Space Quest 6: Roger Wilco in the Spinal Frontier

Tuhle hru jsem neskutečně prokrastrinoval. Dva víkendy po sobě jsem ji několikrát za sebou zapnul a brzy zase vypnul. Začátek mi totiž přijde tak nefér, jak jen život vesmírného vlka může být. Na tomto místě potvrzuji vše, co již napsal Han22. Fakt, že byl Roger degradován zpět na uklízeče, mi lidsky vadí a osobně bych poté okamžitě podával výpověď. Jeho vnadná přítelkyně z posledního dílu se kamsi vytratila, a tak osamoceně bloumá chodbami lodi s lopatkou a smetákem. Po jakési předchozí úspěšné akci je posádka za odměnu poslána na rekreaci na planetu Polysorbate LX. Tento fakt je přijat všeobecným nadšením, což nechápu, protože planeta je přitažlivá asi jako noční procházka předměstím Durbanu. Prostředí této planety je hnusné. Ne graficky, ale tak nějak lidsky.

OK, hra začíná a po chybě při transportu končíte po pás zaraženi v asfaltu. Poblíž si jakýsi vágus ohřívá ruce, kolem procházejí různí podivní roboti. Posádka transporteru by měla brzy zjistit, že se transport nevydařil a měli by mě přijít vytáhnout. Ba ne, jsem v adventuře a samo nikdy nic. OK. Otvírám inventář a hledám komunikátor. Komunikátor nikde! Sakra, to přece nedává smysl, jít na výsadek bez komunikátoru (naštěstí je to ve třetině hry vysvětleno, že si jej Roger jen zapomněl vzít). Zjišťuji, že se z místa nehnu a první večer hru vypínám. Druhý večer se Roger stále nachází v díře v asfaltu a po chvíli vzdávám vnitřní boj a nakukuji do návodu. Aha, tak TAKHLE se dostanu ven. Ale to přece nedává smysl! Nevadí, projedu postup Rogerova uvolnění podle návodu a dostávám se ven. Chodím po ulicích odporného zapadáku a nikdo se se mnou moc nechce bavit. Pro první víkend hru balím a instaluji Gobliiins.

Další víkend se ke hře vracím a konečně se hýbu z místa. Ubytování v jediném hotelu (no, možná spíš ubytovně) výrazně převyšuje můj skromný rozpočet a tak přijímám kontrakt na uprchlého androida. Je to jen android, co by se mi tak mohlo stát, že?

Následně Roger zjistí, že po něm kdosi jde. Je zachráněn černovlasou dívkou a to ne jednou, ale hned dvakrát a poločas hry zakončuje pohřeb výše zmíněné černovlásky. Následně od ní dostanete zprávu. Možná to dělá to světlo, ale na mrtvolu vypadá celkem dobře (copyright Dave Lister) a žádá vás o záchranu. Poté, co vás kapitán lodi odmítne podpořit, ukradnete člun a prcháte na záchrannou misi sami.

Po opuštění Polysorbate LX je hra zábavnější, přes krátkou vesmírnou odyseu se projdete originálním kyberprostorem, abyste nakonec nečekaně skončili procházkou v lidském těle. Určitě je to podle nějakého filmu, ale bylo to již tolikrát zparodováno, že se mi vždy vybaví jen mutace z Futuramy respektive Simpsons. A poté, co hru úspěšně dokončíte, čeká vás cliffhanger jako prase.

A jak to celé vypadá? Grafika je samozřejmě řemeslně výborná. Oproti minulému dílu je značně komixová. Hudba neurazí, vypravěč je zábavný asi jako Petr Rychlý v Na-toč-to! a humor je přítomen, ale většinou je to jen o útrpném uchechtnutí. Se dvěma výjimkami: Omámený člen ostrahy hrající coby Elton John na piano melodii z King's Quest 6 a bruslařská etuda na (P)Elvisově ručníku a následný útok statickou elektřinou. Tyto dvě scénky jsou za mě perfektní a výrazně zlepšují můj dojem ze hry.

Ve hře opět ubylo náhodných úmrtí, až na dvě výjimky musíte provést totální hloupost, abyste zemřeli. Ale co se týká adventurní části, značně přituhlo. A to tak, že některé úkoly jsou podle mě bez návodu naprosto neřešitelné.

Poslední Space Quest 6 jsem dlouhou dobu měl chuť vymazat z disku hned po několika úvodních obrazovkách. Nakonec jsem rád, že jsem to neudělal. Nejedná se v sérii o nijak skvělý, ale ani špatný díl. Prostě průměrný SQ. Pár nezapomenutelných momentů hra obsahuje. A alespoň se na konci dozvíme, jak to s tím Rogerem vše dopadne... Moment... Vlastně nedozvíme =)