Komentáře

V posledních letech se ze mě stal celkem fanda karetních her s rpg prvky, takže Hand of Gilgamech vypadalo jako hra přesně pro mě. Bohužel pokud zkusíte hry jako Gordian Quest nebo Griftlands, tak Hand of Gilgamech proti tomu vypadá jako celkem krok zpátky. Karty, které máte k dispozici působí docela jednotvárně a i když jich přidali dost navíc, tak nejoptimálnější jsou ty, se kterými začínáte. Hrál jsem na nejtěžší obtížnost a snad jen jednou jsem musel cíleně měnit karty, když nepřítel byl imunní na fyzické útoky a já měl jen jednu postavu útočící magií.

Příběh je tak jednoduchý jak to jen jde a po pár hodinách jsem začal cíleně přeskakovat dialogy, jelikož více než polovina z nich působila spíše jako takový filler, aby řeč nestála. U zajímavějších postav by se to mohlo možná mohlo chytnout, ale zde na mě příliš nezapůsobili.

Ani herní svět mě nijak extra nezaujal. Moje první reakce na fantasy svět, kde místo lidí jsou roboti byla pozitivní, ale nepřišlo mi, že by této skutečnosti hra nějak využila ať už v příběhu nebo v charakterizaci postav, takže skutečnost, že jsou to vlastně roboti měla faktor pouze vizuální.

I přes to jsem Hand of Gilgamech alespoň dohrál, takže jsem rád, že hra dokázala udržet mou pozornost alespoň po cca 20 hodin herní doby, ale neřekl bych, že se k ní někdy vrátím pro opakované dohraní.