K The Path of Destinies jsem se dostala jen proto, že byla rozdávaná zdarma na Steamu, hra to špatná není, ale v taky by to mohlo být mnohem lepší. V mnoha ohledech mi hra připomínala reboot Prince of Persia s pohádkovou vizáží. Ať už (ne)obtížností, gameplayem nebo získáváním schopností (mečů).
Hra obtížná opravdu není a až na pár míst (přesněji vyhýbání se ohnivým koulím), jsem neměla problém hru projít. Já si na nervy drásající hry nepotrpím, takže mi jednoduchost u her nějak extra nevadí, ale tohle bylo možná trochu moc. Snad jediná věc, která může na začátku dělat problém je to, že životy se zkrátka neregenerují samy od sebe, ale to snadno vyřeší upgrade prvního meče. To byl taky jediný meč, u kterého jsem používala jeho vlastnost, jinak další schopnost prostě nebyla potřeba, všechny boje byly i bez toho zvládnutelné. Sice se mi líbil crafting a možnost pak různými meči otevírat vedlejší cestičky, ale ačkoliv se mi tenhle prvek líbil, ve hře byl absolutně k ničemu. Navíc všechny cesty, ostrůvky a srázy jsou ohraničeny neviditelnými stěnami, takže sice nepřátelé můžou být skopnuti do věčných lovišť, ale hlavní postava Reynardo se pádu bát nemusí. Nevím, proč je Reynardo tak OP a proč hra není trochu alespoň v některých místech těžší, protože takhle může spoustu lidí po chvíli nudit. I tak je ale smrt ve hře nevyhnutelná.
Tady se dostávám k příběhu a k tomu, jak je hra řešená. Lišák Reynardo musí minimálně 4x zemřít v různých ukončeních příběhu, aby zjistil všechny 4 pravdy, které mu pomohou dojít k "dobrému" konci. Celkem 24 alternativních ukončení je tedy pouze za účelem objevení těchto pravd a opravdový konec je jen jedna verze, která byla na můj vkus prostě moc klišé. Na jednu stranu se mi líbí možnost objevit jednu pravdu několika různými způsoby, ale na stranu druhou po úspěšném dohrání ztrácí smysl znovu objevovat jiné neúspěšné ukončení hry. Jako člověk, co má rád achievementy se časem snad dopracuji k získání všech verzí příběhu, ale to, že se nedají přeskakovat cutscény (povedlo se mi přeskočit jen pár vět mezerníkem, ale většina opravdu nejde) a že text je víceméně vždy stejný, dělá tenhle úkol opravdu útrpným. Vypravěč sice upraví své průpovídky podle toho, kolik toho Reynardo ví, ale pak už se text nemění a poslouchat to poněkolikáté je otrava.
Ačkoliv se mi líbilo to, jak byla hra myšlená, ale provedení nebylo zrovna ideální. Zbytečně jednoduché, nevyužité prvky gameplaye, všechno na x-krát opakované atd. Takže sice se nejedná o nejhorší hru na světě, ale do opravdu zábavné hry má taky docela daleko.
Hra obtížná opravdu není a až na pár míst (přesněji vyhýbání se ohnivým koulím), jsem neměla problém hru projít. Já si na nervy drásající hry nepotrpím, takže mi jednoduchost u her nějak extra nevadí, ale tohle bylo možná trochu moc. Snad jediná věc, která může na začátku dělat problém je to, že životy se zkrátka neregenerují samy od sebe, ale to snadno vyřeší upgrade prvního meče. To byl taky jediný meč, u kterého jsem používala jeho vlastnost, jinak další schopnost prostě nebyla potřeba, všechny boje byly i bez toho zvládnutelné. Sice se mi líbil crafting a možnost pak různými meči otevírat vedlejší cestičky, ale ačkoliv se mi tenhle prvek líbil, ve hře byl absolutně k ničemu. Navíc všechny cesty, ostrůvky a srázy jsou ohraničeny neviditelnými stěnami, takže sice nepřátelé můžou být skopnuti do věčných lovišť, ale hlavní postava Reynardo se pádu bát nemusí. Nevím, proč je Reynardo tak OP a proč hra není trochu alespoň v některých místech těžší, protože takhle může spoustu lidí po chvíli nudit. I tak je ale smrt ve hře nevyhnutelná.
Tady se dostávám k příběhu a k tomu, jak je hra řešená. Lišák Reynardo musí minimálně 4x zemřít v různých ukončeních příběhu, aby zjistil všechny 4 pravdy, které mu pomohou dojít k "dobrému" konci. Celkem 24 alternativních ukončení je tedy pouze za účelem objevení těchto pravd a opravdový konec je jen jedna verze, která byla na můj vkus prostě moc klišé. Na jednu stranu se mi líbí možnost objevit jednu pravdu několika různými způsoby, ale na stranu druhou po úspěšném dohrání ztrácí smysl znovu objevovat jiné neúspěšné ukončení hry. Jako člověk, co má rád achievementy se časem snad dopracuji k získání všech verzí příběhu, ale to, že se nedají přeskakovat cutscény (povedlo se mi přeskočit jen pár vět mezerníkem, ale většina opravdu nejde) a že text je víceméně vždy stejný, dělá tenhle úkol opravdu útrpným. Vypravěč sice upraví své průpovídky podle toho, kolik toho Reynardo ví, ale pak už se text nemění a poslouchat to poněkolikáté je otrava.
Ačkoliv se mi líbilo to, jak byla hra myšlená, ale provedení nebylo zrovna ideální. Zbytečně jednoduché, nevyužité prvky gameplaye, všechno na x-krát opakované atd. Takže sice se nejedná o nejhorší hru na světě, ale do opravdu zábavné hry má taky docela daleko.
