Okulděje III: Věčný strach

Okulděje, druhá becherovská adventura z roku 2006 a opět docela solidní záležitost. Becherovka tu hraje díkybohu minoritní roli s tím že hrdina ji má v kapse, v jednu chvíli se napije a v jinou ji nabídne kamarádům. Jinak se jedná o černobílou adventuru z pohledu první osoby poskládanou ze zdigitalizovaných fotek a skutečných lidí (hrdina vypadá jako děsnej vidlák), přičemž grafická stránka je celkem slušná, na pozadí bublá solidní hudba doplněná nějakým hororovým šeptáním.

Příběh je takový trošku LARP. Hrdina je ajťák co o víkendu vyráží na bojovou hru. Projde nádražím, lesem, městečkem a nakonec bunkrem. Cestou narazí na pár záhad a lehce hororových záležitostí (historka o šíleném doktorovi, zemřelá dívka kterou vidí na nádraží), má to celkem atmosféru. Bohužel zde přichází hlavní a největší výtka - utnutý konec! V okamžiku kdy se v bunkru stane něco hororového se hrdinové seberou a bleskurychle zmizí, čímž se sice zachovají naprosto logicky na rozdíl od 99% podobných situací ve filmech, nicméně hra tím prostě skončí.  

Hratelnost? Moc s podobnýma adventurama z pohledu první osoby nemám zkušenosti a spíše se jim vyhýbám, ale hraje se to celkem slušně. Lokací není moc, je tu pár opravdu solidních hádanek, kombinace se dají většinou uhádnout. Celkem brutální hádanka je křížkovaná čísel na papíře, kterou jsem čekal že hrdina nějak vyřeší, ale ne! Vy si ji musíte přepsat na papír a zakřížkovat ručně (a nebo printscreen a přepis do wordu :)) Protože lokací není moc, autoři to natahují opravdu brutálním PIXELHUNTINGEM. Drtivou většinu předmětů jsem našel opakovaným šmejděním myší po obrazovce, některé věci (magnetka) čistou haluzí no a ty čtvrtou dlažební kostku na tu jsem musel využít návod je mezi hromadou kamení o velikost cca 1*1 mm. Na konci přijde lehce otravný Galaxian za který se hra odmění svlíkačkou :)

Zkrátka, celkem jsem se bavil, díky tomu pixelhuntingu je hra natažená na solidní 2 hodiny, ale utnutý konec v okamžiku kdy se začne něco dítě opravdu nepotěšil.