Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Nestáva sa mi často, aby sa z hry, o ktorej si pred hraním myslím "to by mohlo byť celkom fajn" stala hra, pri ktorej ma mrzí, nie, štve, že už bude končiť a už tam nie je viac, aj keď som v nej nechal skoro 40 hodín. A Prey je presne tá hra, za ktorou mi je smutno, pretože som ju dohral.

Arkane už dlhšie považujem za jedno z top štúdii, čo sa týka leveldizajnu a vizuálnej štylizácie, ale až ten dekadentný, okázalý Art Deco vesmírnej stanice, skoro až Titanicu, považujem za top z toho, čo som od nich hral. Dokonca som nikdy nemal ani nejaký špeciálny vzťah k nálepke "immersive sim". Považoval som to len za "fajn hry".

Ale ten zmysel pre detail, pomalé skúmanie, čo sa vlastnej na tej stanici stalo, čo sú typhoni zač, to malo atmosféru, ktorá by sa dala krájať. Práve ten zmysel pre detail umožnil aj naozaj odlišné postupy hrou a ja som rád experimentoval a skúšal riešiť situácie rôznymi spôsobmi. Veľkým plusom, ktorý to umožnil je predovšetkým prevažne nekonvenčný arzenál a hlavne v prvej polovici hry, ak to hráč už nepozná, ťahá za kratší koniec a musí byť naozaj obozretný, lebo je zraniteľný. Je jasné, že v momente ako som už si na herné princípy a vychytávky viac zvykol, bol som zrazu silný a retrospektívne som mohol zvoliť aj vyššiu obtiažnosť, ale o to tu nejde. Ten spomínaný zmysel pre detail, atmosféra, napätie a mysteriózno nie je niečo, čo by bolo definované náročnosťou.

Objavovanie rôznych kútov stanice bolo asi to, čo mi robilo najväčšiu radosť, každá ďalšia oblasť a jej spoznávanie malo pre mňa veľké kúzlo, aké mávam zvyčajne len pri RPG, ktoré majú naozaj zapamätania hodné lokácie a to Prey určite má, hoci má aj slabšie aj silnejšie momenty. Priznám sa, že atmosféra trochu povolila, keď som sa dostal k preživším v nákladom priestore, pretože už som necítil taký ten tiesnivý pocit osamotenosti v tmavom vesmíre. Jedinú reálnu výčitku, ktorú mám a ktorá zhadzuje hodnotenie je posledných pár hodín na konci hry. Bez prehnaných spoilerov - problém nie je našťastie v príbehu, ale jednoducho v tom, že hráča otravuje postupne veľké množstvo rýchlo sa respawnujúcich nepriateľov a prekážajú v tom, čo bolo pre mňa základom radosti z hry - v pedantnej, pomalej explorácii a plánovaní postupu.

Pro: explorácia, atmosféra, výborný vizuálny aj level dizajn, nekonvenčné zbrane a schopnosti, zmysel pre detail

Proti: posledných pár hodín hry

+23
  • PC 95
Herní výzva - "Nerozbalený dárek" (Hardcore)

Opět ve mě po dohrání hry vře několik pocitů, což u her považuji za dílčí úspěch. Navíc u této hry je valná většina pocitů velmi kladných a to považuji za velký úspěch.

Osobně mě trochu mrzí, že tato hra upadla relativně v menší zapomnění. Na můj vkus se o ní mluvilo velmi málo, nejspíš to bude dobou, ve které vyšla a kdy jí větší AAA tituly svým marketingem převálcovaly. Je to ovšem škoda veliká, jelikož se podle mě jedná o jeden z nejlepších FPS titulů (ne-li ten nejlepší), které v roce 2017 vyšly.

Teď trochu o konkrétnějších pocitech. Hra mě po celou dobu dost trápila. Ať už se jednalo o celkem vysokou obtížnost, zajímavě řešený bojový systém či vůbec atypičností v rámci FPS žánru. Ve většině FPS prostě jdete a střílíte nepřátele, občas se objeví nějaký menší či větší taktický prvek, který vám hru může usnadnit či bez kterého se neobejdete, ale ještě jsem nehrál střílečku (neříkám, že mám nahrány nějaká kvanta), kde by to bylo v tak vysoké míře. Tady si opravdu můžete vybrat s několika herních stylů, jakými budete hru procházet a ty styly mají ještě určité pod styly. Můžete se plížit, vyhýbat se nepřátelům, útočit ze zálohy, zbaběle utíkat či prostě jako já, hrát to jako tank (vřele nedoporučuji!).

Hra obsahuje ideální množství RPG prvků, které vás nebudou zbytečně obtěžovat svou rozsáhlostí či složitostí, ale naopak hru velmi obohacují. Nechybí inventář, vylepšování zbraní, obleku či přímo vlastní postavy, opravdu je zde značné množství perků, které opět rozšiřují styly, jak hru hrát.

Já jsem si užíval i takové "minihry" jako bylo hackování či rozkládání objektů prolézání šachet či létání si ve vesmíru. Těch věcí, které se zde dá dělat je na svůj žánr více než slušný a hra vás bude bavit i po 20 hodinách hraní. Samotná herní lokace se může zdát na první pohled jednotvárná a působí, jako by vás měla rychle omrzet, ale opak je pravdou. Autorům se totiž povedlo vdechnout prostředí život (trošku ironie, já vím) a snažili se prostor využít maximálně. Celá stanice vypadá velmi reálně, máte absolutní svobodu pohybu a do místnosti je možné se dostat někdy 4 různá´ými způsoby.

Ze začátku jsem se nějak nedokázal zažrat do příběhu, jednalo se o takové to klasické sci-fi klišé - vesmírná stanice, alieni, hororový nádech... Navíc bohatost na herní mechaniky mě od příběhu "vyrušovala" a já se na něj prostě nedokázal pořádně soustředit a vžít se do něj. To se změnilo v poslední části, která neskutečně nabere na spádu a potitulková scéna mě vyloženě nadchla a já bych tak moc chtěl druhý díl...

Co je ovšem velmi silné, tak to je atmosféra. Ani ne nějak zvlášť hororová, jak se na první pohled může zdát, ale dost mi připomínala film Vetřelec (podoba asi nebude úplně náhodná). Čili takový ten lehce nepříjemný pocit, co si na vás hra zase připravila, taková ta obava, jaký nepřítel vás zase čeká, máte dost nábojů? Nebude lepší ho obejít. Prostě takový ten stísněný pocit, super!

A nesmím zapomenout ani na zvukový doprovod, který je excelentní a parádně se mu daří doplňovat atmosféru.

Hra mě příjemně potrápila, já si to užíval a určitě jí řadím do hrníčků her, které si můžu s klidem znovu zahrát a dostat třeba úplně jiný zážitek.
+22 +24 −2
  • PC 95
Prej je Prey dost dobrá hra. Podle mnohých dokonce ta nejlepší, co v roce 2017 vyšla. Prej se budu opravdu dobře bavit. A tak se i stalo. Prey jsem po dohrání zařadil mezi svou ne zrovna početnou sbírku nezapomenutelných herních skvostů. O hře roku 2017 nemůže být pochyb.

A co dělá Prey tak výjimečnou hrou, že ji dávám téměř absolutní hodnocení? Ve zkratce to, že naprosto exceluje ve svých přednostech a prakticky nemá žádné slabiny. Funguje jako celek přesně tak, jak byla navržena. A že si dal někdo práci s tím, aby to všechno dávalo smysl a dobře to do sebe zapadalo.

Hlavním hnacím motorem hry je skvělý a dokonale záhadný příběh plný nejrůznějších zvratů. Příběh, který z počátku nedává žádný smysl - je jen na hráči, aby po střípkách sbíral informace a svým postupem hrou rozkrýval tajemství, která v sobě vesmírná stanice Talos ukrývá. Ta je mimochodem brilantně nadesignovaná, funguje jako jeden velký dungeon, který můžete téměř libovolně prozkoumávat již od začátku hry.

Hra nabízí širokou škálu různých zbraní a schopností, které si navíc můžete ještě vylepšovat. Crafting je velice povedený a celkově se zde opravdu vyplatí prozkoumávat všechna zákoutí a sbírat všechno harampádí. To se pak dá důmyslně zrecyklovat a z vypadnutého materiálu v podobě kostiček vyrobit ať už vylepšení pro Vaši postavu nebo zbraň. A tím se kruh uzavírá.

Já osobně si nejvíce oblíbil obyčejný hasák. Ten v kombinaci s paralyzérem nebo lepícím kanonem dokázal nadělat pěknou neplechu. Nestyděl jsem se ani tyfonských schopností, které dodávají hře na ještě větší variabilitě. Navíc jsem díky nim osvobodil plno posedlých lidí a i když jsem díky hraní přes EGS (kde tuhle pecku dávali zdarma) nedostal achievement, myslím, že jsem zachránil všechny lidi, které jsem zachránit mohl.

Hra Prey mě dokonala pohltila a já ji věřil každý detail. Nepřipadal jsem si jako ve hře, ale jako v nějaké alternativní realitě, která se opravdu stala a děje se. Tak uvěřitelně to všechno působí, nejsou zde žádné nedomyšlené wtf momenty. Rozkrývání tajemství celé stanice Talos i jednotlivých členů její posádky, touha vědět, kdo vlastně jsem a jak to celé dopadne, mě dokázala u monitoru držet dlouhé hodiny v kuse. To vše za doprovodu skvělého soundtracku.

Prey je vskutku jedinečná hra. I když má asi tu nejhloupější hackovací minihru, kterou jsem kdy ve hře zažil. Ale to ji za ten skvělý komplexní a imerzivní zážitek rád odpustím. Prosím více takovýchto her.

Herní doba: 25h

Pro: vše

Proti: hackovací minihra

+22
  • PC 85
Herní výzva 2017 #3

Prey jsem tak úplně nevěřil. Respektive jsem věřil, že to bude dobrá hra, koneckonců je od Arkane, ale nějak mě nelákalo si ji hned zahrát. Ale slyšel jsem tolik nadšených výkřiků, že tohle je ten pravý nástupce System Shock 2, že jsem prostě neodolal. A rozhodně nelituju! System Shock 2 pro mě pořád zůstává jednička, ale Prey má co do sebe.

Talos 1 je parádní. Level design je promyšlený, komplexní, v každém koutu stanice je něco zajímavého, všechno má svůj smysl. Stanici můžete prolézt odshora, odspoda i zvenčí - pomocí GLOO kanónu se můžete dostat kamkoliv, klidně až na potrubí u stropu, a většinou najdete něco užitečného. Volnost, kterou vám hra dává, je úžasná - kde byste v každé jiné hře museli hledat klíče, bez kterých byste se nehnuli, tady prostě stačí rozbít sklo a vystřelit kuši na tlačítko. Nebo si z GLOO udělat schody a místnost úplně obejít. Nebo se tam proplížit šachtou. Nahackovat se tam. A a tak dále. Je to jako sequencebreakování ve vážně dobré metroidvanii, které můžete dělat na každém kroku. Velký palec nahoru!

Bezkonkurenční volnost máte i při boji s nepřáteli. Hra vám dá k dispozici hromadu zbraní, granátů, pastí, superschopností... až bych řekl, že toho je moc, protože je to tak bohatý výběr, že nepřátelé se tomu nemůžou vyrovnat. Je celkem vtipné číst si reakce hráčů, pro které tohle po Bioshocku asi byl první Shock-like a připadá jim, že je ta hra moc těžká. Není, ani na vyšší obtížnosti. Když prošmejdíte každý kout, budete mít tolik zdrojů, že to do konce hry nemáte šanci využít, materiálů dost na výrobu menšího muničního skladu a dost skillpointů na to, aby se z vás stal nepřemožitelný borec. Měl jsem tu smůlu, že jsem relativně rychle našel schéma na výrobu skillpointů, což zbytek hry tak trochu trivializuje a zvýšení obtížnosti moc nepomohlo.

To samozřejmě ubližuje i atmosféře. Ze začátku je ta paranoia z mimiků super a nepřátelé jsou vážně nebezpeční a strašidelní, takže se pomalu plížite a hledáte po každém odpadkovém koši něco, co by vám mohlo pomoct. Pak se to zlomí a po stanici sprintujete jako Doomguy, cokoliv se na vás zle podívá, zabijete na jeden výstřel z brokovnice a kdyby se náhodou něco stalo, stačí otevřít inventář a sežrat sedm ze sto dvaceti jablek, co taháte sebou a jste zas v cajku. Nezvládnutá obtížnost té hře zkrátka hodně ubližuje.

Příběh je dobře napsaný a nápaditý, emaily a audiology jsou zajímavé a ani na konci mě je neomrzelo číst, na můj vkus je ta hra ale moc ukecaná. Ze začátku jsem si pěkně užíval tu atmosféru osamělosti, ale tak od poloviny se tam začalo objevovat víc a víc přeživších a když vám někdo každou minutu volá na komlink, tak je nějaká atmosféra v tahu. A víceméně celý úsek od chvíle, co na stanici dorazí ruský žoldák Steve Blum a začnou se všude spawnovat military toustovače, je akorát otravný a nenápaditý trek po lokacích, které jste už prošli několikrát. Konec je zato hodně fajn, nebyl úplně nepředvídatelný, ale rozhodně nebyl všední a jsem hodně zvědavý, jak (jestli) to Arkane rozvedou dál.

Na System Shock 2 to nemá, ten je celkově o třídu jinde. Je to příliš jednoduché, málo atmosférické, moc ukecané a poslední tři nebo čtyři hodiny bych s čistým svědomím ze hry klidně vystřihl. Ale hnidopíchání stranou, musí se tomu nechat, že se hraje to fakt dobře, má to dokonalý level design a jako nástupce/pocta SS2 to funguje daleko líp než Bioshock - je malý zázrak, že něco takového vůbec vzniklo. Za to u mě Prey a Arkane mají malé, bezvýznamné plus.
+20
  • PC 85
Když jsem Prey kupoval a následně instaloval, tak jsem od hry nic nečekal. Rozhodně ne po všech těch veletočích, které tato hra absolvovala. Čekal jsem přinejlepším, mírně nadprůměrnou hru. No, jen těžko jsem mohl očekávat, že se z Prey nakonec stane můj adept, na hru roku.

Z různých propagačních materiálů, jsem si nemohl přesně utřídit, co Prey vlastně je. Je to horor? Survival? Střílečka? Vlastně tak od všeho trochu ale žádná z těchto složek není úplně dominantní. Předně, Prey není horor, ačkoli to tak z různých PR materiálů mohlo vyplynout. Bát se budete možná na začátku a to ještě max. pár minut. V momentě kdy dostanete do rukou první zbraň, strach opadá. To ovšem neznamená, že by pak všechno bylo ok. Prey spíše sází na takový ten tísnivý pocit, že je něco moc špatně a vy jste totálně v háji. Prostředí, které by mělo být bezpečné a plné lidí, je teď zamořeno mimozemskou formou života a plné mrtvol. Typhoni jsou dost zajímaví nepřátelé a přirovnal bych je ke Xenomorfům. No spíše k vetřelci z prvního dílu, nic moc o nich nevíme a co víme je spíše znepokojivé.

V boji proti šmejdu z vesmíru ovšem nebudete mít holé ruce. Jako první dostanete hasák ( páčidlo to není ale co se dá dělat ), kterým budete mlátit všechny podezřelé předměty okolo, v obavě před mimikem který na sebe dokáže brát podobu všedních předmětů. Následně vyzkoušíme asi nejzajímavější zbraň. Gloo cannon který střílí rychle tvrdnoucí lepidlo. To je velmi užitečné, ať už chcete znehybnit nepřítele nebo jen vyskákat na nedostupná místa. Následuje klasika v podobě pistole a brokovnice, které svůj účel plní dokonale. Zvláště taková brokovnice vylepšená na maximum, dokáže udělat z nepřátel jen hrudky slizu. Zbraně se totiž dají i vylepšovat a to v několika ohledech, jako je poškození, počet nábojů v zásobníku atd. Výčet zbraní pak uzavírá Q-paprsek a několik typů granátů. Zvláště ten recyklační je zajímavý, jeho účel spočívá v recyklování na základní materiál a recykluje vše, židle, nepřátele ale i vás. Takže stačí hodit počkat na "výbuch" a pak posbírat materiál který se hodí pro výrobu věcí.

Výroba věcí je jednoduchá. Po stanici se válejí různé věci, od pomačkaného papíru po kusy drátu, je toho fakt hromada. Vy tenhle šrot posbíráte a v přílušném stroji vyhodíte, následně zrecyklujete na základní suroviny ( organické, železo atd. ) a seberete. V dalším stroji pak můžete věci vyrábět, ovšem jen pokud máte dost materiálu a plán na výrobu daného předmětu. Vyrábět pak můžete náboje, zbraně, granáty nebo třeba neuromody.

Neuromody jsou důležité, protože díky nim si můžete pořizovat další schopnosti. Chcete mít větší sílu, ať můžete odtáhnout tu těžkou bednu, která blokuje pruchod do místnosti? Ale jistě, nebo mít víc zdraví? Žádný problém. Stačí jich mít dost a schopnosti jsou vaše, včetně těch Typhonských. Ovšem na ty pozor! Pokud do sebe budete ládovat jednu mimozemskou schopnost za druhou, tak se vystavujete riziku, že už nebudete moc lidští a kulometné věže vás pak budou pokládat za jednoho z nepřátel.

Kulometné věže, zdravotní roboti atd., to vše je na Talosu 1 a ještě mnohem víc. Prostředí je prostě super, nejen graficky ale i level designem. Je vidět že někdo vážně přemýšlel nad tím, jak by na takové stanici lidé mohli žít. Styl art deco je všudypřítomný a vážně pěkný. Navíc je příjemné že tvůrci vám dávají svobodu v řešení problémů. Chcete se dostat do bezpečnostní budky? Proměňte se v hrnek a proklouzněte okýnkem, nebo nahackujte dveře. Zároveň ale musím znínit věc která se mi nelíbila. Prostředí je rozděleno do samostatných zón které jsou od sebe oddělené loadingem. To zprvu nevadí ale postupně to začne být víc a víc otravné, nehledě na to že nepřátelé se po každém opuštění lokace obnoví. Není to tak hrozné, lokací není tolik a jedná se o velké prostory ( podpora života, můstek, arboretum atd. ) takže to není tak, že by se nahrávala každá místnost. Nicméně, přece jen to v zvláště v závěru otravuje. Zlášť když plníte vedlejší úkoly a rotujete mezi několika lokacemi.

Kromě vedlejších úkolů je tu i ten hlavní ale o něm bych nerad něco prozrazoval. Snad jen to že vás žene neustále kupředu abyste zjistily jak to vlastně všechno je. Pro mě bohužel nastal po půlce jistý zlom, kdy jsem tušil jak to asi dopadne a přesně tak se i stalo. Nicméně je to dáno i tím jestli sbíráte všechny audio nahrávky a tak si skládáte střípky příběhu. Bohužel k příběhu se váže ještě jedna moje výtka a tahle je zásadnější. V jistý moment nastane příběhový zvrat který pro mě srazil hodnocení o několik bodů. Těsně před koncem hry, přijede na stanici šéf bezpečnosti Dahl. Jeho úkol je vyčistit stanici od veškerého bordelu, což zahrnuje i vás a ostatní přeživší. Od té chvíle, se budete v každé lokaci, potýkat s velkým počtem bezpečnostních dronů. Bojovat s nima nemá smysl protože na rozdíl od Typhonů, se jejich ztráty nahrazují okamžitě v terminálech. V zásadě tak budete sprintovat co nejrychleji ke konci hry.

Pey je pro mě téměř dokonalá hra. Nic jsem od ní nečekal a přesto mě naprosto překvapila. A po dlouhé době je to hra ke které sednu a dohrávám až ráno. Má drobné vady a chybky ale nic fatálního. Ještě dodám že to je také konečně skvělé sci-fi, dojem ze hry mám tak jako z dobré sci-fi četby.

A teď...pane bože....JE TO TA ZEĎ!!!
+20
  • PC 85
Jen tak se procházet neznámým světem, šmejdit v jeho zákoutí, odhalovat jeho tajemnou minulost... se asi nikdy neomrzí a vždycky to bude zábava. Prey však v tomto ohledu nenabízí nic moc nového. Lehký závan originality se mísí se záplavou klišé a omíláním stokrát viděného. System Shock, Half Life, Bioshock, Dead Space...v Arkane se inspirovali celou řadou her a vytvořili z nich vlastní best of univerzum odehrávající se na vesmírné stanici Talos I.

A pak. Zničehonic přijde jeden úder francouzákem do proskleného výhledu na prosluněné město a rázem je všechno jinak. Kdo jsem? Kde jsem? Proč jsem, kde jsem? Příběh plný nečekaných zvratů právě začíná.

Oproti přímočarým jízdám Bioshocku a Dead Space je Prey hratelnostně hodně zpátečnická záležitost. Situace se dají řešit různými způsoby, ale hráč o nich dopředu neví. To může být také důvod, proč bude hra pro většinového hráče dosti nepřístupná. Přece jenom - koho by v roce 2017 jen tak napadlo, že může rozbít postraní okno a šípem střelit do tlačítka, které otevře zamčené dveře? A podobně překvapivých řešení je celá řada. Morfující telepat s gloo kanónem v ruce dokáže vymyslet prakticky cokoliv.

Většina dnešních her hráči přesně řekne - co, kde a jak má udělat. Prey řekne pouze - co, a občas kde. Ale jak? Na to si už musí každý přijít sám. Prostě běž a řeš. A občas taky řež. Akce totiž ve hře příliš není. Teprve až ke konci se lokace zaplní větším množstvím nepříjemné havěti. To může být další kámen úrazu pro většinového hráče. Nehraje totiž za super hrdinu, který super zbraní kosí zástupy nepřátel. Funguje zde sice klasické vylepšování zbraní, zbroje a schopností, ale postup hrou je pomalejšího rázu. Pro pochopení příběhu je nutné hodně přemýšlet, všímat si a dost si pamatovat. Velké množství vedlejších úkolů zde není jen jako výplň herního času. Všechno souvisí se vším. Celý svět je totiž hodně komplexní a je vidět, že si na něm dali tvůrci hodně záležet. Je dobře, že se hra nechce zalíbit každému. Překvapení roku? Pro tvrdé jádro SS povinnost.
+18 +20 −2
  • XboxX/S 95
Nene, tohle nemůže až takhle dobré.

Ale ono je. Atmosféra, která se dá krájet. Plot twisty, které vás budou trápit a budete nad nimi přemýšlet ještě dlouho po dohrání. "Arkanovská" art direkce a skvělý soundtrack.

Ten pocit samoty na vesmírné stanici, kdy nevíte, jestli támhle ten hrníček není mimozemšťan je k nezaplacení.
Ten pocit, že je vám strašně moc líto nějaké absolutně neznámé postavy, která před vámi leží mrtvá, ale předtím jste ji nikdy nepotkali.

Immersive sim, kde je vše dovoleno a můžete taktizovat až do aleluja.

Pro: příběh, grafika, soundtrack, sandbox

Proti: snadno se můžete ztratit a zakysnout a ocitnout se v neřešitelné pasti

+13
  • PC 45
Řemeslně skvěle navržená nuda, nezaujal mě jediný aspekt hry. Akce, šmejdění po rozesrané základně a rozkrývání jejího příběhu je příliš rozmělněno zďorbením a craftěním. Nápad s proměnou nepřátel z náhodného herberku na předskriptovaných místech považuju za nešťastnou ukázku originality za každou cenu, boj je relativně pomalý, nepřátelé mají příliš mnoho hit pointů, situace si příliš často žádá je dodělat nablízko rukama. Explodují. Herní schopnosti částečně podporují jednu z největších chujovin v moderních hrách - wallhack. Do příběhu tradičně vedeného přes vysílačku jsem se vůbec neponořil.

Arkane mám nadále celkem rád, protože dali světu Dishonored, které zejména vynikajícím druhým dílem celkem zesměšnilo nového Thiefa. Bez lustrování Wikinou si vágně vzpomínám, že Prey značkou volně navazuje na nějakou béčkovou akční hru s indiánem v hlavní roli zhruba okolo vydání Quake 4. Ta pro změnu volně navazovala na nějaký pradávný projekt z doby, kdy letěl Duke Nukem Forever a Romero se snažil udělat díru do světa s Daikatanou. To je docela úletný námět na článek někam do levelu z cyklu tak jde čas, já se ale pro příště spokojím s tím, že si zapamatuju, že další Prey už rozhodně nemám kupovat, ať už se zreinkarnuje v cokoliv.

Chápu početnou armádu fanoušků téhle hry, tedy lidí, kterým se líbí věci jako SS nebo Deux Ex (ne já) a základní principy jimi nastolené jim coby žánrový mix vyhovují, já ale preferuju přímočařejší a nepřekomplikovaný věci, kde není třeba řešit, co a kam napresovat do inventáře tak, aby se to vešlo do čtverečků, o boji s neviditelnými nepřáteli při průhledu skrze stěny nemluvě.

Pro: Arkane je schopno velkých věcí, úspěch Prey = přinejmenším zvýšená šance na další Dishonored (ne uspěchaný)

Proti: Prey = příklad špatného využití herního potenciálu a talentu autorů (který je, myslím, nepopiratelný); dost mizerná akční složka (na hru od Arkane)

+1 +20 −19