Děj přímo navazuje na poslední díl série Star Trek Voyager, kdy se těžce zkoušená loď konečně dobelhala do Sektoru 001. V mírumilovné a pravidlami svázané Federaci není pro úzce specializovaný Hazard tým místo, takže jsou jeho členové roztroušeni na vybraná plavidla, případně na jiné pozice ve Flotile. Naštěstí je tu kapitán Jean-Luc Picard, který si nedělá iluze o nebezpečích číhajících mezi hvězdami a nenechá si ujít příležitost obohatit posádku o zkušené profesionály. Příběh je vcelku zajímavý a vyprávěný prostřednictvím mnoha animací a filmečků. Vyplatí se ho sledovat, a i proto je jednou z variant postupu hrou snížit obtížnost téměř na nulu a vychutnat si hru jako interaktivní film chvílemi přerušovaný nenáročnou akcí.
Je to validní strategie, protože Elite Force II je jako střílečka stěží průměrná. AI je úplně tupá, což dává smysl u Borgů a u hlavních hmyzích nepřátel, ale už méně u jakýchkoliv jiných ras. Hra si tuhle slabinu kompenzuje širokou škálou nečistých triků. Oblíbené je teleportování do zad, útoky ve vlnách, časový limit, nebo vytváření dočasných arén. Samostatnou kapitolou jsou bossové oblastí. Když jsem viděl, co se proti mě postavilo v Borgské kouli, mumlal jsem si něco o vývojářských blbcích.
Jakkoliv byly chodící pasáže fádní a repetitivní, byl jsem za tu rutinu snad i rád, protože hra sem tam přišla s kapitolami, ve kterých jsem nejprve tiše zuřil, abych nakonec zuřil víc než hlasitě. Misi na trupu lodi, kde je potřeba v časovém limitu skákat v mizerně ovladatelném obleku, jsem opakoval víc než dvacetkrát. Po pátém pokusu jsem vypnul zvuk, protože jsem z Tuvokova neustálého upozorňování abych se nezdržoval a spěchal chytal amok. Zvolna jsem se snášel na střílející sabotéry, modlil se aby mě někdo neodpinknul do dálky a představoval si, jak Tuvoka pomalu rdousím. Následující bitva s kosmickými loděmi je snad ještě větší chuťovka. Mám tip - ignorujte stíhačky a jejich torpéda, a sestřelujte jenom ta oranžová. Mise se o dost ulehčí. Infliltrace romulanské základny ovšem byla hodně fajn. To byla jedna z mála pasáží, kdy jsem se opravdu dobře bavil.
Grafika je ucházející, ale prostředí mi přišlo fádnější a méně zajímavé, než v prvním díle. Lokace by se spíš než do Star Treku hodily do Star Wars, kde se běžně pracovalo s římsami bez zábradlí, buchary a různými jezdícími plošinami. Štvalo mě umělé omezení pohybu, kdy byly části lodě skryty za nevypnutelným silovým polem, nebo byly dveře příhodně rozbité, nebo nereagující. Většina map je prachsprostý koridor. Tady bych mohl znovu připomenenout Deus Ex nebo System Shock 2, jenže realisticky vzato bych byl vděčný i za Terminator Future Shock, nebo Half Life 2 - a to jejich mapy nijak vysoko necením.
Dojem ze střelby je až na výjimky mizerný, jenže s tím se musí u Star Treku počítat. Zbraně mě moc neoslnily. Je tu základní fázer který se neustále dobíjí. Jeho druhý mód je docela silný, takže jsem většinou používal ho. Potom jsou tu variace na známé klasiky. Pulzní puška je slušná, kulomet velmi dobrý. Zbytek jsem vytáhl, jen když nebylo zbytí. Plusem je trikodér, který pomáhá v překonávání pastí a v otevírání postupu vpřed - to jsou jediné momenty, kdy se u hry musí přemýšlet.
Vývojáři obohatili hratelnost hledáním skrytých míst a modelů lodí, čímž by se otevřely další mise. Protože jsem po ničem netoužíl méně, než aby tahle hra pokračovala, tak jsem oboje ignoroval. O model jsem občas zakopnul, ale tajnou oblast jsem nenašel snad ani jednu, takže není nijak snadné je objevit.
Star Trek: Elite Force II má co nabídnout. Líbil se mi příběh, ocenil jsem dabing známých postav - i toho Tuvoka, fajn bylo těch pár logických meziher. Bez jejích FPS prvků bych se ale pokud možno úplně obešel, a radši bych si tuhle zápletku odžil v adventuře.
Pro: příběh, zvuky, mise na romulanské základně, slušná grafika
Proti: mizerný dojem ze střelby, tupá akce, koridorové mapy, hloupá AI, mise na trupu lodi