Nina: Agent Chronicles

Dnes se mi podařilo Ninu dohrát. Protože jsem se obával o svoji duševní rovnováhu, raději jsem hru dávkoval po pouhých několika hodinách rozvržených do mnoha dní. Odměnou mi bylo naprosto skvělé outro, ve kterém se nic nestalo, protože hra prostě žádné nemá. Ale pojďme hezky popořadě. Obal hry vypadá hezky, odhodlaná sexy Nina odjíždí plnit důležitou misi do jakéhosi arabského zapadlého městečka.

Samotný úvod hry představuje její prolog (každá nová mise začíná jejím okecáváním a kamera zabírá danou lokaci shora a ukazje důležitá místa), přičemž mluví jako kdyby zrovna tlačila myšlenku na záchodové míse. Zřejmě snaha o drsný ruský přízvuk? To už nikdo nezjistí. Jakmile úbodní "filmeček skončí" spojí se vysílačkou se slovy "Nina to the Santa, blabla in village". Před Ninou se tak zjeví docela obstojně hranaté a místy nedodělané otexturované domy a první nepřítel, který se nechá ihned zastřelit aniž by cokoli stihl. Fajn, lehký začátek. Druhý voják, ten už střílí! Tak jsem se rozhodl opětovat palbu a...konec hry. Kdo má ksakru vědět, že se zrovna k tomuhle mám přiblížit a zhypnotizováním od něj získat informace?? Nehledně na to, že proces hypnózy vypadá jako kouzlení fireballu v céčkovém dungeonu.

Děs a bída ze začátku ale nekončí. Nepřátelských vojáků postupně přibývá, z metru se skoro netrefí, mnohdy prchají. Takže na začátku vznikají situace sprinterských závodů, kdy za chlápkem se samopalem běžím a on utíká, jakoby se bál vypálit z metru. Načež jakmile si nadběhne na určitou vzdálenost otočí se a pálí přesně. Prvek stealth tu ani praktikovat nejde. Ninu zřejmě bolí klouby a tak se s funkcí přikrčení nesetkáte. Schovávat za bedny nebo rohy nemá smysl. Nepřítel vás trefí pokaždé. Často se stane, že zpoza rohu vykouknete, s muškou na hlavě protivníka, vypálíte a umřete. Proč? protože přesnost střílení je na nic a zvuk pistole vojáka přivedl k pozoru. Ne neprotiřečím si. Opravdu se vojáci buď přesně trefí, nebo se netrefí vůbec. Rambo styl vítězí. Hra totiž připravuje obrovský prvek překvapení. Za každý roh nacpala vojáka. Pokaždém zatočení se opravdu zas a zas lekám a lekám a neustále jsem překvapen z číhajícího vojáka v zároží. Kam čert nemůže, nastrčí ženu. Tady platí, kam rozum nedáme nacpeme vojáka. Vojáka do každé rodiny! Vojáka za každý roh!

Hudba je naprosto skvělá, zaslechnete spoustu známých songů, mezi ně patří například ticho nebo ticho. Realistické zvuky zbraní přináší nevšední pocit plácání otevřené dlaně do péřového polštáře. A ty účinnější znějí dokonce jako klepání koberce. Úplně to dokresluje atmosféru! Zbraní tu je jako šafránu. Ke každé misi jsou k dispozici dvě. Obyčejná pistole a samopal. V té poslední misi jsem měl dokonce pistoli bez nábojů a samopal. Při boji proti zlu se setkáte také s kulometnými hnízdy. Pokud za kulometem stojí voják, stačí jen vykouknout z rohu a je prakticky po vás. Pokud ale kulomet pálí sám, jde okolo něj proběhnout.

Rovněž se mi ve hře stalo dvakrát, že se mi zasekla zbraň a nešlo střílet i když byla nabitá. Řekněme, že se autoři snažili o realismus (nechtěně). Některé pasáže lze vyřešit pouze střelou do vybuchujícího barelu. Takže i když vpálím vojákovi do hlavy celý zásobník, nehne ani brvou. Nejspíš má tvrdý výcvik a odolává i kulkám.

Dalším otravným prvkem je autosave. Nemůžete si hru uložit. Hra má své "čekpointy". V drtivém případě bývají smysluplně umístěné ale jsou i vyjímky, kdy se hra uloží až když vlezete do nějaké slepé chodby, kde je na zemi lékárnička. Pokud neprozkoumáváte okolí jako já minete nějaké savepointy.

Co říci na závěr? Tahle hra je prostě brak. O tom žádný pochyb. Je to tupá střílečka s hrdinkou, která by po vzoru Gordona z Half-life raději měla mlčet. Je to holka která si neumí kleknout. Má svůj automat na svoji colu Nina cola automat ve hře opravdu je. Umí dokonce i plavat a je nejzdatnější v umírání. A umírat budete často. Hra by se měla jmenovat NINA: DIED IN ACTION.

Ještě malinký spoiler na závěrečného bose se vrhne Nina v negližé!Vyzkoušejte a sami zjistíte o čem mluvím. Nehledně na hrůznou obrazovku smrti, kdy na krásném hnědočerveném pozadí svítí žlutojakýsi nápis ...died in action. Divím se, že jsem tenhle paskvil dohrál. Děs a bída přátelé. Doporučuji hru aplikovat maximálně každou půlhodinku, s denními mezipřestávkami!

Na hru jsem natočil jedno ze svých prvních letsplay tu