Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Žánr shoot'em up patřil ve své době mezi velmi populární záležitosti a to především na arkádách, ale i na takové Amize měl slušné zastoupení. Na PC s DOSem moc kvalitních titulů nebylo. Raptor tak bezesporu patří mezi nejpovedenější a neslavnější ve své kategorii a tehdy ho hrál v podstatě každý. V době kdy se mi do rukou dostala volně šiřitelná verze obsahující první sektor jsem ho protočil nesčetněkrát. Vzpomínám jak jsme se kamarády vždy snažily zničit zaparkované lodě a vozidla, aby nepřátelé neposlaly pro posily. Už tenkrát jsme věděli, že je to nesmysl (nebyl problém to vyzkoušet), ale krásně to budovalo atmosféru. Občas bývá setkání s realitou u her, na které má hráč pěkné vzpomínky, nepříjemné. Raptor ale zestárl dobře a nemám co vytknout ani z dnešního pohledu. 2D grafika je pěkná na pohled i v dnešní době a pozadí jsou skvělá, obzvláště v prvních dvou sektorech. Hra je dnes sehnatelná a bez problémů hratelná ve třech verzích, od původní běžící v DosBoxu, přes 2010 verzi na GoG, po verzi 2015 ze Steamu. Původní verzi jsem po letech jen krátce oprášil a naplno se vrhl do nejnovější 2015 Edition. Až na naštěstí vypínatelný rozmazávající filtr a zpomalenou klávesnici jde o totožnou hru, s přidaným ukládáním do cloudu a achievementy.

Dokončit hru na základní obtížnost není tak těžké, ale nedosáhnete ani na všechny zbraně. Klíčem k úspěchu je možnost opakování lehčích sektorů a vydělávání peněz na lepší výzbroj a štíty. Při opakování se ale postupně zvyšuje obtížnost takže to není všelék, ale nepřátelé mají stále stejnou výzbroj. Není tak nutné se postavit opravdu nepříjemným nepřátelům s nedostatečným vybavením. Samotní nepřátelé jsou celkem variabilní od mnoha druhů létajících po několik vodních a pozemních. Občas se vyskytují také různé druhy statických střílen. Bossové nejsou špatní, vypadají působivě, ale většina jich je dost podobných a v zásadě jde tak o tři druhy. Povedená je také výzbroj i když u některých kousků jsem moc dlouho nepobyl. Zpočátku je dobré co nejrychleji získat automaticky zaměřované střílny, které jsou opravdu velkou pomocí. V pozdějších fázích je dobré co nejdříve vydělat na dvoj-laser, schopný zničit většinu nepřátel jediným výstřelem.

Hra mě opravdu bavila, její základní hratelnost nijak časem nepoklesla a i 26 let po vydání je chytlavá. Důkazem budiž to, že jsem u hry s délkou 3-7 hodin strávil 20 hodin. Prozatím s Raptorem končím, ale stále mě mrzí ten jeden nezískaný achievement, takže se k hraní možná časem vrátím. Hru mohu doporučit jak nováčkům, tak pro zopakování i ostříleným veteránům.
+25
  • PC 70
Dostal jsem chuť si zahrát nějakou pohodovku na jedno odpoledne a Raptor to splnil beze zbytku. Raptoru a podobným hrám jsme v dětství říkali prostě "raketka" a tomuto žánru se dařilo především na konzolích a automatech. Na PC bych zástupců tohoto arkádového subžánru spočítal na prstech na prsté jedné, dvou rukou (Xenon 1-2, Tyrian, Tubular Worlds, Stargunner a tím moje paměť končí).

Strukturou je to typická Apogee hra, tedy 3 epizody po 9 misích s tím že jako v každé raketce je boss na konci každého kola. Obtížnost je vyvážená, na začátku je to pohodovka, na konci přituhuje a pořádně. Tou dobou jsem už ale měl naškudlené peníze, takže twin lasers a štíty to jistily. Hra neháže žádné klacky pod nohy, takže mezi misemi se dá normálně ukládat, jeden zásah neznamená smrt, protože máte určitou energii. Kromě toho mezi misemi zúročíte nasbírané peníze a můžete si kupovat různé zbraně, doplnění energie, štíty a prodávat co už nepotřebujete.

Jak jsem psal, ze začátku je to pohoda, nepřátel je dost, ale dá se jim snadno vyhnout, nebo je zničit. S lepšími zbraněmi se vyhýbat přestanete a přepadne Vás touha zničit všechno na obrazovce - kromě různých tanků a poletuch se dá protipozemními zbraněmi likvidovat prakticky vše na zemi - budovy, sklady, různé instalace, vše bouchá ve spektakulárních ohňostrojích. Ke konci je to naopak šílený bordel, nepřátelé létají v houfech, střílí do všech stran kulky, rakety nebo i lasery, které jedním zásahem smažou veškerou energii. Takže je lepší držet se pěkně u strany a likvidovat jen co Vás přímo ohrožuje. Ovládat to lze klávesnicí, což je přesnější, ale tužší a nebo myší, kdy je ovládání trošku nepřesné, ale za to rychle uniknete různým houfům střel.

To vše v neurážející ručně kreslené grafice, která je na začátku víceméně stále stejná, ke konci nabídne i nějaké variace prostředí. Příběh tu absentuje, ale po završení epizody se dočkáte kratičké animace a nějakého toho generického textu ve stylu "gratulejeme jsi největší hrdina".

Raptor je zkrátka naprosto klasická "raketka" u které je těžko něco extra vytknout, nebo chválit. Osobně mám mnohem radši automatovou sérii R-Type, ale jak jsem psal, na zabití jednoho odpoledne je to fajn.
+18
  • PC 90
Na naší staré dobré 386ce jsem se Raptora něco napařil. A jelikož se do letošní Herní výzvy hodí hrát staré hry, rozhodl jsem se, že ho prubnu po dlouhé době znovu. Abych to neměl tak jednoduché, zkusil jsem ho dohrát na nejtěžší obtížnost.

Nebylo to TAK zlé, jak jsem čekal, ale procházka růžovou zahradou to taky zrovna nebyla. Nepřátel je víc (mnohem víc), mají větší výdrž a když vás zasáhnou, poškození je větší.

Už na normální obtížnost je to hratelnostně velmi svižná hra, na obrazovce se pořád něco děje, musíte dávat pozor na projektily, miny, bonusové předměty a samozřejmě se musíte za každou cenu vyvarovat srážce s nepřáteli, protože ty ubírají nejvíc životů. Na obtížnost Elite tohle vše platí zhruba dvojnásobně, musel jsem se otáčet rychleji než morče hozené do mixéru, abych se vyhnul aspoň těm nejvíc poškozujícím střelám.

Možnost nakupovat a prodávat (!!) zbraně mému zhruba 7letému já přišla naprosto kulervoucí. Nejlepší je pořídit si automatické zbraně, díky kterým je zběsilé uhýbání před vším možným mnohem příjemnější – zbraně jsou schopny samy zaměřovat a pálit po protivnících i do stran (tedy ne v přímé lajně před vámi), takže máte mnohem větší prostor pro manévrování. Ovšem i skvělý automatický laser (Odin) velmi brzo přestal stačit, jelikož vždy po zásahu zamíří na další cíl, takže pokud je nepřátel na obrazovce příliš (a to je na Elite skoro pořád), tak pak i přes svou vysokou kadenci trochu nestíhal. Trochu dost.

Naštěstí je tu možnost již jednou projetý sektor projet znovu a díky tomu jsem si brzy mohl dovolit ultimátní dvojitý laser, který nakrájí většinu nepřátel na pár ran. U něj si zase musíte dávat pozor na to, co je před vámi – v pozdějších částech hry se objevují nepřátelé s vlastními lasery a ti většinou střílí hned poté, co se na obrazovce objeví. Čili to občas bývá takříkajíc „rána za ránu“ a jednoduše řečeno, byl jsem opravdu rád, že si můžu pořídit až 5 štítů.

Grafika se mi líbí i dnes, všechno krásně v efektivních plamenech vybuchuje, ať to jsou nepřátelské letouny, pozemní věžičky, lodě, různé budovy… zejména v prvním levelu 3. sektoru je budov docela dost, takže vám tam v jednom kuse něco nádherně exploduje, radost pohledět.

A aby toho nebylo málo, znovuobjevil jsem i suprový soundtrack (zejména Wave 1, Game Over).

Kolem a kolem je to hra, o které bych se nebál říct, že ve svém žánru obstojí i dneska a jsem opravdu rád, že jsem ji pokořil na těžkou obtížnost :)

Herní výzva 2023 - Před naším letopočtem (HC)
+15
  • PC 85
Raptor - slovo, které u mě definuje jedno velké období. Startoval jsem na jeho freeware verzi, kde byl pouze první sektor, i tak jsem byl okouzlen grafikou této hry. Shodou okolností, když jsem v září (toho roku) nastoupil do první třídy a spolužáci tam čmárali po tabuli. Takže vedle různách čmáranic, jsem kreslil první nepřátelský letoun, na který narazíte v druhé misi alpha sectoru.

Raptor si mě opravdu získal, protože jsem si jako hráč užíval jednoduchou destrukci všeho před sebou. No a na konci levelu to přišlo, objevila se hrůzostrašná lodˇ/létající pevnost a já jsem pociťoval posvátnou hrůzu před její velikostí, odolností a zbraňovým arsenálem.
O to lepší pak přechod do další mise a nákup nového vybavení - nevím proč ale vždy jsem si myslel, že mě platí ti chudáci, které bombarduju (no byl jsem ještě malý).

O několik let později jsem projel i zbývající dva sektory v plné verzi a udělal si obrázek na celou hru. Musím pochválil grafiku a celkový různorodý design, který mě prostě pohltil. Dost zajímavě je tu pojata zvedající se obtížnost, kdy některé mise jsou už šílenosti. Avšak zklamalo mě, že nového vybavení bylo v nových sektorech příliš málo a hráči se tak nenaskýtá požitek z nových ještě ničivějších zbraní. Ke konci se tak jednalo o stereotyp, který jsem odlétal se stále stejným vybavením.
Na to že je tato hra z roku 1994, je dost dobrá i dnes .
85%

Pro: Výborná destrukce a kus pořádné nostalgie.

Proti: Chybí více různorodějšího vybavení.

+14
  • PC 90
Když zamáčknu nostalgickou slzu, musím říct, že tohle byla jedna z her, které mě provázely dětstvím. I dnes jsem schopen zapnout si Raptora a postupně procházet všechny úrovně od nejlehčí obtížnosti až po tu nejtěžší.

Co mě na Raptoru vždycky tak fascinovalo, to byli nepřátelé. Člověk, který je vymýšlel, musel mít zatraceně dobrou fantazii. To je poznat hlavně při soubojích s bossy, kdy mi pokaždé padala brada směrem k zemi, protože ti neřádi vypadají hrozně velkolepě (můj favorit byl vždycky takový ten podzemní bunkr :)) ).

Nesmím zapomenout na absolutně jednoduchý systém vylepšování, který ale skvěle fungoval a tak nějak mě poznamenal. Jakmile totiž narazím třeba na flashovku, kde lze kupovat vylepšení, okamžitě k ní zasednu :) ...a mimochodem jsem měl nejradši atomovky a laserovou věž :))

Pro: Krásná grafika :), nákup komponentů, nepřátelé, touha mít všechny zbraně

Proti: Možná bych měl napsat něco jako stereotyp, ale já to prostě nenapíšu :))

+13
  • PC 70
Raptora zná snad každej, kdo se dostal ke compům starším než pentia (mám na mysli 486 a míň)...tenkrát těch her zas tolik nebylo, takže člověk byl rád i za takovouhle "střílečku" :) Kupodivu se na PC v těch dobách moc podobnejch kousků nevyskytovalo (jako třeba na 8mi biťácích). Jednoduchý ovládání, sbírání bonusů na zbraně, seřež co stihneš atd. Proč ne, tenkrát to stačilo.. :)

Pro: Jednoduchost, zábavnost

Proti: časem stereotyp asi

+10
  • PC 80
Tohle byla taková moje srdcovka, hrál jsem to když mi bylo nějakejch 7, 8 let, jedna z mejch prvních "velkejch" her a totálně mi to uhranulo. Snad desítky a desítky hodin... naprostá božárna :) Sice jen proto, že jsem předtím neměl vůbec přehled a nevěděl, že nejde o žádnou extratřídu, že existují i (mnohem) lepší hry... Ale což, sladká nevědomost!

Pro: naváděný laser!!!

+5