Revenge of the Savage Planet je akční adventura z pohledu třetí osoby, která volně navazuje na předchozí díl Journey to the Savage Planet. Hráč se opět ocitá v roli průzkumníka vyslaného na vzdálenou planetu, kde má za úkol zmapovat prostředí, sbírat vzorky a odhalit tajemství místní fauny i flóry. Po příletu a probuzení se z kryospánku ale zjistí, že byl propuštěn. Cílem je dostat se zpátky na Zemi a pomstít se svému bývalému zaměstnavateli.
Děj si zachovává satirický tón a nadsázku, typickou pro tuto sérii. Hratelnost kombinuje průzkum otevřenějších lokací, plošinovkové prvky a souboje s mimozemskými tvory. Důležitou roli hraje sběr surovin a postupné odemykání nových schopností či vybavení, které umožňují dostat se do dříve nepřístupných oblastí. Hráč musí experimentovat s prostředím, využívat různé nástroje a přizpůsobovat se chování nepřátel. Planet k prozkoumání je ve hře dohromady pět.
muffin
Journey to the Savage Planet byla příjemná, barevná metroidvania, plná humoru. Tento díl je klasický sequel. Větší, bláznivější, ale trošku postrádá srdíčko. Nedostatky v ovládání a HUDu se sice podařilo vylepšit, ale humor je horší, mapy generičtější a na soubojový systém se nesáhlo.
První velkou změnou je přechod z pohledu první osoby do třetí. Chvíli jsem si na to zvykal a nemůžu se ubránit pocitu, že to bylo hlavně kvůli tomu, aby hráč více řešil kosmetické oblečky – za cenu určité ztráty imerze. Naopak HUD a celkový interface jsou výrazně lepší. Konečně hned vidíte, kde se daný cíl nebo předmět nachází – jestli nad vámi, pod vámi, a hlavně jestli se k němu s aktuálním vybavením vůbec můžete dostat. Pro hráče, kteří chtějí hru dohrát na 100 % (ano, já), je tu i vylepšená encyklopedie. Díky řazení podle názvů si pak snadno dohledáte chybějící flóru, faunu nebo technologie. Střelba stále pokulhává. Chápu, že z toho nechtějí udělat úplné Borderlands, ale bossfighty byly spíše otravné, než zábavné a po chvilce se člověk raději střetům s místní faunou vyhýbal.
Příběh jde tentokrát jiným směrem. Neřeší se tolik mimozemské záhady, ale spíš tři hlavní linie: dostat se z planety, pomstít se novému zaměstnavateli s pomocí Martina Tweeda (RIP Adrian Burhop ) a zjistit, kdo je ten otravný robůtek, který vám zadává výzvy. Je třeba zmínit, že váš osobní AI dron EKO má horší hlášky i dabérku než v předchozím díle. Naštěstí lze natavit druhý mužský hlas, který je lepší a párkrát jsem se i zasmál. Hrané reklamy se zdály horší a objevuje se zde až moc záchodového humoru.
Celkově jde o slabší díl, ale pořád nabízí velkou porci zábavy. Pokud máte rádi „ubisoftí“ styl objevování a čištění mapy v kombinaci s metroidvania designem, budete spokojení. Přestože jsou mapy větší a planet je víc, dohrání na 100 % zabere zhruba stejně času jako u jedničky (16hodin) – hlavně díky uživatelsky přívětivějším mechanikám. Hra je navíc jednodušší, já osobně jsem zemřel jen jednou.
První velkou změnou je přechod z pohledu první osoby do třetí. Chvíli jsem si na to zvykal a nemůžu se ubránit pocitu, že to bylo hlavně kvůli tomu, aby hráč více řešil kosmetické oblečky – za cenu určité ztráty imerze. Naopak HUD a celkový interface jsou výrazně lepší. Konečně hned vidíte, kde se daný cíl nebo předmět nachází – jestli nad vámi, pod vámi, a hlavně jestli se k němu s aktuálním vybavením vůbec můžete dostat. Pro hráče, kteří chtějí hru dohrát na 100 % (ano, já), je tu i vylepšená encyklopedie. Díky řazení podle názvů si pak snadno dohledáte chybějící flóru, faunu nebo technologie. Střelba stále pokulhává. Chápu, že z toho nechtějí udělat úplné Borderlands, ale bossfighty byly spíše otravné, než zábavné a po chvilce se člověk raději střetům s místní faunou vyhýbal.
Příběh jde tentokrát jiným směrem. Neřeší se tolik mimozemské záhady, ale spíš tři hlavní linie: dostat se z planety, pomstít se novému zaměstnavateli s pomocí Martina Tweeda (RIP Adrian Burhop ) a zjistit, kdo je ten otravný robůtek, který vám zadává výzvy. Je třeba zmínit, že váš osobní AI dron EKO má horší hlášky i dabérku než v předchozím díle. Naštěstí lze natavit druhý mužský hlas, který je lepší a párkrát jsem se i zasmál. Hrané reklamy se zdály horší a objevuje se zde až moc záchodového humoru.
Celkově jde o slabší díl, ale pořád nabízí velkou porci zábavy. Pokud máte rádi „ubisoftí“ styl objevování a čištění mapy v kombinaci s metroidvania designem, budete spokojení. Přestože jsou mapy větší a planet je víc, dohrání na 100 % zabere zhruba stejně času jako u jedničky (16hodin) – hlavně díky uživatelsky přívětivějším mechanikám. Hra je navíc jednodušší, já osobně jsem zemřel jen jednou.
Kein
Daemon
Pro: Stále kvalitní akční metroidvania, vylepšený HUD i ovládání
Proti: Pocitově slabší pokračování, zejména humor a level design, stále nic moc soubojový systém