Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Audiovizuálně krásná akčně-logická adventura, která bohužel tak trochu trpí tím, že nejhezčí a nejzábavnější lokací odzbrojí hned na začátku a ty zbylé už jsou "jen" velice dobré. Úvodní šmejdění po mírně otevřeném ostrově mě fest bavilo. Vypadá krásně, není úplně pustý a skrývá mnohá zákoutí, která stojí za to prozkoumat. S každou další lokací hra o stupeň potemňuje a stává se koridorovější a lineárnější, což je v jistém smyslu tak trochu škoda.

Na druhou stranu příběh hry nabývá na intenzitě a vnímavému hráči předhazuje různé indicie. Já ale asi budu vnímavý málo, protože ony indicie jsem vnímal spíše pocitově a byť tak nějak tušil, k čemu příběh hry směřuje, všechna ta symbolika na mě byla asi příliš abstraktní na to, abych dokázal s jistotou říci, že jsem opravdu pochopil její význam. Těžko říct, jestli jsem brzda a nebo jestli je to vina tvůrců, ale dle různých reakci nejsem ani zdaleka jediný. Každopádně: Tainaru, díky za podrobnou interpretaci! Dává smysl.

Hratelnost je ale příjemně mírumilovná, hádanky spíše nenáročné, tempo hry hezky plyne a je to zábava hrát. Ke konci už mě akorát tolik nebavil strožejší koridorový design prostředí, který trošičku připomínal věci jako je Ico nebo Shadow of the Colossus, ale chyběla mu taková ta opuštěnost a monumentálnost. V momentech, kdy není RiME taková pastva pro oči, je to zábava o stupínek nižší.

Pochválit rozhodně nemůžu optimalizaci. Zatímco v otevřeném světě prvních dvou úrovní běžela hra vcelku v pohodě, tak ve druhé polovině trpěla hra občasnými FPS dropy, bez pádného důvodu - v naprosto jednoduchých koridorech.

I tak jsem si ale RiME užil a docela rád bych se do hry vrátil, vyzobal collectibles a posbíral zbylé achievementy. Jenže jako by to tvůrci nechtěli. Po dohrání se sice odemknou úrovně v menu, ale bez checkpointů. Hráč je musí rozjet od začátku, což je, vzhledem k jejich délce a faktu, že se za hráčem docela často nevratně uzamyká cesta a ještě se zpečetí nevratným autosavem, věc, která od podobných aktivit docela spolehlivě odradí.

Jo a kdo má rád Lindsey Stirling a její fidlování na housle, tak pro hru složila jeden track. Soundtrack to má ale celkově nádherný a rád si ho v budoucnu pustím jen tak. :)

Pro: hratelnost, vizuál, krásná hudba, emoce a pointa, dobře nastavená obtížnost, úvodní lokace je designérská radost

Proti: optimalizace, možná až příliš nejasné a abstraktní

+27
  • PC 80
Minimalistický příběh bez jakéhokoliv vyprávění mě tu vcelku zlobil, neboť jsem se domníval, že mám něco pochytit z náznaků, maleb na zdi a podobně. Naštěstí to nebylo kdovíjak dlouhé, zato konec celkem úderný. Edit: Po přečtení vysvětlení od hlavního tvůrce musím ocenit, že ty zapeklité metafory na pět fází vyrovnávání se se ztrátou dítěte dávají i smysl. Bohužel není podle mě moc šance to všechno pobrat při prvním hraní.

Audiovizuál je paráda, mechanicky se to také hraje dobře, logická místa nijak zapeklitá, ale místy jsou i nápaditá. Ocenil bych design levelů, kde každý je postaven na nějakém jiném klíčovém principu. Poslední "město duchů" už bylo trochu strohé, zato to mělo solidní atmosféru.

Někde uprostřed už mě trochu unavovala absence nějakého konkrétního cíle, stále jsem jen chodil a odemykal cestu dál. Nebylo to však dlouhé, za 4,5 hodiny hotovo. Neobtěžoval jsem se však sběrem hromady collectibles, které se tvůrci cítili povinni do hry nacpat. Za mě solidní počin, doporučil bych komukoliv, kdo ocení trochu oddechovější adventuru.
+26
  • PC 80
Hned v úvodu bych chtěla napsat, že hra Rime splnila mé očekávání, a to jak z hlediska hratelnosti, tak zejména z emoční stránky a myšlenek, které ve mně po dohrání rezonují a ještě nejspíše dlouho budou.

Hra Rime pracuje s velmi těžkým tématem, a to s tématem smrt blízkého člověka. Tohle je bezesporu téma, které je velmi těžké pro každého. Následují moje osobní pocity z tématu: Abych pravdu řekla, já sama nevím, jaké tohle pro mě jednou bude. Jak dlouho mi potrvá než smrt někoho milovaného příjmu a jaká prázdnota nastane v mé duši. Je to děsivé téma a myslím, že v naší kultuře je smrt tabuizovaná a že je těžké si připustit vlastní smrtelnost, pokud se člověk se smrtí nesetkává častěji, než je běžné.

Člověk už od první kapitoly tuší, že se něco stalo, postupně mu to dochází, ale stejně musím říct, že mě dvě závěrečné části dostaly. Hra dávkuje příběh postupně a atmosféra má sestupnou tendenci, kdy jsem se i já vnitřně dostala do fáze, podle které je pojmenována čtvrtá kapitola (tou je deprese). Vlastně hra nabízí zajímavý kontrast toho, že zpočátku působí uklidňujícím dojmem, ale postupně převládá smutek. Člověk by si tak rád prodloužil chvíle, kdy plave ve sluncem prozářených vodách, ale tuší, že toto musí pominout a přijde nevyhnutelné. Tak jako v reálném životě. O to více mě zasáhlo uvědomění, že ty krásné a radostné okamžiky hry jsou popřením a odmítnutím podívat se skutečnosti do očí, jakkoliv je pro mě tohle popření pochopitelné.

Naprosto skvělý je hudební doprovod hry, kdy jsem si několikrát v průběhu hraní říkala, že hudební složka je opravdu nádherná. Bez takové hudby by hra byla poloviční. Vizuální stránka Rime sice nebyla něco, nad čím bych úplně žasla, přece jenom takových her s podobnou grafikou je dost, ale dokázala nabídnout i působivé pohledy do okolí a oblast, kde pršel déšť jsem si po téhle stránce užívala.

Hádanky byly fajn, sice nebyly kdo ví jak originální a také se opakovaly, ale alespoň nezdržovaly ve vyprávění příběhu a postupu dále. Co se týče hratelnosti, tak zde mám dvě výtky. Tou první je poněkud těžkopádnější ovládání postavy (a to i na gamepadu) a s tím spojené skákací pasáže, u kterých jsem tak neměla onu jistotu z pohybu a u skoků jsem kolikrát jen tiše doufala, že postava dopadne tam, kam má. Navíc kamera se v některých užších pasážích začala otáčet okolo postavy, čemuž na přehlednosti moc nepomáhala. Sem tam kamera změnila úplně úhel pohledu, z boku, a tím se změnil i způsob ovládání, kdy doleva najednou znamenalo dopředu. Tohle jsem neměla ráda už ve druhém díle Assassin's Creed II a tady mi to také pilo krev. Naštěstí se to v Rime nestávalo příliš často. Druhou výtkou je pak technický stav hry, kde bych ocenila lepší optimalizaci.

Pro: hudba, téma

Proti: technické zpracování hry

+24
  • PC 90
Herní výzva 2022 - bod č. 3 Ticho jako v hrobě

Vyplaveni mořem, probouzíme se na pláži sluncem osvětleného ostrova, hrajícího řadou pestrých barev. Nevíme, kde jsme a proč tam jsme, a nikdo nám neřekne, kam se máme vydat, abychom se něco dozvěděli. Nezbývá nic jiného, než se vydat na průzkum ostrova sami. Po krátkém průzkumu ostrova, kdy si poprvé zaskáčeme, zaplaveme a zašplháme objevujeme podivný oltář s několika soškami, který tvoří první hádanku. Máme zde první vodítko, co udělat, ale přesto můžeme jít stále kam "chceme". Potkáváme tajemnou postavu v červené kápi, která zase mizí pryč, když se k ní přiblížíme, takže se od ní nic nedozvíme. Nevadí, pokračujeme dále.

První odstavec představuje letmý popis toho, co na vás čeká ve hře, ale neprozrazuje nic zásadního. Hra je totiž plná tajemství a příběh si postupně utváříte sami, tím jak odkrýváte nové oblasti, ale také hledáním předmětů, které jsou po ostrově roztroušeny. K průzkumu hraje nádherná hudba, která dokresluje atmosféru a vizuální vzhled, který je nádherný. Později ve hře se dostaneme i do jiných částí ostrova, které jsou vyvedeny v úplně jiné formě, než ostrov na začátku hry.

Během hry se ve mně několikrát vystřídaly emoce, které přicházely se změnou prostředí a situace. Na začátku hry jsem byl absolutně natěšený a vysmátý z nádherného prostředí ostrova a společníka ve formě lišky, zatímco ve druhé části, poté co jsem prošel podzemní částí, jsem měl v sobě pocit vzteku na prehistorického ptáka, který mě otravoval a útočil na mě při průzkumu. Ve třetí části hry jsem objevil další kámoše v podobě sentinelů, které jsem přivedl zpět k životu a vydal se s nimi do poslední části, která ve mě vyvolala smutek z jejich pozdější ztráty a také ztráty lištičky, což skvěle dokresluje hustý déšť. Následovalo postupné prozření, kdy jsem předpokládal, že jsem ztratil rodinu a možná i sám zahynul, jenže jsem se částečně mýlil, protože přežil můj otec, který ztrátu svého syna bere opravdu špatně. Na konci přichází smíření se ztrátou syna. 

I přesto, že v této hře nikdo nepromluví slovem, hraje zde hlas chlapce důležitou roli, kdy vám dává najevo své pocity různými citoslovci, například povzdechu, nebo námahy. V některých fázích, kdy pouze běžíte a aktivujete hlas, můžete uslyšet pobrukování chlapce. Většina hádanek je založených právě na hlasu chlapce, kdy musíte použít jeho řev, abyste aktivovaly různé sošky a tím si otevřeli průchod dále.

Co bych označil za menší technickou chybu je občasná nepřesnost ovládání postavy, kdy nechce vyskočit na dané místo i přesto, že je na něm označený bod pro zachycení. Nebylo to ovšem nic zásadního, co by ohrozilo mé hraní a stálo mě smrt s postavou, spíše jsem musel u daného objektu kousek popojít nebo použít klávesu pro skok znovu.

Hra mě dle hodnocení opravdu pohltila a velmi dobře jsem se bavil a po jejím vypnutí jsem následně přemýšlel, jak vyřešit danou hádanku, na které jsem se zasekl nebo před ní skončil, či co mě čeká v dané chodbě za překvapení, jaké indicie k příběhu dostanu atd. A to se nestává u každé hry, že bych o ní přemýšlel po jejím vypnutí.

Pro: Tajemnost, vizuální vzhled, hudba, atmosféra, využití hlasu u hádanek

Proti: Občas nepřesnost při ovládání postavy

+13