Space Rangers HD: A War Apart

Opět jsem neodolal a rozehrál jsem si tenhle ruský kolos. Po dvou měsících si konečně mohu oddechnout, protože jsem A War Apart dohrál. Bohužel jsem udělal jedno špatné rozhodnutí, které mi zhatilo mé původní plány, ale o tom níže.

Příběh se téměř nikam neposouvá. V prvním díle jsme se setkali s Klissany, v druhém díle s Dominátory a zde máme navíc ještě piráty. Abych řekl pravdu, Space Rangers je ze všech her, co jsem hrál, snad jediná hra, u které mi nevadí absence nějakého zajímavého příběhu. Všechno totiž táhnou herní mechaniky.

Hráč se opět stává rangerem, tedy bojovníkem, který si může dělat, co chce. Je zde možnost obchodovat na trhu (dynamicky se měnící ceny na trzích více, než stovky planet, dodávají zdánlivě nudné rutině alespoň trochu na zajímavosti), možnost loupit a přepadávat (tuto možnost znesnadňuje změna vztahu k hráčově osobě - naštvat planetu s válečnou flotilou tím, že jí budete zabíjet občany se nevyplácí), plnit pseudo-náhodně generované vládní mise (a tím si přijít na slušnou sumu peněz) nebo se třeba přidat k frakci pirátů, která jde jak po Dominátorech, tak po Koalici.

Bojem s Dominátory opět chrabrý ranger postupuje výše na žebříčku a za úspěchy v boji dostává odměny v podobě bonusových bodů, vybavení, artefaktů nebo mikromodulů. Rovněž získává vyšší šarži (jak u Pirátů, tak u Koalice) a za nastřádané body zkušeností si vylepšuje šest vlastností, které pomůžou v boji či ekonomickém vyžití.

Od prvního dílu doznala hra spousty designových vylepšení. Inventář je přehlednější, na planety si lze ukládat nepoužívané vybavení, systém hledání byl kompletně přepracován a zpřehledněn. Rovněž přibyly nové typy vesmírných stanic, které plní svou specifickou funkci. Dokud je řeč o nových věcech, musím zmínit, že přibylo i nové vybavení a specifické typy trupů.

Nesmím zapomenout na to, že arkádové souboje v hyperprostoru mají pořád ten správný psychedelický šmrnc, tahové části ve vesmíru jsou nejzábavnější při velkých bitvách, logické textové úlohy jsou někdy pořádným oříškem a ... RTS část? Na tu si vyhradím další odstavec.

RTS část je s prominutím ten největší průser v solárním systému. Do očí uhodí fakt, že použité modely jsou ošklivé. Dále zabolí, že roboti jsou naprosto tupí a často ani nedělají to, co jim páníček přikázal. Tím největším průserem je ale to, že některé mapy jsou tak těžké, že se snad ani nedají vyhrát. K čemu je výběr z několika zbraní, trupů, podvozků a doplňkových přístrojů, když vás hra vrhne do mapy, ve které nemáte šanci vzdorovat třem nepřátelům, kteří viditelně podvádějí. Situaci nepomůže ani nedotažená možnost ovládání konkrétního robota hráčem - ač nepoměrně zvyšuje šance na přežití, množstevní přesila nepřítele je až moc velká. Zde se měli tvůrci držet raději 2D zpracování a vymazlit si planetární bitvy třeba do podoby stařičkého Z se systémem teritorií.

Obecný problém Space Rangers také zůstává - stereotyp. Z něho se lze vyštípat jen sebevražednými pokusy o osvobození solárních systémů na vlastní pěst (a že to v pozdějších částech hry opravdu jde zvládnout).

Další problém bych viděl v některých příliš ukecaných textových misích. Například závěrečná mise za piráty byla tak ukecaná, že jsem přestal dávat pozor a nechtěně jsem jedním rozhodnutím odsoudil Koalici k záhubě. Udržet pozornost při čtení rozsáhlých anglických textů je zkrátka těžší, než by se zdálo.

A War Apart tedy zůstala povedenou hrou, která, ač má chatrný příběh, zabaví na dlouhé a dlouhé hodiny. Největším nepřítelem je však stereotyp, jemuž je téměř nemožné se vyhnout. Oproti Rebootu doznala hra několika podstatných vylepšení, a tak s čistým svědomím mohu krapet přizvednout hodnocení.