranu druhou po úspěšném dohrání ztrácí smysl znovu objevovat jiné neúspěšné ukončení hry. Jako člověk, co má rád achievementy se časem snad dopracuji k získání všech verzí příběhu, ale to, že se nedají přeskakovat cutscény (povedlo se mi přeskočit jen pár vět mezerníkem, ale většina opravdu nejde) a že text je víceméně vždy stejný, dělá tenhle úkol opravdu útrpným. Vypravěč sice upraví své průpovídky podle toho, kolik toho Reynardo ví, ale pak už se text nemění a poslouchat to poněkolikáté je otrava.

Ačkoliv se mi líbilo to, jak byla hra myšlená, ale provedení nebylo zrovna ideální. Zbytečně jednoduché, nevyužité prvky gameplaye, všechno na x-krát opakované atd. Takže sice se nejedná o nejhorší hru na světě, ale do opravdu zábavné hry má taky docela daleko.
+17
  • PC 70
Hra mě zaujala především svým pohádkových zpracováním, kdy se v kůži lišáka vydáváme na cestu za záchranou království. V téhle cestě nám pomáhá kouzelná kniha, která umí vracet čas. A tak se při neúspěchu vrátíte zpět na začátek, kde máte nově na výběr více možností, jakou cestou se vydat a dojít ke správnému cíli. K dosažení dobrého konce musíte čtyřikrát selhat a to v určitých situacích. Důvodem je, že u každého ze čtyř bodů, kde musíte selhat je několik zakončení a může se stát, že při procházení zvolíte nějakou možnost, která vás přesune z vámi chtěné linky na linku jinou a odkryje vám konec, který již k úspěšnému dokončení nepotřebujete.

Vracení se v čase a náprava vlastních chyb je velmi důležitým prvkem v této hře, bohužel je to i kámen úrazu, kdy se vracíte do lokací, kde už jste byli. Lokací je bohužel málo a i když by se nabízelo, že by se některé části příběhů mohli odehrávat v jiných lokalitách, než se odehrávají. A tak si během hry několikrát projdete ty stejné lokace, především pak tedy poslední lokaci, která je vždy stejná. Tuto část se snažili autoři zpříjemnit otevíráním dveří pomocí speciálních mečů, kdy některé cesty sice vedly pouze k truhlám a zpět, ale některé vás provedly boční cestou k vytyčenému cíli.

Součástí hry jsou i souboje, které jsou rychlé a svižné, a také zábavné. Využívat v nich můžete několik způsobů boje, kdy protivníka můžete omráčit, chytit a zahodit, přitáhnout si ho hákem atd. To všechno funguje dobře. Bohužel jsou zde dvě věci, které souboje znepříjemňují. Tou první věcí je kamera, která se občas přiblíží, až příliš a vy nevidíte kolik protivníků zbývá, kde se nacházejí atd. Druhým problémem je krkolomné ovládání, kdy se mi kolikrát stalo, že jsem chtěl utéct z boje a vyhnout se výbuchu, ale postava zůstala bez zájmu stát.

Přesto všechno se jedná o zajímavý titul, který může být sice v pozdějších fázích trochu útrpný, ale rozhodně stojí za zkoušku.

18/31 - RPG hra, ve které jsem zachraňoval další z mnoha herních království, v pohádkové grafice a se zvířátky v hlavní roli místo lidí. Během hraní jsem se celkem bavil, i když to opakování bylo v některých chvílích úmorné.

Pro: Veliké množství konců, grafické zpracování, otevírání nových cest při opakovaném průchodu

Proti: Málo lokací, které se často prochází stále dokola, krkolomný pohyb postavy při soubojích

+12
  • PC 60
Nečekal jsem od "časové smyčky" v podání malého studia vůbec nic, ale díky vypravěči a větvení příběhu jsem Reynardovo dobrodružství až hltal. Vypravěč zvládal popisovat příběh, namlouvat dialogy a nutit mě zpochybňovat svá rozhodnutí naprosto skvěle. Jeho popisování mého chování ve hře mi nejednou vyvolalo úsměv na tváři. 

Na několika místech jakoby mi myšlenky četl a položil jen tak do placu otázku, která mě také zrovna napadla. Třeba ohledně level designu nebo příběhu. Odpovědi jsem se sice nikdy nedočkal, ale líbilo se mi, že neduhy světa brali vývojáři v potaz. 

Potěšil mě i soubojový systém, který je velmi jednoduchý, ale zábavný. Díky několika pohybům a háku měly souboje skvělé tempo. Kvůli pár (opravdu jen pár) druhů nepřátel bylo i nutné promyslet další svůj krok. 

Stories je opravdu malá hra a právě kvůli tomu mi přišly její největší plusy zároveň největšími mínusy. Kvůli nutnému opakování neměnících se úrovní a soubojů s nepřáteli jsem po pár hodinách pocítil únavu materiálu. Příběh se stále větvil, ale aby se mohl větvit, musel jsem dělat už jednou zkoušená rozhodnutí a to znamená znovu poslouchat už několikrát slyšené věty. Nechal bych se klidně opít jinými podkresovými obrázky a byl bych spokojenější.

Stories The Path of Destinies je roztomile jednoduchá rogue lite, která si mě získala na skvěle vyprávěný příběh skrz vypravěče, který mi jakoby myšlenky četl. Vývojáři ve Spearhead Games museli udělat něco dobře, protože po dohrání jsem se okamžitě vrhl na Omensight a mám sice ve hře pár hodin, ale už teď mě baví, jakým způsobem posunuli svůj styl ze Stories o několik úrovní dál.  

Herní výzva 2022 - 10. Vzhůru do oblak
+12