Fantastic Worlds je druhým rozšiřujícím balíčkem k Sid Meier's Civilization II (1996). Nejzřetelnějším rozšířením hry jsou, stejně jako v případě prvního datadisku, Conflicts in Civilization (1996), nové scénáře, jichž Fantastic Worlds přidává devatenáct. Mimo scénářů samotných je podstatným přídavkem expanze jejich editor, který umožňuje zasahovat mimo jiné do vlastností jednotek, vylepšení měst, terénu a technologických stromů.
Za několika scénáři z prvního rozšiřujícího balíčku stáli samotní vývojáři a několik jich bylo dílem fanoušků. V případě druhého rozšíření tomu není jinak, od scénářů Conflicts in Civilization se však epizody, patřící pod hlavičku Fantastic Worlds, odlišují tím, že ve velké většině nejsou inspirovány minulostí lidstva. Titul tedy jako učebnice dějepisu poslouží podstatně hůře, než jeho předchůdce, na druhou stranu však hráče zavádí do rozmanitějších prostředí, např. do Midgardu, jednoho z devíti světů severské mytologie, jenž je středobodem scénáře „Norse Midgard“. Mimo něj se můžete těšit třeba na kolonizaci Marsu nebo světa 19. století podle představ francouzského spisovatele Julese Verna. Děj mnoha dalších scénářů je založen na jiných hrách od společnosti MicroProse, kupříkladu Master of Orion (1993), Master of Magic (1994) nebo X-Com (počínaje rokem 1995).
RNDr. Gunár Pavel
Macatá krabice, jewel CD case, manuál zvící knihy a dotazník s dnes absurdními otázkami typu „Máte připojení k internetu?, IBM Power PC?? Windows 3.11, nebo 95???“
Jako by zase bylo léta páně 1997 a Zlaté stránky měly navrch nad internetem! Nicméně máme 2010 a Civilization II se mi na PC se svojí sofistikovanou izometrickou grafikou a filmečky s živými herci už netrhá, jako tehdy před lety a bílým baňatým CRT monitorům také odzvonilo..
Civilization II je jedinou z Civilizací, která mě opravdu zaujala a vedle série Age of Empires patří k tomu málu strategií, co jsem hrál a hraji, ovšem s o to větší intenzitou.
K první Civilizaci jsem se nedostal, Civilization III mě zklamala tak, že jsem ji dal do maturitní tomboly a Civilization IV na mě působí podivně cize. No a špatný vtip pro konzole, jménem Civilization: Revolution, raději rozebírat nebudu.
Za ty dlouhé hodiny ne nepodobné partiím šachu, které mi výborná Civilizace II v minulých letech dala, jsem před nedávnem dokoupil datadisk Fantastické světy.
Scénářů je hodně, ale strohé mapy v tahové verzi Xcomu, či načervenalá mapa a smlouvání s astronautkou Valentinou Těreškovovou, šířící po Marsu ruské kolonie rychlostí světla mě zaujalo asi tak málo, jako plochý vesmír v tahové adaptaci Master of Orion. Utěšoval jsem se tím, že mě snad upoutá déle variace na Pána prstenů, anebo tah stegosaurem na hnízdo v dinosauřím scénáriu, které bylo jednoznačně to nejbláznivější, co jsem kdy v tahovkách viděl.
Po pár nedokončených hrách jsem svůj scénář konečně našel – svět 19. století dle Julese Vernea, století vynálezu zkázy a tajemného hradu v Karpatech!
Jen si to představte! Mapa skutečného světa, který jde dobýt od Atlantiku po Pacifik! Moře brázdí Nautilus a kraken za jejichž potopení je bonus. Světadíly, hlavně ty kolem rovníku, jsou zas plny tajemných míst. Nechybí tu ani jihoamerická plošina profesora Challengera!
Nad touhou objevovat a plnit řádky novin však zvítězily imperialistické choutky, a tak jsem se svým evropským, Kontinentálním impériem postupně dobyl střední i dálný východ a osvobodil britskou Indii z pracek teroristické „Evil Secret Company“, která dlouho děsila moje východní hranice Evropy nálety bojových zepelínů a byla v permanentním konfliktu s ostatními národy.
Války, které se zpočátku shodovaly s těmi typu Sever proti Jihu, se postupně vyvinuly v zábavné fantasmagorie plné vzducholodí, bombardovacích hadraplánů a tanků, že by se Franc Josef nestačil divit.
Úplný odklon od zasmrádlé pohody 19. století byl rok 1891. Zemi napadli Měsíčňané, se skoro nepřemožitelnými tripody, pro které ani oceán nebyl překážkou... Kavalerii jsem tehdy poslal natrvalo do muzea a vojáky v tropických helmách do Afriky, za dr. Livingstonem. Čím trojnožky porazit?? Jejichž slabinou se ukázala být, úplatnost, (!) čímž jsem získal nedocenitelné dobývací stroje pro invazi do obou Amerik.
Jednotlivé scénáře sice neoplývají přebytkem novinek - žádná videa k divům světa, ani obrázky pro nové vynálezy - ale svojí strohost vynahrazují nápady a celkovou kvalitou svého navržení vůbec. Každý stratég si tedy si svůj oblíbený scénář jistě najde.
Jako by zase bylo léta páně 1997 a Zlaté stránky měly navrch nad internetem! Nicméně máme 2010 a Civilization II se mi na PC se svojí sofistikovanou izometrickou grafikou a filmečky s živými herci už netrhá, jako tehdy před lety a bílým baňatým CRT monitorům také odzvonilo..
Civilization II je jedinou z Civilizací, která mě opravdu zaujala a vedle série Age of Empires patří k tomu málu strategií, co jsem hrál a hraji, ovšem s o to větší intenzitou.
K první Civilizaci jsem se nedostal, Civilization III mě zklamala tak, že jsem ji dal do maturitní tomboly a Civilization IV na mě působí podivně cize. No a špatný vtip pro konzole, jménem Civilization: Revolution, raději rozebírat nebudu.
Za ty dlouhé hodiny ne nepodobné partiím šachu, které mi výborná Civilizace II v minulých letech dala, jsem před nedávnem dokoupil datadisk Fantastické světy.
Scénářů je hodně, ale strohé mapy v tahové verzi Xcomu, či načervenalá mapa a smlouvání s astronautkou Valentinou Těreškovovou, šířící po Marsu ruské kolonie rychlostí světla mě zaujalo asi tak málo, jako plochý vesmír v tahové adaptaci Master of Orion. Utěšoval jsem se tím, že mě snad upoutá déle variace na Pána prstenů, anebo tah stegosaurem na hnízdo v dinosauřím scénáriu, které bylo jednoznačně to nejbláznivější, co jsem kdy v tahovkách viděl.
Po pár nedokončených hrách jsem svůj scénář konečně našel – svět 19. století dle Julese Vernea, století vynálezu zkázy a tajemného hradu v Karpatech!
Jen si to představte! Mapa skutečného světa, který jde dobýt od Atlantiku po Pacifik! Moře brázdí Nautilus a kraken za jejichž potopení je bonus. Světadíly, hlavně ty kolem rovníku, jsou zas plny tajemných míst. Nechybí tu ani jihoamerická plošina profesora Challengera!
Nad touhou objevovat a plnit řádky novin však zvítězily imperialistické choutky, a tak jsem se svým evropským, Kontinentálním impériem postupně dobyl střední i dálný východ a osvobodil britskou Indii z pracek teroristické „Evil Secret Company“, která dlouho děsila moje východní hranice Evropy nálety bojových zepelínů a byla v permanentním konfliktu s ostatními národy.
Války, které se zpočátku shodovaly s těmi typu Sever proti Jihu, se postupně vyvinuly v zábavné fantasmagorie plné vzducholodí, bombardovacích hadraplánů a tanků, že by se Franc Josef nestačil divit.
Úplný odklon od zasmrádlé pohody 19. století byl rok 1891. Zemi napadli Měsíčňané, se skoro nepřemožitelnými tripody, pro které ani oceán nebyl překážkou... Kavalerii jsem tehdy poslal natrvalo do muzea a vojáky v tropických helmách do Afriky, za dr. Livingstonem. Čím trojnožky porazit?? Jejichž slabinou se ukázala být, úplatnost, (!) čímž jsem získal nedocenitelné dobývací stroje pro invazi do obou Amerik.
Jednotlivé scénáře sice neoplývají přebytkem novinek - žádná videa k divům světa, ani obrázky pro nové vynálezy - ale svojí strohost vynahrazují nápady a celkovou kvalitou svého navržení vůbec. Každý stratég si tedy si svůj oblíbený scénář jistě najde.
Snix
Jab
Pro: Dobré to bylo...
Proti: ...internet je ale plný i spousty skvělých scénářů zdarma.